Jak se proměnil trend v hračkářství za posledních dvacet let?
Po revoluci došlo k velkému přílivu zahraničních hraček, kterým ty české jen těžko konkurovaly. Západní hračky byly elektronické, pestrobarevné a odrážely trendy, ty z Asie zase drtily tuzemské cenou. Už to vypadalo, že čeští výrobci budou jen vyrábět na zakázku pro cizí značky. A právě to byl impulz, proč jsme před deseti lety otevřeli Huga. V té době začala zároveň růst generace, která si uvědomovala že i dřevěná hračka může děti bavit. Že je důležité podporovat lokální výrobce kvůli ekologii i zachování tradice. Myslíme si, že se nám během té doby povedlo dostat české hračky do většího povědomí a že i zákazníci na to více slyší a rádi české značky podporují.
Jaká je historie hraček u nás?
Velmi bohatá. Nejstarší firmy mají historii přes sto let. Důležitou roli hraje řemeslo, hlavně co se týče dřevěných hraček. Nejstarší firma na dřevěné hračky začala u nás vyrábět v roce 1895, ale již okolo roku 1920 exportovala do mnoha zemí všech světadílů včetně Afriky. Aktuálně je Česká republika největším vývozcem hraček v celé Evropě, jsme přímo hračkářská velmoc a máme tu přes 200 výrobců hraček. K historicky nejznámějším českým hračkám patří stavebnice Merkur, igráček, nafukovací slon, buvol a žirafa, tahací kačer, beruška na klíček, Tatra 148, Dostihy a sázky. Rodiče často nakupují z nostalgie i pro sebe.
Může být svět hračkářství v ohrožení, když si uvědomíme, že čím dál více malých dětí tráví více času na telefonech?
Displeje jsou velmi nebezpečné, protože přináší jen pasivní impulzy a nenutí rozvíjet jemnou motoriku, koordinaci ani fantazii. Proto máme radost, že se nám daří oslovovat rodiče malých dětí i třeba s tak jednoduchými a přitom geniálními hračkami, jako jsou dřevěné kostky. Hračka neslouží pouze k zábavnému hraní, ale též v nás vzbuzuje potěšení, dokáže vyprávět příběhy a umožňuje rozvíjet motorické a tvůrčí schopnosti. Hračka má zásadní roli při formování lidských vlastností a schopností: právě jí vše začíná, to ona stojí u počátku vývoje každého člověka.
Je v současnosti těžké otevřít si hračkářství či v tomto odvětví začít podnikat? Co to obnáší?
Podnikat v hračkářství je těžké, protože hračky se prodávají hlavně na Vánoce a zbytek roku se na Vánoce snažíme připravit. Upřímně, během roku jsme často svědky, že jde kolem našeho obchodu rodič s dítětem a dítě chce dovnitř, načež rodič řekne, že tam rozhodně nepůjde, protože nebude nic kupovat. Proto jsme se teď v nově otevřeném obchodě zaměřili také na boty, které jsou nezbytností. Dětem roste noha rychle a rodiče jim chtějí dopřát kvalitní obutí. Zároveň se často hračky dědí, z čehož máme radost, ale pro provozovatele hračkářství je to náročné. Pro nás je rozhodně podmínkou setkávání se se zákazníky v našich prodejnách. Dokážeme tak dát zpětnou vazbu výrobcům a vyvíjet společně produkty, co se líbí a fungují.
Co třeba recyklace či upcyklace hraček? Je to téma do budoucna?
Recyklace a upcyklace je bezvadný nápad a my se snažíme jít ještě dál a prodávat hračky, co vydrží, aby se daly jednoduše předat dalším dětem. Dnes je i nový trend půjčoven hraček, což není špatný nápad, vzhledem k jak krátkému období jsou potřeba. Jiná hračka je pro půlroční dítě a jiná pro roční. Co se nám ale nelíbí, je, že někteří čeští výrobci začali slyšet na ekologii a působit i tak na zákazníky, ale je to klamavá reklama. Například když auto s názvem ekoaktivní je vyrobeno z plastu s příměsí dřeva, je méně ekologické, protože se nedá recyklovat jako klasický plast. Cítíme, že česká hračka je téma, které sílí a které si zaslouží pozornost všech: rodičů, designérů i výrobců.
