Na sociálních sítích ji sledují tisíce žen. Ne proto, že by jim ukazovala dokonalý život, ale právě naopak – protože se nebojí být sama sebou. Trenérka a influencerka Lucie Minářová v rozhovoru pro deník Metro promluvila o tom, jaká zodpovědnost leží na influencerech, proč největší motivací je jít příkladem a co všechno mohou sociální sítě – když se dobře uchopí – změnit k lepšímu.
Vnímáte, že influenceři jako vy mají jedinečnou možnost ovlivňovat návyky mladých lidí směrem k aktivnímu životnímu stylu?
Pro mě je hrozně důležité k tomu přistupovat zodpovědně a uvědomovat si, jaký vliv mám. Každý obsah, který dávám na sítě, pečlivě promýšlím – od toho, jak ho lidé můžou vnímat, až po to, jaké poselství si z něj mohou odnést. Chci mít na ostatní pozitivní dopad. Nechci, aby se porovnávali nebo se kvůli mému obsahu cítili špatně. Mým cílem je předávat jim pozitivní hodnoty.
Jak konkrétně se snažíte působit na své sledující a co nejvíce na ně funguje jako dávka motivace k pohybu?
Nejvíc podle mě funguje jít příkladem. Lidé obecně rádi sledují někoho, kdo jim ukazuje, že něco jde – kdo je motivuje tím, jak žije. Snažím se ukazovat, že zdravý životní styl nemusí být nuda. Pro každého to může vypadat jinak, ale věřím, že když za tím vidí radost a výsledky, je to mnohem přirozenější motivace než jakýkoli tlak na možné výsledky.
Dětská obezita je v Česku stále větším problémem. Myslíte si, že influenceři mohou pomoci mladistvým vytvořit si zdravý vztah k pohybu?
Do určité míry určitě ano. U dětí hrají zásadní roli hlavně dva vlivy – rodina a škola. Na druhou stranu, influenceři jsou pro spoustu mladých lidí vzorem a často k nim vzhlížejí, takže ten pozitivní nebo negativní dopad tu může být. Ale pokud vím, že mě sledují i děti nebo dospívající, snažím se jít dobrým příkladem. Nepropaguju alkohol nebo cigarety a naopak ukazuju, že si jdu třeba zaběhat, že mě baví pohyb. I taková maličkost může v dětech či dospívajících něco změnit.
Mohou být influenceři určitým způsobem prevencí dětské obezity?
Nevím, jestli můžeme fungovat přímo jako prevence, protože ten vliv má své hranice. Ale rozhodně věřím, že když na sítích sdílíme pohyb a zdravý životní styl, může to inspirovat – nejen děti, ale i jejich rodiče. Je to ale běh na dlouhou trať.
Sociální sítě dokážou být silným motivačním nástrojem, ale zároveň mohou vytvářet nerealistická očekávání. Jak hledáte rovnováhu mezi inspirací a realitou?
Snažím se ukazovat i obyčejné, „neinstagramové“ momenty. Je přirozené, že chceme na sítích sdílet to hezké, ale myslím, že influenceři by si měli uvědomit, že právě sdílení i těch náročnějších chvil je pro lidi důležité. Potřebujeme vidět, že i ostatní mají své dny, kdy se jim nechce nebo se něco nedaří. Pomáhá to uvědomit si, že nejsme sami a že je normální mít slabší chvíle. Všichni řešíme podobné věci a je důležité o nich mluvit otevřeně.
Jak velký vliv má podle vás na vztah k pohybu prostředí, ve kterém děti vyrůstají?
Obrovský. Vidím to i na sobě. Vyrůstala jsem v rodině, kde byl pohyb přirozenou součástí života. A neplatí to jen pro mě, ale i pro mé sourozence. Myslím si, že rodina má často ten největší vliv. A pak samozřejmě má vliv škola. Doufám, že už jsou pryč doby, kdy si někteří z hodin tělocviku odnášeli spíš trauma – třeba kvůli bodyshamingu nebo jiným negativním zkušenostem. Věřím, že se to mění a že školy i učitelé dnes hledají přístup, který děti k pohybu motivuje a neodradí.
Mobilní rutina po celém dni u počítače
|