Druhá série Rekruta, která si na obrazovkách internetové televize s červeným N ve znaku odbyla premiéru před pár dny, a od té doby zdárně hájí přední pozici ve zdejším žebříčku sledovanosti, se nese v podobném duchu jako ta předchozí. I když, jak se to vezme. Na rozdíl od většiny fanoušků, jejichž názory jsem si před sepsáním tohoto textu prošel, mám ke dvojce velké výhrady. Nejvíc mi vadí fakt, že se nejistý hlavní hrdina seriálu jako mávnutím kouzelného proutku proměnil v neohroženého Supermana.
Druhá série Rekruta nicméně nesměla chybět v naší internetové rubrice Strážce streamu.
N. H. J. P.
Pokud vás výše uvedený mezititulek mate, vězte, že jde o poněkud krkolomný název první epizody aktuální druhé série. Kde se nápad pojmenovávat jednotlivé díly Rekruta nejrůznějšími zkratkami vzal, netuším. Myslím, že u závěrečného dílu první řady s názvem K. J. S. O. H. to odkazovalo na hlášku „Kdo je sakra Owen Hendrics“. Jak je to v originále si nejspíš domyslíte... Každopádně vás nebudu už déle mást a zkusím nejprve v rychlosti shrnout, co se vše událo v první řadě seriálu z roku 2022.
Sotva Owen Hendricks nastoupil do CIA, stalo se hned několik věcí. Nejprve dělal holku pro všechno. Jak taky jinak, když mezi tou partou lůzrů v oblecích působil sice neotesaně a naivně, mnohé z nich však štval svou infantilností a mnohdy nechtěným machrováním. Nuda, neschopnost nechat věci na pokoji (a taky trochu snaha se blýsknout) Owena následně dostaly do situace, kdy měl za úkol rutinně překontrolovat takzvanou šedou poštu. Ta ho nejprve dovedla k jejímu odesílateli, tedy do vězení k již zmiňované ex agentce Max Meladze. Hlavního hrdinu následně nenapadlo nic chytřejšího, než vyrazit pátrat na vlastní pěst po důkazem vyděraččiných slov do Jemenu. Zde se pak odehrály dvě věci. Owen přišel kvůli jistému nedorozumění při výslechu o pár nehtů, a také pochopil, že ho jeho prořízlá huba ze všech šlamastyk vždycky na první dobrou nevytáhne.
Láska, sex a Praha
Následující epizody se pak nesly v klasickém duchu odlehčených špionážních seriálů. Řešily se Owenovi vztahy se spolubydlící, kolegy právníky i kudrnatou spolupracovnicí, se kterou si něco málo začal, pokračovalo se samozřejmě v agentském rychlokurzu u CIA, hojně se vyjednávalo s Max, a tak dále. Posledně jmenovaná záležitost vedla ke společnému výletu do Švýcarska, a následně do Prahy, kde to pro oba nehezky dopadlo. První série končila cliffhangerem, kdy se na už tak pro Owena značně vyhrocené scéně objevila Maxina rádoby mrtvá dcera Nichka, matku zabila jedním dobře zacíleným výstřelem do hlavy a život hlavního hrdiny zůstal viset na vlásku.
Na skok do Ostravy
Druhá řada startuje oproti té předchozí, jak už jsem nadnesl výše, uprostřed již rozjetého děje. Owen si s Nichkou dělá krátký výlet z Prahy do Ostravy (cesta přes celou republiku jim trvá mximálně pár desítek minut), respektive do místních dolů. Poprava rukou mladé zabijačky se mu ale nakonec zázrakem vyhne, kolegové ho na poslední chvíli zachraňují a vše je zameteno pod koberec a prohlášeno za blamáž. Protože se ale koukáme na seriál (a Owen je zkrátka Owen), velice podobně jako v první sezoně se hrdina prakticky obratem namočí do dalšího případu s podivnou poštou. Doupě špionů, kam vede stopa, tentokrát leží v Jižní Koreji. Právě tam Owen vyráží se svérázným kolegou Janusem Ferberem (Kristian Bruun). Již po dvou prvních epizodách je jasné, oč v aktuální řadě vlastně půjde. Pátrá se a zachraňuje unesená žena korejského agenta Kyu Janga (Teo Yoo). Owen celou tuhle misi později pojímá jako vykoupení své vlastní duše. A protože je to celé o dvě epizody kratší, než minule, uteče druhá sezona ještě zběsileji, než ta předchozí.
Neprůstřelný Owen
Hlavní přednost Rekruta, respektive první série, spočívala v tom, že šlo o svižnou, vtipnou a vlastně i celkem akční nenáročnou zábavu. Špiónský svět, tak jak nám jej tvůrci předkládali, byl místy poměrně nemilosrdný a drsný. Tak akorát, aby příjemně kontrastoval s ňoumovstvím hlavního hrdiny. Neznámý, leč skrytě charismatický Noah Centineo, byl v hlavní roli také trefou do černého. Neumětelství jeho postavy a schopnost se ze všeho vymotat a vykecat šla zejména v druhé půlce první sezony krásně dohromady s bestiálností a bojovností jeho svůdné novopečené parťačky Max.
Druhá řada má ovšem několik potíží. Pomiňme poměrně obvyklí nejen netflixovský neduh, tedy že pokud jste čerstvě nedokoukali první řadu a jdete na dvojku s více jak dvouletou pauzou, patrně vám nebude rychlá rekapitulace předchozího děje stačit. Zprvu se v tom nerealistickém světě budete možná ztrácet, a to nejde o bůhvíjak intelektuální zábavu. Co mě ale štve nejvíc je lenost scénáristů. Zatímco v první řadě Owen stěží vrátil ránu a neuměl ani pořádně držet v ruce zbraň, ve dvojce se bez vysvětlování a s jistou dávkou umu pouští do velkolepých bitek (taneční klub, letiště, závěrečná bitka na lodi či s přístavní hlídkou), při nichž jakž takž stíhá i zkušené ranaře, střílí z různých zbraní (přestřelka s Nichkou v autě) či umí „po agentsku“ bezchybně řídit nejrůznější dopravní prostředky. Jako bonus se mu navíc nemůže nikdy stát, že jej například trefí některá z nepřátelských kulek. A to ani tehdy, když plave ve vodě jen pár metrů od břehu, na kterém střelci stojí.
Jasně, seriál Rekrut není dokument o práci agentů, ale odlehčená, skoro až rodinná zábava. Poté, co se však hlavní hrdina v závěru opět relativně snadno ze všeho bez následků vymotává (promiňte mi ten spoiler) si však kladu otázku, zda si od tohohle tvůrčího týmu chci ještě někdy v budoucnu nechat věšet bulíky na nos.
Závěrem přihodím perličku. Pokud na druhou řadu kouknete s českým dabingem, patrně vás v závěru sezony pobaví výkon známého dabéra Bohdana Tůmy. V českém znění totiž dostal prostor nápaditě odkázat na fakt, že kromě mnoha jiných známých figur dabuje také postavičku Cartmana v seriálu South Park. Více ale raději prozrazovat nebudu.
Rekrut
|