Podnikatele Františka Mrázka prý zabila kulka, která byla hluboce zmrazená z ledu, a proto prý není odhalen vrah.
Takovou verzi slyším poprvé. Ale zeptám se balistiků, co mi na to řeknou. Víte, kolem mnoha případů kolují nejrůznější mýty, až se z nich nakonec stává „pravda“, které lidé věří.
Trpíte při sledování detektivek, jak to v nich jde rychle? Třeba DNA téměř na počkání.
Vzhledem k tomu, že jsem původně také filmař, dívám se na seriály jinak, docela se bavím. Sleduji detektivky dvojíma očima. Jako odborník tam najdu chyby, to je normální. Víme, že není možné vzít vlas, podívat se proti slunci a určit pachatele. Někdy to jsou i měsíce zkoumání, než dostaneme nějaký výsledek. A DNA? Chápu, že autor potřebuje zkratku, ve filmu nemůžete čekat na výsledky dlouho. Ale jinak jsem u obrazovky docela spokojený.
Jak dlouho se tedy čeká na DNA?
Může to být osm hodin, mohou to být dny i měsíce. Záleží na tom, jaké množství vzorku a v jaké kvalitě máme k dispozici.
Proč jste neskončil spíš u filmu?
Můj děda byl prvorepublikový četník a mě to k této práci táhlo. Jsem u policie od roku 1990.
Jakou máte původní kvalifikaci?
Zabýval jsem se fonoskopií, což mimo jiné zahrnuje také rozeznávání a identifikaci hlasu mluvčího v zajištěném zvukovém záznamu.
Napodobí imitátor dejme tomu prezidenta, abyste to nepoznali?
Hodně záleží na délce nahrávky. To je obtížné u telefonátů typu „je tady uložená bomba“. Když si ještě navíc dáte před ústa kapesník, je obtížnější ztotožnit skutečný hlas s nahrávkou. Kdyby imitátor napodoboval řeč prezidenta delší dobu, tak by se jistě dopustil chyb. Člověku se nikdy nepodaří udržet cizí hlas, aniž by se do toho nepromítla jeho vlastní dikce, řečové zvyky a vady.
Co zpracováváte nejčastěji?
Nejvíce požadavků se týká identifikace osob na základě DNA nebo daktyloskopických otisků prstů. Na třetím místě je identifikace chemických látek, hlavně drog. Ročně zpracujeme kolem padesáti tisíc vzorků. Jeden vzorek stojí od osmi set do tisíce korun.
Překvapuje vás vynalézavost pachatelů?
K tomu, aby se pachatelé obohatili, jsou schopni učinit cokoliv. Vzpomínám si na drogy pašované v jednotlivých dílech lisu na těsto.
Spolupracujete i se zahraničím?
Samozřejmě. Jsme poměrně aktivní v rámci ENFSI – Evropské sítě forenzních institucí. Naši znalci jsou vysoce hodnoceni třeba v entomologii, genetice nebo chemii.
Jsme v něčem nejlepší?
Jeden z kolegů dostal evropské ocenění Cenu Robina Keeleyho za zkoumání povýstřelových zplodin. Určitě nezaostáváme v antropologii, jsme jeden z mála kriminalistických ústavů v Evropě, který se ve forenzní oblasti tomuto oboru věnuje, v zahraničí je to spíše záležitost vysokých škol. Určitě máme úspěch v zavádění mezinárodního systému Reliéf, který pomáhá v boji proti drogám. Rostlinné drogy se totiž lisují do nějakých tvarů a potom na nich zůstávají mechanoskopické stopy. Případně mají značky výrobců, i v této branži dávají totiž výrobci drog své produkci cosi jako logo. A na základě tohoto znaku lze vysledovat cestu drogy, kde byla vyrobena a kam doputovala.
Jak se z vašeho pohledu změnil zločin za posledních dvacet třicet let?
Ubylo násilné trestné činnosti, přibyla ta ve virtuálním prostoru. Počítačová kriminalita, šíření pedofilie, nabourávání se do počítačů, e-mailů, stalking a podobně. To je ale záležitost dejme tomu posledních čtyř pěti let. Změnilo se ale také naše vybavení a možnosti. Moderní technika nám dovoluje vytěžit ze vzorků a stop mnohem víc informací než na začátku 90. let. Máme modernější mikroskopy, nové technologie umožňující poloautomatické zpracování vzorků pro analýzu DNA a další věci. Jistě znáte termín Tempus, což je policejní tým, který znovu otevírá nevyřešené případy, kde se blíží doba promlčení. Právě nejmodernější technika umožňuje zkoumat i staré stopy.
Spolupracujete s hackery, abyste nebyli pozadu?
Nespolupracujeme, a pokud vím, žádné ani nezaměstnáváme. Snažíme se vývoj v této oblasti maximálně sledovat, držet krok. Pro tento obor je velice důležitá osobní motivace člověka, aby to nebyla jen jeho práce, ale i koníček. Ale to se týká v podstatě většiny oborů zkoumání, které u nás máme.
Podíleli jste se i na expertize desítek falešných obrazů českých i cizích mistrů, které vyráběl jeden padělatel. Jak složité padělky lze odhalit?
Po umělecké stránce to je záležitost kunsthistoriků. V rámci instrumentálního zkoumání lze určit například složení pigmentů, stáří barev, zda se nejedná o přemalbu, a další podrobnosti. Například je ale složité určit stáří dokumentů. K tomu potřebujete originální papíry z dané doby, abyste mohl porovnat strukturu. Máme uložené vzorky z různých časových etap, případně nám je poskytnou archivy nebo tiskárna cenin, která má staré dokumenty uložené.
Kolik lidí u vás pracuje a jaké jsou to profese?
Jsme multioborové pracoviště. Najdete u nás strojaře, počítačové odborníky, chemiky, fyziky, genetiky. Dohromady je nás 180. Jsme vrcholové pracoviště, metodicky řídíme ještě osm znaleckých pracovišť – odbory kriminalistické techniky a expertiz krajských ředitelství. Kolegové na krajích se zabývají v podstatě stejnými obory, my děláme navíc to, co je materiálně náročné nebo k čemu potřebujete větší vědecké poznání, protože se věnujeme výzkumu, vývoji a zavádění nových metod do kriminalistické praxe. Jako jediní máme fonoskopii, detektor lži, antropologii, entomologii, provádíme zkoumání dokladů a cenin nebo mitochondriální DNA.
Co myslíte termínem „materiálně náročné“?
Myslím tím požadavky na speciální techniku, která je potřebná k určitým druhům zkoumání. Máme například velice drahé elektronové mikroskopy, s jejichž pomocí můžeme zkoumat povýstřelové zplodiny. Pořizovat je pro všechna krajská pracoviště by byla investice za desítky milionů.
Když jste původní profesí filmař, nemáte chuť napsat filmový scénář?
V kriminalistickém ústavu pracuji asi dvacet let a myslím, že je to pořád málo na to, abych napsal scénář. Nedávno odešla do důchodu naše antropoložka Hana Eliášová po 41 letech služby. Celý svůj profesní život se věnovala kriminalistické antropologii, oboru, který v ústavu zakládala a rozvíjela. Stejně tak bych mohl jmenovat bývalého kolegu Jana Málka, díky němuž se v kriminalistice udržela fonoskopie. Také on u nás pracoval více než 40 let. Mohl bych se proto inspirovat příběhy jejich profesí, zajímavými případy, které jsme v ústavu zkoumali, ale ještě nenastala ta správná doba. Možná, až budu v důchodu. (smích) Do té doby se budu na kriminálky jen dívat.
