Akční snímek o partě žoldáků, kteří během druhé světové války nakopali za nepřátelskou linií zadky několika náckům, dopadl podobně, jako jeho český název. Nezasvěcené diváky na první dobrou příliš nenadchne a mnohdy ani nenavnadí nedejbože k opětovnému zkouknutí. Ač ovšem filmu něco podstatného k dokonalosti schází, příjemně uteče a slušně se u něj pobavíte. Operace Poštmistr nesměla chybět v naší internetové rubrice Strážce streamu.
Jde se válčit
Dost ale bylo filosofování. Pokud nepatříte mezi těch několik nadšenců, kteří Ritchieho novinku dlouho dopředu vyhlíželi (řadím se mezi ně i já), nejspíš vůbec netušíte, o čem film pojednává. Jak jsem již nadnesl výše, oblíbený britský režisér tentokráte servíruje divákům snímek inspirovaný skutečnými událostmi. Henry Cavill hraje lišáckého vojáka Guse Marche-Phillipse, kterého na pokyn premiéra bývalého Spojeného království Winstona Churchilla vytáhnou z vězení. Pokuřování cizích doutníků a nošení „půjčených“ kabátů však není to jediné, co bude v následujících týdnech dělat.
Má za úkol sestavit tým ne zrovna vzorných, zato však všemi mastmi mazaných a zkušených vojáků, aby s nimi vyrazil na tajnou misi. Jeho tým má za úkol zničit nacistické lodě kotvící u afrického pobřeží, jež zásobují ponorky, které zase zatápějí Spojenému Království. Kýženým vedlejším efektem není jen ochromení nacistického loďstva, ale také poskytnutí možnosti americkým jednotkám dostat se do Evropy a zapojit se tak do války.
Podle neskutečných událostí
Většina postav, jež se ve snímku objevují, má svůj reálný předobraz. Mise, kterou hrdinové ve filmu plní, se měla rovněž během druhé světové reálně odehrát. Krom Cavillova Phillipse, na jehož předobrazu Ian Fleming postavil literární postavu Jamese Bonda, stojí za zmínku minimálně Anders Lassen - hromotluk s talentem pro kreativní odpravování záporáků v podání Alana Ritchsona. Svou vlastní výraznou dějovou linku tu má i půvabná Eiza González v roli židovské agentky Marjorie Stewart.
Jejich filmové dobrodružství nejlépe drží pohromadě a nepokrytě baví zejména ve své první polovině. Ritchieho režisérský rukopis se v ní pozitivně projevuje nejen tím, že opět představuje jednotlivé figury co možná nejkreativněji a nejzábavněji. Nechybí ani takové proprietky jako hravá muzika, dialogy, rychlé dynamické střihy, a především sympaticky servírované akční scény. Na bitku na lodi se lákalo už nějaký ten pátek před uvedením snímku.
Horší půlka
Operace Poštmistr má sympatickou dvouhodinovou stopáž. Jakmile se ale děj přehoupne do své druhé půlky, začne vnímavějšímu divákovi docházet, že snímku něco povážlivě chybí. Je to napětí. Sympatičtí a zábavní hrdinové prostě nenarážejí během toho všeho překonávání nepřátelských hord a vršení mrtvých nácků na hromadu na žádnou překážku, kterou by se jim záhy nepodařilo bez větších potíží překonat. Kromě toho, že čelí obrovské přesile, s níž si ovšem většina z nich vždy poradí bez jediného škrábnutí, zde totiž není ani žádná reálná hrozba. Záporák Tila Schweigera je prostě pouze nesympatický slizoun, který jenom blbě kouká. A to bohužel nestačí.
Fortune? Ne Poštmistr
Operace Poštmistr není vyloženě průšvih. Osobně její zhlédnutí i přes všechny zmiňované neduhy můžu s klidem doporučit. Z řádků výše vám ale již musí být jasné, že má Ritchie na víc. Zejména po loňském The Covenant, což je sice dobrý, ale nepříliš výrazný film. A také rovněž loňském filmu Operace Fortune: Ruse de guerre, s nímž Operace Poštmistr sdílí nejen toporný název, ale i rozporuplné ohlasy ze strany diváků.
Příští rok nám režisér nadělí hned tři nové filmy. Věřme tedy, že budou o něco vybroušenější, než jeho aktuální novinka. Moc bych si to přál. Operace Poštmistr není špatný film. Snímek ale nesnese srovnání s peckami jako jsou například Hanebný pancharti, s nimiž bývá film porovnáván nejspíš pro své historické zasazení.
Operace Poštmistr
|