Album bude hudební formace, jejíž hlavní tváří je zpěvák Kryštof Michal, křtít v úterý v pražském Lucerna Music Baru. O desce či o tom, jak se tvorba kapely v posledních letech posunula, si deník Metro popovídal právě s jejím frontmanem Michalem.
Pod hlavičkou Portless vydáváte již třetí desku. V čem je jiná než ty předchozí?
Po rozpadu Support Lesbiens v roce 2012 a přejmenování se na Portless jsme v roce 2013 poměrně rychle vydali album s titulem New Ride. Písně jako Hero, New Ride a Dream a Dream byly úspěšné, ale trochu jsme cítili, že je to spíše pokračování trendů nastavených ještě v Support Lesbiens. A bylo nám jasné, že s Portless se budeme muset trošičku najít. To se nám myslím podařilo s druhým albem Back feat. Henry D v roce 2017, kde jsme se spojili s raperem Henrym D a vytvořili hudební tvar, který nás začal hodně bavit. Tvrdší riffové písně jako Good Man a Check My Sound, kořeněné rapem a mým zpěvem s trochou melodie. A z reakcí fanoušků bylo zřejmé, že jsme na správné cestě.
Cover nového alba.
Novinka Recharged už tedy navazuje na desku Back?
Ano, jen jsme to pojali zase trošku více á la Portless. Méně hostů, více my, tedy zase trošku více melodií a harmonií. A myslím, že se podařilo nahrát velmi dynamické a přitom melodické a kompaktní album. Myslím, že se opravdu povedlo a že dobře doplní náš dosavadní koncertní repertoár. Opět jsme se tedy vrátili k říznějšímu pojetí, ale zároveň trošku vrátili víc melodičnosti. Kdo pamatuje Support Lesbiens z devadesátých let, mohl by být opravdu mile překvapen. A reakce mi zatím dávají za pravdu.
Obvykle nesou vaše desky určité poselství. Chcete i pro tentokrát něco fanouškům, třeba i podprahově, sdělit?
No my jsme se vždy o nějaké poselství snažili. Už tím, jak jsme se na začátku pojmenovali. Support Lesbiens v roce 1992 bylo z odvážnějších. Upřímně, já moc nechápu kapely, které se nesnaží o žádné sdělení, jen aby někoho nenaštvali. Ani tady jsme se tedy nevyvarovaly toho, něco málo zkusit sdělit a zaujmout nějaký postoj. Většinou nějakým způsobem reflektujeme dobu a je tomu tak i na novém albu.
Frontman Portless Kryštof Michal
A jaká současná doba podle vás je?
Absurdní. Taková mi teď trochu přijde. Nezdá se vám, že i to vše opravdu dobré jsme schopni tlačit ad absurdum? Já jsem přesvědčen, že vše má především správnou či zdravou míru. Například v singlové písni FreeFreedom se zpívá o zdravém sebevědomí, které ale má mít nějakou míru. Zdravou. Protože je lehké sklouznout k čistému egoismu. Takže koncept je možná samotné sdělení. To se dnes totiž moc nenosí, aby se nepřišlo o fanoušky.
Mezi předposlední a poslední deskou je sedmiletá pomlka. Chtěli jste původně kratší interval?
Ano, je to sedm let od desky, na které bylo sedm tracků. Sedm let a sedm nových tracků na albu Recharged? Pravda, asi to nešlo. Všechno má svůj čas a my už nemáme kam spěchat. Po vydání Back poměrně brzo přišel covid a vše se zastavilo, takže jsme se pořádně vrátili k hudbě až s odstupem. No a poslední dva roky zažíváme koncertní nirvánu. My hrajeme, lidé se baví a nás to baví o to víc. Je to opravdu radost. Především díky tomu nové album vlastně vzniklo. Takže je to tak, jak to má být.
K desce vyšel i videoklip k písni FreeFreedom. Proti čemu v něm bojujete?
Já bych nepoužil výraz „bojujeme“. Spíš tak nějak upozorňujeme. V této písni se zpívá o zdravém sebevědomí, které je samozřejmě skvělé a užitečné. Ale upozorňujeme na to, že hranice mezi ním a čistým egoismem může být tenká. Upozorňujeme tedy, že povětšinou vše funguje správně v nějaké míře. Zdravé nebo dobré. Jídlo si taky nepřesolíte či nepřepepříte. Přeslazený kafe je taky hnusný. Často jde totiž právě o tu míru – a tady si myslím, že jako společnost obecně hodně selháváme. Dobrých úmyslů má každý mnoho, ale jak se říká „dobrými úmysly je dlážděná cesta do pekla“.
Zpěvák a zakladatel skupiny Portless a dříve Support Lesbiens Kryštof Michal vyrostl na Janáčkově nábřeží a do Bubenče se přestěhoval za svou ženou.
V písni Time 4A Miracle používáte moderní pomůcku AI technologie – umělou inteligencí vytvořený dívčí hlas, naopak song Through My Door, který prezentujete částečně jako vzkaz na záznamník, lze vnímat archaicky. Baví vás tento protipól?
Milujeme protipóly. Ony se totiž z nějakého zvláštního důvodu často přitahují. Jakože jsme boomeři? No to jsme a s tím nic nenaděláme. Ale vývoj kráčí rychle a AI je toho jen dokladem. Bránit se tomu nemá smysl. Pojďme si to ještě rychle užít, než AI úplně převálcuje hudební svět tak, jak ho známe.
Desku křtíte 28. ledna. Na co lze potenciální příchozí z řad čtenářů Metra nalákat?
Dejte tomu šanci. Zvláště vy, kteří už léta jen vzpomínáte na dávné časy. Myslím, že budete mile překvapeni, kam se Portless posunuli. Bude to nářez od začátku do konce, okořeněný těmi nejznámějšími písněmi z dob Support Lesbiens. Hostující muzikanti z nové desky by měli dorazit všichni. Samozřejmě s námi bude i Henry D a mohu slíbit, že nová deska zazní celá. Ideální příležitost se přijít uvolnit těsně předtím, než vám ratolesti přinesou pololetní vysvědčení a vy budete nuceni přemýšlet, jestli ty jarňáky ještě za trest nezrušit.
