Série nabídne jedinečný mix fantasy, gamingu a filozofických otázek o přátelství a lidskosti v době virtuální reality.
Kde jste čerpal inspiraci?
Největší inspirace přišla z myšlenky, jak by mohla vypadat ta nejlepší a nejfuturističtější hra. Vždycky se snažím, aby i ty nejšílenější nápady měly základ v realitě. Čerpal jsem i z her, které mám rád, a že jich je spousta. Chtěl jsem vytvořit něco, co by bavilo mě samotného prozkoumávat.
Které hry máte rád?
Určitě Log Horizon, Solo Leveling, Shangri-La Frontier, ale třeba také Harryho Pottera. Tyto hry se tak přirozeně do knihy prolnuly. Žánrově pak Exarie má nejblíže k Isekai, tedy populárnímu stylu příběhů obzvlášť oblíbenému v Asii, kde se hrdinové dostávají do skrytých světů. Nejvíce jsem čerpal ale určitě z hry World of Warcraft. Je sice už dvacet let stará, ale ten pocit, že se člověk ponoří do jiného světa a může zkoumat každý jeho kout, je nepřekonatelný.
A co trendující druhý díl hry Kingdom Come? Proč jste se neinspiroval i tím?
Projekt jsem začal psát už v roce 2022, kdy jsem měl naplánované tři série. Možná kdybych byl prozíravější, spojil bych si, že Kingdom Come bude právě vycházet. Ale nestalo se.
Zmínil jste Harryho Pottera...
Mám rád představu skrytého světa, tedy myšlenku, že i mezi námi mohou existovat lidé, kteří nejsou úplně obyčejní. Ve světě Exarie existuje virtuální hra ukrytá nad Prahou, o které veřejnost nemá tušení. A když v ní někdo zemře, zemře i v reálném světě. Hráči se po městě pohybují, odstraňují nebezpečí a dělají službu lidem, kteří o tom vůbec neví. Právě to propojení magie a reality mě vždycky fascinovalo.
Přebal knihy Exarie
Proč se děj odehrává v Praze?
Protože Praha je nejlepší město na světě. Nejsem z Prahy, pocházím z Ostravy, ale pokaždé, když jedu třeba po Národní a vidím Pražský hrad, mám pocit, že jsem v naprosto výjimečném místě. Praha má nádhernou směs architektonických stylů, která se skvěle hodí k videohernímu zasazení. Ve hře se objevuje město Exaria, taková herní verze Prahy. Větší, magičtější, ale stále se známým kouzlem.
Jde i o konkrétní místa?
Ano, ale spíš skrytě. Třeba scéna na Střeleckém ostrově. Tam totiž často chodím se ženou. Je tam lavička s výhledem na Národní divadlo a právě tam sedí i můj hlavní hrdina Tom. Chtěl jsem, aby čtenář cítil, že město zná.
V knize se prolíná celá řada problematik...
Ano, záměrně. Žijeme ve světě, kde si každý dokáže vytvořit dokonalého, syntetického společníka, nejlepšího přítele přesně na míru. A já chci touto trilogií připomenout, jak je v takovém světě důležité mít nedokonalé, problematické, a hlavně lidské vztahy s ostatními.
