Přístavní promenáda v centru jihoitalského Bari je plná jednoduchých pivních stánků vyzdobených svatými obrázky. Někdo si vylepil bývalého papeže Jana Pavla II., podle kterého pojmenovali i zdejší mezinárodní letiště, doslova povinnou dekorací je ale obraz svatého Mikuláše. Kousek odtud se totiž nachází jeho hrob, ke kterému ročně proudí davy poutníků z celého světa.
Velká ostatková loupež
Za svého života přitom biskup Mikuláš neměl s Itálií nic společného. Narodil se ve 3. století v dnešním Turecku, a nebýt námořníků z Bari, odpočívaly by jeho ostatky dodnes v tureckém městečku Demre. I tam turisty pořád lákají na prohlídku světcova hrobu, je však už skoro tisíc let prázdný. V roce 1087 hrozilo, že se ostatky dostanou do rukou nevěřících, a tak se 66 dobrodruhů z Bari vydalo na záchranářskou plavbu na východ. Hrob vyloupili a 8. května 1087 s kostmi svatého Mikuláše triumfálně připluli zpátky do jihoitalského přístavu. Nestihli pobrat všechno, zbytek si z Turecka odvezla jiná italská výprava. V tomto případě do Benátek. V jihoitalském Bari se sice Mikulášův svátek slaví i teď, začátkem prosinci, hlavní oslavy ale připadají právě na květen. Na výročí velké ostatkové loupeže.
Hrob sv. Mikuláše se nachází v italském Bari v tamní Bazilice sv. Mikuláše, kde byly jeho ostatky přeneseny kolem roku 1087.
Jako v pravoslavném chrámu
Hrob se ukrývá v kryptě románské baziliky svatého Mikuláše. Její strohé bílé průčelí spíš než kostel připomíná pevnost, sympatické ale je, že se tu – třeba na rozdíl od nedaleké katedrály – neplatí vstupné. Chrám byl podle pověsti postaven v místech, kde se zastavil pár volů táhnoucích v květnu 1087 povoz s drahocenným nákladem z přístavu. A kamenné sochy zvířat dodnes střeží vstup do baziliky.
Když jím návštěvník projde, ocitne se bez varování v jiném světě – blikající štíhlé svíce zapíchnuté do písku, ženy v šátcích a všudypřítomná azbuka. Jako by člověk ani nebyl v katolickém kostele, ale v pravoslavném chrámu na Balkáně, v Rusku nebo na Ukrajině. Vysvětlení je jednoduché – ke svatému Mikuláši se hlásí nejen katolíci, ale i pravoslavní.
Kamenné sochy zvířat dodnes střeží vstup do baziliky.
Sochu vyměnili za žebro
Při prosincových slavnostech z chrámu vychází procesí se světcovou sochou. Totéž se děje i v květnu, jen s jedním podstatným rozdílem – průvod se vydává k moři a svatý Mikuláš pak na lodi obeplouvá přístav. V posledních letech pozornost návštěvníků poutá ještě jiná světcova socha. Přesněji řečeno doprovodná kovová tabulka na zdi za ní. Je na ní podepsán ruský diktátor Vladimir Putin, který bronzovou plastiku stojící naproti bazilice italskému městu v roce 2003 věnoval.
Tahle kulturní diplomacie se Rusům vyplatila – roce 2017 Bari na pár týdnů zapůjčilo do Moskvy a Petrohradu jedno ze světcových žeber. Po ruském vpádu na Ukrajinu podepsaly tisíce lidí petici za odstranění cedule, nic se však nestalo a Putinovo věnování visí v Bari dál.
Jméno Vladimira Putina dráždí
Vodička za 400 eur
Ale zpátky do krypty, která údajně byla a stále je dějištěm mnoha zázraků. Jedním z nich je existence neznámé tekutiny, která se neustále hromadí v hrobce a při květnových slavnostech se odebírá do křišťálové lahvičky. Pak se ředí v obřích karafách s obyčejnou vodou a prodává poutníkům. Cena? V obchodě se suvenýry hned vedle baziliky mají na sobě ty nejdražší malované lahve cenovku 400 eur.
Stejně to v jihoitalském Bari funguje už od středověku. Přístav vždy vydělával na poutním turismu a ke katolickým a pravoslavným poutníkům se nyní přidávají i světští poutníci vánoční. Právě z postavy štědrého biskupa Mikuláše se v anglosaském světě později zrodil fenomén Santa Clause. A mnoho turistů přijíždí právě proto, aby poznali město, kde má „Santa“ svůj hrob.
