Odpůrci zálohovaných plastových lahví a plechovek od nápojů neargumentují jenom ekonomickými náklady. „Kdyby to bylo tak zlé, tak je všechno kolem nás, kam oko dohlédne, zaplavené vrstvou odpadů,“ argumentují nejčastěji. Jenže odpad je většinou „rozvrstven“, najdeme ho rozházený na velké ploše, kde se ztratí, případně podél zastávek MHD, v příkopech kolem silnic. Pokud ho ale vysbíráte z určité plochy a shromáždíte na hromadu, nestačíte se divit.
Plastové oceány
|
Stádnost funguje. Jedna ovce následuje tu před ní
Když to dělají jiní, tak já taky přece můžu. Ono se to ztratí. To je podle psycholožky Emilie Šípové jedna z pohnutek, proč nemálo lidí kolem sebe všechno odhazuje. „Když vidí, že na místě, kde stojí, už nějaké odpadky jsou a nikomu se nic nestalo, udělají to také,“ říká Šípová. Přirovnává to ke stádnosti. Uvidíte-li posté lidi, jak si zkracují cestu k zastávce přes trávník a nejdou po cestě, uděláte to také. „Ovce jde tam, kam jde ta ovce před ní. Často také panuje takzvaná přenesená zodpovědnost, pokud jde o odpadky. Tedy něco jako: on to někdo uklidí,“ vysvětluje psycholožka.
Magnát, co se mýlil
„Kdysi jsem byl proti systému zpětného výkupu plastových lahví nebo plechovek od nápojů,“ říká Alessandro Pasquale, generální ředitel Mattoni 1873, největšího výrobce nápojů v Česku. Šéf dominantního výrobce i prodejce na našem trhu uznává, že se mýlil. Loni zavedla jeho firma výkup alespoň části nápojů v plechovkách. „Jsme schopni dosáhnout stoprocentní návratnosti nápojových obalů od spotřebitelů,“ říká sebevědomě, i když ví, že bude trvat, než se alespoň přiblížíme situaci například v sousedním Německu. Tam zmizí mimo systém oběhové ekonomiky jen dvě procenta PET lahví. Zbytek se vrátí výrobcům a obchodníkům přes výkupní systém.
Dobrovolní sběrači
|
Vratné byly téměř všechny
Do roku 1989, až na výjimky, neexistovaly nevratné nápojové obaly. Lidé po lesích pohazovali spíše staré pneumatiky než lahve od minerálek a piva. Vláčet se do přírody s těžkým skleněným obalem na pití se nikomu nechtělo. Příchod lehkých PET lahví a plechovek ale vše výrazně změnil. Současně s tím se ale také proměnilo chování lidí ve vztahu k prostředí.
S policajtem za zády
Na jedné straně státem podporovaný sběr plastů (Česko má nejhustší síť žlutých kontejnerů v Evropě), na druhé straně menší zodpovědnost lidí. „U nás chybí větší smysl pro osobní zodpovědnost,“ míní psycholožka Šípová. Je to i tím, že už u dětí odmala funguje spíše systém trestů, příkazů a sankcí než výchova k osobní zodpovědnosti. „Proto i dospělý spíš odhodí nedopalek tam, kde trest nehrozí. Kdyby stál vedle něho policista, neudělá to, protože se řídí strachem,“ dodává Emilie Šípová. V epidemii může o to víc fungovat i „separační tendence“: mohu si dělat, co chci.
