Ustojí nadšenectví střet s dospělostí a najdou členové PSO to, co je v životě opravdu důležité? To se dozvíte v novém časosběrném dokumentu, který si dnes odbývá premiéru v českých kinech. Deník Metro vyzpovídal Petru Soukupovou, protagonistku filmu a zakladatelku orchestru a režiséra snímku Dominika Kalivodu.
V jakém duchu se celý snímek nese? V čem myslíte, že může být jedinečný?
Dominik: Já si myslím, že náš snímek je jedinečný ve dvou věcech. Prvně, že je to film pro všechny věkové generace. Málokdo mi to věřil, ale já to už říkal v průběhu natáčení a festivalové projekce nám to potvrdily. Film je totiž o mladých nadšených muzikantech, kteří hrají známé populární skladby, tudíž zaujme mladé. Zároveň poukazuje na témata, která jsou blízká pro rodiče těchto účinkujících. A v neposlední řadě se u něj baví i generace babiček a dědečků, kteří se můžou přesvědčit o tom, že to s tou dnešní mládeží není tak zlé, jak někteří tvrdí. Druhou zajímavostí je, že v sobě film nese prvky tří žánrů – komedie, lehkého dramatu a pohádky. A přitom je to dokument „ze života“. Je to prostě film pro dobrou náladu.
Petra: Já myslím, že náš film je jedinečný ve své autentičnosti a opravdovosti. Točit hraný film o snech je něco jiného než dokument o snech... Ve filmu si můžete cokoli vymyslet, ale u točení reálného příběhu se to prostě musí stát. A proto věřím, že je o to silnější a jedinečný. Možná mohou mít lidé někdy předsudky směrem k filmovému dokumentu, protože se některé situace mohou zdát nahrané. Ale nás Dominik zachytil v těch samotných situacích, jak přicházely, a nebyli jsme do nich stavěni kvůli filmu. Prostě zachycoval, co viděl a co se dělo. Myslím, že i díky tomu je výsledek plný vtipných situací. Těch, které nevymyslíš, jen je zkrátka a prostě zažiješ.
Odnese si z filmu divák stejný zážitek jako z vašich koncertů? Co by si měl ideálně odnést?
Dominik: Já bych si přál, aby divák odcházel z kina s pocitem, že je dobré snít a zároveň se nebát za těmi sny jít. A ideálně aby si film užil i po té hudební stránce a chtěl vyrazit na koncert Police Symphony Orchestra naživo.
Petra: Já věřím, že ano, a dokonce mnohem víc. Hlavně vědomí, co a kdo za tím vším je. Co se děje nejen na pódiu, ale i v zákulisí, ať už v šatně, nebo doma, či ve škole. Nejen v orchestru, ale i v životech lidí, kteří orchestr tvoří.
Tři roky natáčení je dlouhá doba. Jak se vyvíjel vztah orchestr – režisér? Bylo těžké dostat se pod povrch a pochopit, jak to celé funguje?
Dominik: Na začátku to bylo spíše o tom, abychom si vybudovali vzájemnou důvěru. Abych já věděl, co od PSO můžu čekat, ale zároveň aby oni věřili mně, že mi nejde o nějaké povrchní srandičky, ale aby se nebáli přede mnou být sami sebou a pomohli mi je tak co nejrychleji poznat a pochopit. A to, si myslím, se povedlo a díky tomu je ten příběh o to autentičtější. Ale samozřejmě nějaký ten čas nám to zabralo.
Petra: Chvíli trvalo, než jsme Dominika pustili téměř ke všemu. Přece jen stát před kamerou je něco jiného, bylo to pro mě i ostatní lidi z orchestru nové. Obzvlášť ve vypjatých situacích to bylo zpočátku opatrné. Ale postupně jsme si začali natolik důvěřovat, že Dominik mohl točit téměř všechno. A rovnou i říkám, že příště bych ho pustila ještě mnohem blíž.
Zažili jste při natáčení nějakou vtipnou historku, kterou můžete dát k lepšímu?
Dominik: Těch vtipných momentů bylo několik. A je pravda, že ne všechny byly pouze vtipné. Vybavuje se mi jeden, kdy hlavní hrdinka Petra měla schůzku se svým profesorem ohledně svého doktorského studia. A nemohla vybrat lepší místo než v jednom z velkých pražských obchodních center. Já jsem za největší problém považoval to, že jsou všude nějaká loga značek a neustále tam hraje na pozadí hudba. Bohužel ochranka obchoďáku považovala za problém už jen to, že tam točíme. Pan profesor se pěkně divil, že místo klidné schůzky sleduje, jak mě ochranka se zvukařem vyvádí a zakazuje nám tam točit. Ale co, stejně jsme to tam natočili potají v rohu jedné kavárny, aby se nakonec ta scéna vystřihla a ve filmu se vůbec nepoužila.
Petra: Myslím, že vtipných momentů je spousta i v samotném filmu. Lepší si asi nevybavím. Takže přijďte na náš snímek. Zasmějete se!
Velké finále polického orchestru
|