Když se vrátil domů, rozhodl se ručně vyráběné batohy z Indie prodávat i v Česku. „Nyní mám v plánu vydat svůj cestovatelský román a taky si hraji s myšlenkou, že bych se pomalu začal usazovat,“ říká pro deník Metro dobrodruh Matějček.
Vaše promo stojí na vašich zkušenostech z cest. Jak to bylo tehdy v Indii?
Do Džajsalméru na severu Indie jsem cestoval, když mi bylo devatenáct. Na cestě jsem byl půl roku s tím, že jsem první tři měsíce trávil v Nepálu, kde jsem v horách učil místní děti angličtinu. Odletěl jsem tam tři dny po maturitě. V Indii jsem byl čistě z turistických důvodů a Džajsalmér byl na mém wishlistu míst, která jsem chtěl navštívit. Jedno odpoledne jsem se procházel po městečku, které je utopené v Thárské poušti a celé se živí výrobou kožených výrobků. Řekl bych, že je to takový český Zlín před sto lety. Viděl jsem jeden krámek, kde visel batoh, který se mi moc líbil. Zmínil jsem se, že bych si ho chtěl koupit.
Batoh Headley, který stál u zrodu značky, má svého předchůdce v batohu, který si Lukáš nechal vyrobit v indickém městě Jaisalmer.
Proč? Jistě jste již jeden měl na zádech...
Z cest jsem si chtěl domů něco přivézt a ten batoh se mi zdál jako ideální úlovek. Dennis, který je momentálně naším obchodním partnerem, mi sdělil, že je to neprodejný kus, ale že pokud mám čas do večera, ušije mi nachlup stejný. Jeho žena mi udělala čaj a já se po zbytek dne koukal, jak pod jeho rukama batoh vzniká. Trvalo to okolo šesti hodin.
Kolik jste za něj dal?
Kvůli tomu, že jsem v tu dobu byl čerstvě po škole, jsem si na toho půl roku vzal na cesty pouhých dvacet tisíc korun, takže jsem denně jedl jen banány a pil pitnou vodu z dostupných nádrží. Za měsíc jsem zhubl okolo šestnácti kilo. Abych si mohl batoh koupit, tři další dny jsem nejedl vůbec nic a spal jsem po nádražích. Ale batoh jsem měl a byl jsem spokojený.
A pak přišlo podnikání?
O dva roky později, kdy jsem se z Ostravy odstěhoval do Prahy a začal pracovat ve fototiskařském studiu, jsem začal přemýšlet, že bych začal podnikat. Tehdy jsem bydlel v malinkaté garsonce a moc věcí v ní neměl. Co jsem v ní však měl, byl batoh, který se mnou prožil za ty dva roky mnohé, takže jsem se rozhodl, že takových batohů dostanu do Česka několik a budu je prodávat na e-shopu. A to byl začátek mojí značky Bagind, která letos oslaví tři roky.
V čem spočívá vaše know-how? Proč mají být vaše batohy vyráběné tradičními postupy, tak kvalitní a vychytané?
Gró celého Bagindu je mix všeho, co děláme. Máme silný a kvalitně zpracovaný příběh, nabízíme originální výrobek, který je v našich končinách ojedinělý, přistupujeme k zákazníkům trochu jinak, než to dělá naše konkurence, a hlavně dáváme do toho srdce, což je podstatou každého dobrého love brandu. Design výrobků si vymýšlíme sami. Díváme se přitom na to, aby byl produkt co nejvíc funkční a zároveň vkusný a neotřelý. A hlavně výrobky, které vymýšlíme, chceme sami nosit. V týmu jsme dost mladí a z velké části jsme tím pádem sami sobě naší cílovkou.
Vaše firma se dramaticky rozrůstá. Můžete své úspěchy vyčíslit?
Za první půlrok fungování jsme prodali jen něco okolo padesáti produktů. Přiznávám, že nám to moc nešlo. Věřili jsme však, že koncept je unikátní a že se to zlomí. A stalo se. Další rok jsme prodali zhruba jeden tisíc výrobků. Za rok 2019 přibližně sedm tisíc kusů. Letos věříme, že se dostaneme na hranici čtyřiceti tisíc výrobků.
To vaše batohy pořád vyrábí jeden Ind?
Dennis ani ze začátku všechny batohy nevyráběl sám. Když jsem ho po dvou letech od našeho prvního setkání oslovil, dělalo na našich výrobcích nárazově šest lidí. Momentálně je situace taková, že abychom zvládali uspokojovat stále rostoucí poptávku po našich výrobcích, zaměstnáváme v indických rodinách přes osmdesát šikovných výrobců a doufáme, že do konce roku jejich počet stoupne ke dvěma stům. Hledání nových výrobců je však obtížný proces, pokud chceme zachovat tradiční způsob výroby v domácnostech a kvalitu našich kabelek, batohů a dalších doplňků.
Co je pro vás na indické kultuře nejspecifičtější? A co má společného s českou?
Zastávám jeden krásný názor, jehož autora bohužel neznám, ale přesně podle mého koresponduje s tím, jak lze Indii vnímat. A ten říká, že Indii musíte buďto milovat, nebo nenávidět. Já tedy volím tu první možnost. A co má společného indická kultura s tou českou? Víte, že ani nevím?
S tradičním brašnářstvím se v tuzemsku poměrně roztrhl pytel. Jaká je podle vás minimální cena za kvalitní batoh?
Já si tohle netroufám soudit. Vše záleží na dané značce. Jaká je, jaké má cílové zákazníky, jaký má produkt, a na dalších faktorech, které ovlivňují danou cenu. My vyrábíme z kozí kůže, jež je vlastnostmi jiná než hovězí, ze které se vyrábí v Česku. Velmi důležitým faktorem je taky to, jak je na tom ekonomická a vůbec celková situace v zemi, kde se vyrábí. Podmínky, které jsou v Česku, jsou diametrálně odlišné od těch v Indii. My bychom nešli s cenou za batoh pod zhruba dva tisíce korun, ale věřím, že jsou tady značky, které by nešly třeba pod čtyři až pět tisíc korun. Záleží to na mnoha aspektech.
