Je proto ideální čas připomenout si, proč je tahle konverzačka s Hugh Grantem v hlavní roli tak skvělá. A že se na streamovacích platformách, konkrétně na Netflixu, nachází ještě jeden náboženstvím ovlivněný klenot. Tentokrát ve sci-fi kabátě.
Heretik nesměl chybět v naší internetové rubrice Strážce streamu.
Hororová obžaloba (nejen) náboženství
Už samotná synopse z pera českého distributora snímku - Bontonfilm z děje snímku mnohé prozradí: Přichází šířit slovo boží, aniž by tušily, že nejtěžší zkouška jejich víry je teprve čeká, až překročí práh domu okouzlujícího pana Reeda. Zazvonit na domovní zvonek a přijmout jeho pozvání na borůvkový koláč se ukáže jako ten nejhorší nápad, i když venku hřmí a leje. Skutečné prozření totiž přichází ve chvíli, kdy se za dvěma mladými mormonkami zavřou dveře. Právě tehdy začíná smrtící hra na kočku a myš. A její stvořitel Hugh Grant je v ní rafinovaný jako nikdy předtím. Ďábelsky rafinovaný.
Pokud jste Heretika ještě neviděli, což vám upřímně závidím, je vám jistě z výše uvedeného jasné, že se dvě mormonské misionářky se zapletou do pořádně smrtící hry. Když je totiž ve hře nebezpečný maniak s vlastním pohledem na náboženství a jeho neoriginalitu, je otázkou, kdo koho, jak se říká, přivede na víru. K atmosféričnosti snímku přispívá nejen vynikající Grant, po jehož výkonu v seriálu Mělas to vědět (2020) už zkušení diváci nepochybují, že umí hladce vystřihnout nejen nesmělé klaďáky, ale i násilníky s andělskou tváří.
Ústřední dvojice dívek v podání Chloe East a Sophie Thatcher také hraje, ehm, jako o život. To, že byly obě herečky stejně jako jejich postavy v mládí vychovávány právě jako mormonky, dodává navíc na dort snímku pokládá onu malou a pro mnohé zcela neviditelnou třešničku.
Dvě různé půlky
Film Heretik si dává, a teď to myslím čistě jako klad, ve své první půlce pořádně na čas. Grantův Reed toho totiž nejprve musí hodně napovídat. Na dívky nejprve vybaluje jakousi filipiku nejen na všechna nejznámější náboženství, která mají podle něj hodně společného s kapitalistickou kulturou založenou na opisování a přetváření zavedených šablon a motivů.
To vše demonstruje na mytologiích ovlivňujících náboženství nebo deskových hrách v čele s Monopoly. Metafora s hudbou už je tu spíše navíc. Pak se dívky, po definitivním ujištění o tom, že paní Reedová opravdu nedorazí, přesouvají do jiné části domu a s nimi i divák, který se společně s nimi noří do zdánlivě čitelných a povědomých hororových vod. Režiséři snímku Scott Beck a Bryan Woods ovšem servírují trochu jiné žánrové řemeslo. Nespoléhají se jen na lekačky a prvním aktem nastolený námět. Jasně, je potřeba přiznat, že je jakýsi intelektuální strop za námi, a ono v názvem snímku nastolené kacířství se pomalu mění v něco zcela jiného. A divákovi se musí lehce překlopit do nezbytných vysvětlovaček a naháněček.
Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že až na podle mnohých až příliš ambivalentní závěr je Heretik jednou z nejpříjemnějších mysteriózních filmových jednohubek, jakou jsem v poslední době viděl. Je právě tak mrazivý a tísnivý, jak by měl být. A to není vůbec málo. Tak snad dodrží HBO slovo a na svou platformu Max snímek „vyklopí“ co nejdříve.
Sci-fi dodatek
V závěru bych vám, tak trochu oslím můstkem, chtěl ještě doporučit thajskou antologii příběhů o složitých morálních dilematech světa budoucnosti s názvem Moje zítřejší já. Začátkem prosince ji uvedla platforma Netflix a myslím, že zde neprávem zapadla. Jedna z epizod minisérie, která v dobrém připomíná jiné zdejší tituly jako Love, Death and Robots (2019) či Černé zrcadlo (2011), se totiž podobně jako Heretik také inspirovala náboženstvím. Konkrétně budhismem.
Díl s názvem Buddha a data vypráví o oblíbené službě umělé inteligence, která v Thajsku budoucnosti dělá z dobrých skutků výdělečný byznys. Zbožný mnich, který novinkou pohrdá, se ale na trh rozhodne uvést vlastního spirituálního průvodce a začne jít pořádně do tuhého.
Heretik
|