Duševní zdraví českých adolescentů. Jak město a venkov ovlivňují pohodu mladých?

Existují rozdíly v duševním zdraví mezi městskými a venkovskými oblastmi u českých adolescentů?
Zatím nemáme dostatek výzkumů, které by přesně ukazovaly, jak se duševní zdraví mladých lidí liší mezi městem a venkovem - jeden z nich jsme ale realizovali my v roce 2023 společně s agenturou G82. Víme ale, že regionální rozdíly v dostupnosti pomoci jsou zásadní. V menších městech a na venkově často chybí školní psycholog či psycholožka a psychiatrická péče je vzdálená desítky kilometrů. To může znamenat, že obtíže dětí a dospívajících zůstávají delší dobu bez povšimnutí a podpora přichází až později. Nejde tedy jen o to, co mladí prožívají, ale i o to, jak rychle a kde se jim dostane pomoci.

Jaký vliv má socioekonomická situace rodiny na psychickou pohodu dětí a dospívajících?
Velký. Například psychoterapie je pro mnoho rodin finančně nedostupná, přitom by ji mladí lidé potřebovali. Proto je klíčové posilovat dostupnost nízkoprahových a bezplatných služeb, o kterých stále mnoho lidí neví. V Nevypusť duši se snažíme na tyto služby upozorňovat a zároveň apelujeme na systémové kroky, například aby každá škola měla k dispozici odborníka nebo odborníci na duševní zdraví, protože škola je často místo, kde si potíží všimneme nejdřív a kde děti tráví většinu svého času. Zároveň vidíme při práci se školami v rámci dlouhodobého programu, že zhoršené socioekonomické podmínky rodin jsou pro školy pak bariérou, ne vždy s nimi dokáží pracovat, mají pro tyto momenty dostatečně vzdělaný personál a prostor, proto podporujeme institut „sociálního pedagoga*žky“.

Řešit věci nehezké, to k životu patří. Pokud budete vše zadržovat, jednou bouchnete, což se může promítnout i na zdraví.

Jaké formy prevence a podpory by mohly školy zavést, aniž by výrazně navýšily rozpočet?
Školy mají možnost zavádět kroky, které nejsou finančně náročné, ale mohou mít velký dopad. Velmi dobře fungují formáty relaxačních místností (koutků), možnost dětí pohybovat se (ideálně i venku) během přestávek, zavádět třídnické hodiny nebo například podporovat ŠPP ve spolupráci s ostatními pedagogy*žkami, včetně třídních vyučujících. Do další formy podpory patří podpora školních poradenských pracovišť, rozšiřování kompetencí již působících psychologů a psycholožek a v neposlední řadě i vzdělávání vyučujících. Každý učitel a učitelka se mohou naučit rozpoznat signály psychické nepohody a nabídnout první pomoc, podobně, jako všichni známe základy první pomoci při zástavě dechu. Péče o duševní zdraví nemusí být doménou pouze odbornictva, základem je otevřenost, naslouchání (aktivní a upřímné) a schopnost dítě nasměrovat k dalším krokům.

Jak aktuální globální události, jako environmentální stres či ekonomická nejistota, konkrétně ovlivňují duševní zdraví mladých lidí?
To je dobrá otázka a odkazuje k tomu, co my si myslíme. Ne nadarmo o tom Adam Suchý s Miroslavem Světlájkem hovoří jako o situaci, kdy velká část úzkostně depresivních onemocnění má svůj původ ve stresu, stávající situaci a hrozbách ze světa. Jde tedy o celospolečenský problém a jak sami vidíte, i celosvětový. Nejde jen o trend v ČR. Obecně vycházím z toho, že situace se výrazně zhoršila po covidu - uzavření škol, nemožnost se rozvíjet a budovat vztahy, ztráta koníčků a možností vybití neměla vliv jen mladé, ale i na dospělé.

U mladých se často mluví ještě například o environmentálním stresu a velkou roli hraje i pro mnohé obtížná ekonomická situace a zuřící globální konflikty. Často může být těžké si uvědomit, kde začínají a končí mé možnosti; a naše nemožnost ovlivnit situaci kolem sebe může být frustrující. Je důležité pamatovat si, že dokážeme ovlivnit jen to, na co dosáhneme - a že je třeba o našem duševním zdraví mluvit otevřeně a upřímně. Protože v konečném důsledku to vše začíná v komunikaci, v podpoře, a v tom, že vám někdo rozumí a respektuje, jak se cítíte.

Existují pilotní projekty nebo inovativní programy, které úspěšně řeší nedostatek dětských psychologů a psychiatrů?
Kapacita odbornictva je v Česku dlouhodobě nedostatečná, čekací lhůty se pohybují v řadách měsíců, a proto je potřeba hledat nové cesty podpory. Věříme, že jedním z inovativních přístupů je náš projekt Poslouchejme děti, když s námi mluví. V něm posilujeme síť dospělých v komunitách, od učitelů a učitelek, přes trenéry a trenérky, dobrovolné hasiče a hasičky až po vedoucí kroužků - aby dokázali dítěti v nesnázích nabídnout první podporu a nasměrovat ho dál. Představme si imaginární městečko, ve kterém se dítě může se svým trápením obrátit na kohokoliv: na trenéra, sousedku, učitelku nebo strejdu, a všude najde porozumění, bezpečí a základní oporu. Takové neformální komunity, pokud jsou proškolené a propojené, dokážou zachytit obtíže dřív, než se rozvinou do vážnějších problémů. Tento model odpovídá i doporučením WHO: péče o duševní zdraví by neměla začínat až v ordinaci psychiatra či psychiatričky, ale co nejblíž místu, kde děti tráví svůj každodenní život. Mezi další projekty patří například ty organizace SOFA (multidisciplinární týmy, PBIS, RRRR nebo třeba karta KID), které se také propisují do systémové úrovně, dále pak programy Národního ústavu duševního zdraví (Všech 5 pohromadě nebo program pro rodiče dětí s úzkostmi) a také mnoho dalších programů organizací Replug me, Locika nebo FOKUS. Počet odborných pracovníků ze zdravotnictví řeší Iniciativa 2023, která se zaměřuje na klinickou psychologii, počet psychiatrů*ček pak například projekt 100 ročně.