Předpis má mimo jiné zamezit, aby do Evropy putovaly tkáně a buňky, u kterých není jasné, odkud pocházejí. „Hojně se objevuje i zneužívání zajatců a vraždy na zakázku. Úprava evropské legislativy je prvním krokem proti těmto praktikám,“ říká senátor a člen zdravotní komise Jaroslav Malý.
Do Evropy se dovážejí zejména kostní tkáň, cévy, kůže, rohovka, ale i kmenové buňky. „Do Česka se ale tkáně přímo k transplantaci nedováží. V tomto ohledu jsme soběstační,“ upřesnil Přemysl Frýda z Koordinační středisko transplantací.
U buněk je to jiné. „V Česku se provede za rok několik set transplantací kostní dřeně. Její dárci jsou v registrech a podle antigenní shodnosti se pro příjemce vybírá dárce v registrech jak doma, tak v Evropské unii i mimo ni,“ uvedl Malý.
Novela stanoví jednotný evropský kód. Příjemci, například transplantační centra, díky němu budou moci zjistit informace o darování i o tkáňovém zařízení odpovědném za odběr. To zase bude moci dále sledovat jím odebrané tkáně a buňky určené k užití u lidí. Dárci ani příjemci se ovšem nemusí bát, že by došlo k porušení ochrany jejich osobních údajů. Ty budou totiž anonymizovány.
Tato legislativa se podle senátora Malého snaží zamezit zločinům proti lidskosti. Prvním krokem je právě sjednocení pravidel ohledně nakládání s lidskými tkáněmi a buňkami a dalším krokem by mohla být povinná registrace transplantační turistiky na národní úrovni. Například Izrael, Španělsko a Tchaj-wan již zakázaly svým občanům vycestovat kvůli transplantaci do Číny.
Pravidla pro dovoz existují, ale nejsou jednotná
|
