Ideální je randit se ženou, nikoliv s oversize blobem, myslí si znalci podmanivé krásy

„Hlavní je, pokud je dotyčná hezká, aby nenosila podprsenku.“ S tímhle tvrzením přispěchal koncem loňského léta, při posezení na restaurační předzahrádce, jeden z mých občasných pivních parťáků. Jeho lehce buransky pronesená hláška měla být kdysi součástí názorového textu pro nejmenovaný ženský časopis. Vtípek, jenž měl glosovat jednoduchost mužského uvažování nad ženským odíváním, se tehdy přes členy redakce, složené výhradně z dam, do tisku neprobojoval. Podobný typ humoru zkrátka nekorespondoval s cílovou skupinou.

Nesoudné jaro

Nyní tu máme začátek jara, nesoudné období, jak říkával jiný můj kolega – dnes již bývalý. Nesoudné proto, že mají některé ženy tendenci vyrazit do ulic oblečené do sukně, kalhot či nedej bože propínací halenky, jež jako by se po dlouhé zimě prožité v šatníku srazily. A proto se různě zařezávají, nehezky propínají, znáte to...

Již z výše uvedeného myslím vyplývá, že to, co si opačné pohlaví obléká na sebe, alespoň část mužů rozhodně řeší a řešit bude. Jen to možná dělají trochu jinak, než by některé ženy předpokládaly.

Podpatky zaznamenáváme. Hlavně u táboráku

Bez toho, aniž bych se zmínil o vysokých podpatcích, by byl tento text pravděpodobně poloviční. Osobně asi neznám žádného muže, který by přiznal, že proti tomuto typu dámského obutí něco vyloženě má. A to počítám i alfa samce, jejichž partnerky po obutí vysokých bot převyšují své protějšky i o půl hlavy. Stejně tak ale nevnímám ve své sociální bublině příliš mnoho mužů, kteří by na ženské obuvi vybavené například jehlovými podpatky vyloženě ulítávali. Můj názor je tedy následující. Pokud se sejde vhodná chvíle, chuť a příležitost (kramfleky u táboráku fakt nepůsobí přitažlivě), pak by měly ženy obouvat podpatky co možná nejčastěji. Pravděpodobnost, že jim tohle rozhodnutí zkazí před mužem image, je při dodržení výše uvedené trojice podmínek krajně nepravděpodobné.

A že to dotyčný ocení? To už je otázkou. Třeba jo, třeba ne. Možná si ale všimne, že máte opticky delší nohy, či partnerka, kamarádka nebo kolegyně změnila držení těla či způsob chůze. Tohle uvědomění však nejspíš proběhne na nevědomé úrovni.

Oversize a baggy. A ty začínáš přesně kde?

Hodně podobné je to, co se podvědomé stránky týče, i u siluet. Muži mají dle mé zkušenosti v oblibě, když mohou – pokud možno bez potíží – rozpoznat, kde žena začíná a kde končí. Nedává to smysl? Vysvětlím.

Když si na sebe dotyčná například vezme až přehnaně obepnuté minišaty, ze kterých vykukuje i to, co nemá, nebo se jí jindy do zadku zařezávají legíny, asi to většina chlapů nebude považovat za příliš estetické oblečení. Dobré jsou ovšem obepnuté hadry v jedné věci: jsou v nich vidět křivky.

Naproti tomu vkusné svetry nadměrných velikostí, moderní, leč neforemné široké wide leg jeansy, „maminovské“ lacláče, obrovské oversize mikiny sice podobné módní faux pas (pokud je žena nevynese do Národního divadla) nezpůsobí, zároveň však často nepěkně deformují postavu.

Muž pak, chtě nechtě, marně dotyčnou ve všech těch záhybech a vrstvách látky očima hledá. A to je dřina. Někdy, jak už jsem zmínil výše, tohle celé probíhá na podvědomé úrovni. A není to jen u streetwearu. Podobné je to i s některými drahými, avšak neforemnými, modely šatů od návrhářů. Kde se ta žena v té změti látek nachází? Jak se to případně sundává? Nevíme! Vidíme akorát, a teď mi odpusťte trochu nadsázky, blob, ze kterého koukají končetiny a hlava. Sečteno, podtrženo, pánové mají obvykle rádi, když jsou ženské tvary v oblečení vidět. A to dotyčná nutně nemusí být žádná „drobule“. Rozumím samozřejmě tomu, že ženy svou siluetu občas rády skrývají. A nevidím na tom nic špatného.

Jak říkává jeden můj kolega z redakce: „Ženská prodá i divočejší oblečení, ale jenom tehdy, pokud se uvnitř cítí jako hvězda.“ Má pravdu ten kluk. Ono je vůbec otázkou, jestli v roce 2025 má ještě smysl psát do novin texty o tom, co mají ženy nosit, aby se zalíbily chlapům. Rozumíme si?

Tohle nemusíme Nejen oblečení, ale i zanedbaný vzhled odrazuje. Mastné vlasy: Pokud přijde žena například na schůzku s mastnými vlasy, které buďto maskuje stažením gumičkou do ohonu či má ještě na zadní části hlavy vytlačenou siluetu polštáře, patrně se dotyčný namístě neodmiluje, ale určitě to neocení. Vonět až moc: Pravidlo všeho s mírou by měly při používání voňavek pochopitelně dodržovat nejen ženy. Potíž je v tom, že pokud si na nějakou vůni u sebe zvykneme, přestáváme se cítit a svým odérem okolí otravujeme. Džungle: O posledním bodu tohoto seznamu se ve slušné společnosti moc nemluví. Přesto, a možná právě proto, to zejména v létě v MHD vypadá jako na přehlídce bobrů a křovin. Feminismus může být inspirací, v tomto ohledu na to však nejsme dle mého připraveni.