Po půlročním čekání se otevírá lov dravých ryb a spousta rybářů vyráží k vodě s napětím i pokorou. Zeptali jsme se tří zkušených vláčkařů, jak tenhle den prožívají, jaké nástrahy volí a co pro ně tato chvíle znamená.
Karel Hrubín - Zůstat v klidu a s respektem
„Pro mě je to otevření sezony, ale žádné hrrr o půlnoci,“ směje se Karel Hrubín. „Počkám si radši na odpoledne. U vody bývá nápor a já si chci zachytat v klidu.“
Karel dává přednost řekám s proudem. Na začátku sezony se rád vyblbne s tloušti, a to hlavně na hladinové nástrahy – malé woblery nebo plandavky. Když vyrazí na větší řeky jako Labe nebo Vltavu, sahá po twisterech. „Tam mi fungujou líp. A pro začátečníky? Nejlepší je jít s někým zkušeným. Aspoň na první výpravu.“
Vzpomíná na jeden zahajovací den, kdy si k vodě přivedl kamaráda. „Než si vůbec připravil prut, já už měl dvě štiky přes osmdesát centimetrů. Smál se, ale pak jsme si to oba užili.“ K rybám se snaží chovat s maximálním respektem. „Vracím je do vody rovnou tam, kde je vytáhnu. Nejde jen o úlovky, ale o vztah k přírodě. Chce to pokoru.“
David Maixner – Poctivá vláčka bez hranic
David Maixner vnímá šestnáctý červen spíš jako symbol. „Je to milník – den, kdy je u nás konečně povoleno vláčet. Ale už to neberu jako opravdové zahájení, protože často lovím na Slovensku, kde je to povolené už od 1. června. Jinde v Evropě je to ještě volnější. U nás jsme v tomhle trochu svázaní.“
Na začátku sezony miluje chytání na hladinové nástrahy – boleni, štiky, tloušti. Později střídá twistery, nymfy i woblery.
Chytá často v broďácích, přímo z vody. „Nejradši mám štiky. Krásné záběry, je to bojovná ryba.“ Nezapomenutelný zážitek? „Jednou jsem si přivstal a hned ve čtyři ráno, ještě za tmy, chytil velkého bolena. Hned po něm přišel sumec. A tohle se dělo každý den šest dní po sobě. Pak vždycky dvě hodiny klid – ale stálo to za to.“
I David klade důraz na ohleduplnost. „Rybář by měl být slušný ke svým úlovkům i k ostatním u vody. Pohoda, úcta, minimum hluku. To dělá dobrý dojem – a lepší rybačku.“
David Havlíček - Svátek na kajaku
Pro Davida Havlíčka je šestnáctý červen rybářský svátek. „Je to tradice. Celej život se na to těším. Člověk si připravuje výbavu, plánuje, ladí nástrahy.“
Nejčastěji chytá na gumové twistery. Jeho revíry jsou rozmanité – velké i malé řeky, přehrady, tůně. „Rád střídám. Baví mě rozmanitost. Hledám klidná místa, kde nikoho nepotkám. Jsem trochu solitér, i když ne vždycky.“
Oblíbenou rybu nemá stálou. „Střídá se to – jednou štika, jindy candát. Ale popravdě mám rád všechny dravce. Byla by nuda chytat pořád jen jednu rybu.“
Na jeden zážitek nikdy nezapomene. „Těšil jsem se tak, že jsem skoro nespal. Vyrazil jsem s kajakem, a jak jsem byl unavenej, usnul jsem přímo na vodě. Probudil jsem se vedle mrtvé, rozkládající se ryby. Smrad jako blázen – ale i to je rybařina,“ směje se.
Základem je radost
Tři různí rybáři, tři přístupy, ale jedno společné – láska k vodě a rybám. Ať už 16. června vyrážíte v pět ráno s čelovkou, nebo si počkáte na odpolední klid, pamatujte – rybaření je hlavně o radosti, respektu a nezapomenutelných chvílích.
