Gdaňsk je město, v němž se těžká válečná historie nemilosrdně mlátí s moderní architekturou a kde noc nekončí v posteli, ale s plastovým kelímkem horkého višňového bolehlavu na břehu řeky Motlawy.
Obluda a plachetnice
Pokud jste tu nebyli pět let, budete v noci u Motlawy bloudit. Zapomeňte na stará ponurá skladiště. Tam, kde dřív hnilo obilí, dneska na ostrovech Ołowianka a Wyspa Spichrzów svítí ostré štíty novostaveb. Je to architektonický mlýnek nejhrubšího zrna – zdálky to vypadá jako původní hanzovní sklady, zblízka jsou to luxusní hotely s okny až k zemi, kde lidé s drinkem v ruce sledují cvrkot venku. Přes řeku vás pustí moderní otočná lávka. Když má loď přednost, prostě se před vámi otočí o devadesát stupňů a vy stojíte a zíráte jako vyoraná myš spolu s davem dalších turistů.
Hned naproti přes vodu na to všechno shlíží středověký Jeřáb. Polsky Žuraw. Temná dřevěná obluda, která pamatuje křižáky. V noci, když se stín Žurawu láme na hladině vedle kýčovitě nasvícené repliky staré plachetnice, to má atmosféru, která omámí.
REPORTÁŽ: Takhle se rodí legendární hranolky, které milují tisíce Čechů![]() |
Gotham na severu Polska
Jenže Gdaňsk se neschovává jen u vody. Stačí udělat vlevo v bok a zapadnout do Mariacké ulice. Chodník z obřích kočičích hlav, ze kterých by si pražští silničáři rvali vlasy, lemují domy s kamennými terasami a chrliči v podobě dračích hlav. Na konci téhle uličky se k nebi cpe bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Obří cihlový dóm, největší svého druhu na světě. V noci je nasvícený tak, že vypadá spíš jako gothamská katedrála než místo pro nedělní modlitby.
Od cihel k višním
Složitá historie
|
Dost ale bylo cihel a kamene. Gdaňsk totiž hlavně zatraceně žije. Kousek od obřího ruského kola AmberSky a budovy Baltské filharmonie narazíte na uliční fenomén, který Polsko totálně pohltil. Jmenuje se to Pijana Wišnia. Podnik, kde nevedou žádné složité menu. Mají tu jedinou věc – višňový likér. V sychravém večeru si ho nechte rovnou ohřát. Za nějakých 25 zlotých (asi 140 korun) dostanete do ruky papírový kelímek se čtrnáctiprocentním voňavým benzinem a barman vám do něj z obří skleněné mísy lžící práskne poctivou porci naložených višní. Žádný luxus, žádné skleničky na stopce. Stojíte venku na ulici, pálí vás prsty a sledujete lidi kolem.
O kus dál u restaurace Anker potkáváme chlápka v čepici, který s panákem v jedné ruce a teatrálním gestem v té druhé baví celou ulici. Lidi na zahrádkách se smějí, mluví jeden přes druhého a z každého rohu je cítit ta klasická polská pohostinnost, která na vás nehraje žádné divadlo.
Signal Festival rozšíří svou mapu Prahy. Nově zamíří do Dejvic i ke Staré čistírně![]() |
Gdaňsk se prostě s ničím nemaže. Má v sobě sice hrdost starých mořeplavců, ale tepe jako moderní evropská metropole, která se nebojí bavit až do ranních hodin. Je to jízda, z níž vás ráno možná bude bolet hlava, ale hned večer si půjdete stoupnout do fronty na další višně.























