Podle vedoucího odboru komunikace pražského dopravního podniku (DPP) Daniela Šabíka se dají cestující a jejich preference v prostředcích hromadné rozdělit například podle věku. Mladší lidé a studenti často míří do zadní části vozu, kde je větší anonymita a klid, naopak senioři a lidé cestující na kratší vzdálenosti volí sedadla u dveří nebo blízko řidiče. Ať už kvůli pocitu bezpečí, či snadnějšímu výstupu.
„Ve světě existují modely obsazování sedaček v dopravních prostředcích cestujícími a většinou je mají k dispozici výrobci vozidel. Na základě těchto dat se pak upravuje vnitřní uspořádání a konfigurace sedaček,“ říká pro deník Metro Šabík a dodává: „Bez ohledu na typ dopravního prostředku nicméně platí některá obecná pravidla. Několik z nich potvrdily i výsledky ankety k sedačkám ve vlacích metra, kterou mezi cestujícími provedl DPP na konci roku 2021.“
Podobné poznatky z praxe má i mluvčí pražského organizátora dopravy (ROPID) Filip Drápal.
„Jak už na stránkách deníku Metro dříve zaznělo, starší lidé rádi obsazují sedadlo vpředu, aby měli výhled na cestu. Také si sedají spíš do uličky a blízko ke dveřím, aby měli co nejsnadnější výstup. Naopak mládež si radši sedá úplně dozadu, a to hlavně u autobusů, které nemají vzadu dveře. Jednak že tam na ně není tolik vidět, mohou být hlučnější, aniž by je řidič musel napomínat, a také že tam tolik nehrozí, že by museli pouštět sednout starší lidi,“ vysvětluje pro Metro Drápal.
Favorit s názvem jednosedačka
Jestli si cestující sedne, nebo ne, řeší většina cestujících podle Šabíka zejména s ohledem na délku své cesty. Případně na základě toho, které sedačky jsou volné.
„Pouze menší část cestujících si vždy chce sednout, kdykoli je volná sedačka, a to bez ohledu na délku cesty a typ sedačky. Lidé, kteří jedou pouze jednu dvě zastávky, mají tendenci zůstávat stát u dveří, aby mohli hned na následující zastávce vystoupit. Pokud si cestující sedají, jako první jsou vždy obsazeny jednosedačky,“ popisuje Šabík.
Oblíbenost jednosedaček potvrdila i výše zmiňovaná anketa DPP. Jde o poslední takzvaná ostrá data, o která se dá podle Šabíka při hledání nejoblíbenějšího sedadla opřít.
„Jednosedačky preferuje šedesát dva procent respondentů. Když jsou obsazeny, plní se vnější sedadla u dvojsedaček. V metru se pak jako poslední plní šestisedačky. U nich opět platí určitá posloupnost – jako první jsou obsazovány krajní sedačky u skleněné zástěny, teprve poté následuje některá ze dvou prostředních sedaček. Důvodem je udržování určité vzdálenosti mezi cestujícími, pokud je to možné,“ vyjmenovává Šabík, podle kterého dávají přednost sedačkám v blízkosti dveří nejen starší lidé, ale i maminky s dětmi.
„Jsou přístupné ze základní podlahy bez mezistupně,“ uvádí s ohledem na uspořádání některých tramvají, například tříčlánkové Tatry KT8D5, Šabík.
Protisměr? Ne, děkuji
Poznatky mluvčího organizátora dopravy hovoří také o tom, že lidé obecně neradi sedí proti směru jízdy. Pokud tedy necestují ve dvou nebo ve větší skupině.
Babosed v MHD má „tajný“ fanklub. Patříte do něj také? A proč oblíbené sedadlo občas blokuje mop? |
„Když je vozidlo volné, rozmisťují se rovnoměrně po celé délce vozidla. Lidé jsou obecně neradi, když si někdo cizí sedne vedle, proto taky často obsazují sousední sedadlo pomocí tašky či batohu a uvolňují ho, až když je jinde plno,“ komentuje Drápal.
Roli hraje i počasí
Vzorců chování je nejen podle Drápala spousta a něco jiného platí ve vozidlech MHD a něco jiného na dlouhých příměstských nebo dálkových linkách.
„Záleží na tom, jak jsou rozmístěny dveře nebo kolik místa na nohy je u jednotlivých sedaček. Liší se to samozřejmě i v různých ročních obdobích – třeba u autobusů s vysokou podlahou v zadní části si lidé v zimě sedají radši spíš dozadu, protože nahoře bývá obecně tepleji než dole, naopak v horku si sedají lidé tam, kde to nejvíc chladí. Tedy pokud je vozidlo klimatizované. Nebo fouká, pokud klimatizované není,“ shrnuje poznatky Drápal.
Taky záleží na tom, z jaké strany svítí sluníčko. „Zase třeba starší lidé, kteří nemají rádi průvan nebo špatně snášejí klimatizaci, si sedají spíš tam, kde na ně nefouká,“ doplňuje pro Metro Drápal.
Babosedy a falešné babosedy
Samostatnou kapitolou jsou v případě městských a příměstských autobusů takzvané babosedy. Tedy přední jednosedadla, která jsou zcela vpředu, nejblíže řidiči. Podle pozorování zaměstnanců pražských dopravců toto místo nikdy nezůstává dlouho prázdné. A někdy se o ně vedou mezi cestujícími doslova bitvy. „Toto místo je oblíbené zejména mezi seniory, ale i všemi ostatními, kteří se rádi dívají na cestu,“ komentuje Drápal.
Babosed 2? Místa s výhledem jsou v příměstských busech nej.
Mezi cestujícími se pomalu vžívá také označení falešný babosed či pozorovatelna z wishe. Oč jde? Pokud je totiž sezení vpředu u řidiče obsazené, další možností je posadit se bezprostředně za první zadní dveře. I zde se totiž nachází jakási pozorovatelna. Toto místo navíc splňuje preferované parametry, které zmiňují odborníci v tomto článku. Je tu klid, výhled a snadno se odtud vystupuje.
