Ze současnosti jsme se dostali až do období gotiky. A od té doby se toto místo změnilo jen velmi málo. Kdybychom tu tehdy stáli, tak by na všech cimbuřích byly kryté dřevěné chodby, věž by byla spojena pavlačí s jižní hradbou, stály by zde další dřevěné stavby a kouřilo by se z komína kuchyně.
Jak jste se k tomu, že jste se stal kastelánem hradu Kost, vlastně dostal? Prý jste se do tohoto místa zamiloval.
Začínal jsem jako řadový průvodce a postupem času jsem se dostal na pozici kastelána vlastně i díky shodě okolností, ale pochopitelně i díky prokázání potřebných schopností.
Kastelán hradu Kost Jan Macháček kdysi začínal jako řadový průvodce.
Jaký je váš obvyklý denní hradní režim?
Slovo obvyklý zde víceméně neexistuje. Ta práce je velice různorodá. Jedinou rutinou je hrad ráno otevřít a večer zavřít a zbytek je vlastně vyplněn téměř pokaždé originální činností.
Připomíná váš život v něčem ten středověký?
Ne. My máme dnes na reálný historický den strašně pokřivený pohled poznamenaný obdobím romantismu 19. století a následně i filmovou tvorbou. Rozhodně náš současný život se s tím středověkým srovnávat nedá.
Máte na Kosti oblíbená místa? Nějaká skrytá zákoutí?
Spíše jsou to třeba oblíbené stavební prvky nebo momenty spjaté s daným místem. Napadá mě například takzvaná výdřeva ve Velké bílé věži. Tohle je prvek, který je skutečně unikátní, protože dřevo je originální ze 14. století a tím pádem je to něco, co se skutečně v Evropě málokde vidí.
Jaké zajímavé postavy zde žily? Mě například velmi zaujal osud poslední majitelky hradu před jeho zestátněním v roce 1948, Anny Marie dal Borgo Netolické. Ta se po znárodnění hradu natrvalo usídlila v Itálii a tam si vzala českého emigranta Norberta Kinského.
Vždy jsem fandil ženám. Osobností byla například jedna z majitelek Kosti Polyxena z Lobkovic, která se roku 1618 zúčastnila pražské defenestrace a zachránila vyhozené místodržící ve svém paláci na Pražském hradě. Do historie hradu se ale především zapsala Sylvie Černínová, jejíž osobní prosby u císaře zachránily Kost! Zajistila, aby byl hrad vyškrtnut ze seznamu pevností určených ke zboření po třicetileté válce. Ona zabránila jeho rozebrání a tím pádem Kost zůstala až do dnešních dnů. No a pochopitelně z mužů to byl Petr z Vartenberka, stavitel podoby hradu ve 14. století. Bez něj by ten hrad prostě vůbec nebyl.
Často zde probíhají i filmová natáčení.
Prozradíte nám současné majitele hradu? Je možné je na Kosti potkat?
Současnými majiteli je rodina Kinských dal Borgo. A setkávání s veřejností probíhá formou prohlídek. S panem hrabětem Francescem Kinským dal Borgo je pořádáme minimálně dvakrát ročně, takže je možné se s majiteli hradu u nás setkat a položit jim klidně i otázky, protože ty prohlídky jsou vedené právě spíše formou diskuze.
Jste velmi pečlivý na výběr průvodců. Jaký má být podle vás ideální průvodce?
Z padesáti procent herec, z třiceti procent to musí být člověk, který miluje kolektiv, z deseti procent pedant, no a z deseti procent historik. Návštěvníci stále více touží spíše po příbězích, které se staly na hradě nebo v jeho okolí. Tvrdá historická data jsou příliš neosobní a někdy i nudná. Je skvělé, pokud máte trochu toho herectví v sobě, abyste ty příběhy dokázali, pokud možno doslova přehrát během prohlídky.
Často zde probíhají i filmová natáčení.
V jakém stavu jste hrad, který má podle nejnovějších archeologických nálezů své počátky již v polovině 13. století, dostal do rukou? Co všechno za vás bylo vybudováno?
Vždy jste součástí týmu, nikdy na to nejste naštěstí sami. Majitelé mají navíc obrovskou chuť ten objekt rekonstruovat a dostat ho do lepší kondice, než v jaké ho získali. A je to vidět. Dokázali jsme díky evropským dotacím a díky přípravám, které jsme podnikli, opravit veškeré střešní krytiny, opravit kompletní povrch, zpevnit skalní masiv a opravit veškeré zdivo. Můžeme říct, že jsme tomu hradu dali nějaké to století navíc.
Zaslechla jsem, že rekonstrukce bude probíhat i příští rok. Je to pravda? A co se bude opravovat?
Ještě nám zbývají některé části hradního areálu, které si zaslouží pozornost. První na řadu půjde Lobkovický palác a v dalších letech, pokud nás bude stále provázet štěstí, by se měla do rekonstrukce dostat i spodní část hradního areálu, a to je budova bývalého pivovaru.
Kastelán hradu Kost Jan Macháček kdysi začínal jako řadový průvodce.
Zajímavostí hradu Kost je, že stojí na pískovcové skále v hlubokém údolí, obklopen třemi dalšími údolími: Svatoprokopským, Turnovským a nejmalebnějším z nich, Plakánkem. Čím Plakánek návštěvníky okouzluje? A proč se mu tak říká?
Pískovcové skály, vzácné rostlinné i živočišné druhy dělají z údolí Plakánek jedno z nejkouzelnějších míst chráněné krajinné oblasti Český ráj. A proč se tak jmenuje? Podle pověsti v údolí bydlel uhlíř, který pálil dřevěné uhlí v milířích. Kdokoliv pak prý procházel údolím, měl ze stále přítomného kouře slzy v očích.
Slyšela jsem, že zde návštěvníci občas omdlévají v mučírně. Proč?
Asi hlavně kvůli horku, protože v letních měsících jsou ty interiéry hradu už značně vyhřáté. A také, ne každý má na to žaludek, poslouchat o tématu mučení. My se snažíme návštěvníkům popsat, jak fungoval právní systém v historii a jakým způsobem fungovaly techniky během mučení či poprav. Ale nemáme zde žádnou figurínu ani reproduktor vyluzující zvuky trpících. Taková naše mučírna není!
Často zde probíhají i filmová natáčení.
Na hradě Kost často probíhá natáčení. Dokonce i nyní se u vás natáčí pohádka Princezna stokrát jinak. Připomenete nám další známé pohádky či filmy využívající zdejší genius loci?
Ano, Kost je poměrně oblíbená lokace pro filmaře. Princezna stokrát jinak by měla navazovat na předešlé úspěšné pohádky jako například Kouzla králů, O uloupené divožence, Ztracený princ a další. Těch pohádek je mnoho. Dále se zde natáčely i zahraniční filmy, například Hartova válka, Hannibal – Zrození nebo Kletba bratří Grimmů. Vznikly zde vlastně poměrně známé a úspěšné filmy.
V létě se zde konají také doprovodné akce, například šermířské turnaje. Popíšete návštěvníkům, na co se mohou těšit?
Tyto akce probíhají na kolbišti pod hradem. A jedná se vlastně o takovou divadelní hru, která má pokud možno vtipným způsobem představit schopnosti a umění rytířů na koni.
