Internetové pirátství patří k nejdiskutovanějším fenoménům popkultury. Sdílení nelegálně pořízených filmových kopií koneckonců existovalo dávno před internetem a vyplývalo z jednoduchého principu – zkrátka nebyl jiný způsob, jak se ke kýženému filmu dostat. Z nutnosti se ale nicméně stal zvyk a následně téměř kulturní záležitost, která se vyvinula společně s internetem a zůstala, i když se oficiální cesty k filmovému zážitku díky streamům staly přístupnějšími. V posledních letech se postoj k takzvanému pirátství začal dost měnit. Svět se díky internetu zužuje, tvůrci jsou ve větším kontaktu se svým divákem a čím dál více sílí jak morální stránka pirátství, tak ochota proti němu bojovat.
Když autor nesouhlasí
Pirátství můžeme definovat jako sdílení obsahu bez souhlasu autora, a to nejen pro vlastní obohacení, ale i pro čistě divácký zážitek. V obou případech se film dostane ke koncovému uživateli, aniž by z toho tvůrci viděli nepatrnou část zisku. Na filmu či seriálu přitom nechali podstatnou část života a velký kus tvrdé práce a právě zisk z natočeného díla jim zajišťuje existenci.
Zisk je pak samozřejmě tím nižší, čím více nelegálních kopií unikne, a pro tvůrce je tím pádem značně demotivující, když přijdou měsíce tvrdé dřiny vniveč a ten bezpočet probdělých nocí, námahy, stresu a spánkového deficitu jim nikdo nenahradí. Příčiny stahování jsou přitom prosté.
Zločin není bez obětí
Pirátské servery, z nichž u nás za nejznámější platí Ulož.to, Webshare či Hellspy, totiž kromě filmu zadarmo poskytují uživateli větší pohodlnost. Všechen obsah totiž najdou na jednom místě, není nutné platit za drahé nosiče či platit několik streamovacích služeb naráz. Ceny návštěvy kina stoupají, stejně tak předplatné streamovacích služeb. Těch navíc přibývá a oproti pohodlně staženému obsahu stále skýtají pár nevýhod. Podívat se na film ze streamu například ve vlaku, když se nedostává signálu, není jednoduché, navíc je tu u seriálů a filmů stále to riziko, že platformě vyprší licence na konkrétní obsah a z placené streamovací služby prostě zmizí nebo se přesune jinam. Na službu, již si uživatel nepředplácí, a výdaje má navíc už tak velké. Zároveň je tu problém značné roztříštěnosti, udržovat přehled o několika streamech naráz už něco času vyžaduje. Právní vytěžování hudby a filmů je odlišné, a to natolik, že se hned tak nedočkáme filmové obdoby Spotify.
Od 1. prosince roku 2023 je možné stahovat z webu Ulož.to pouze vlastní soubory. Spoustě lidí jeho původní podoba chybí.
Pro uživatele je pirátský způsob shánění filmů cestou k ušetření výdajů i k většímu pohodlí. Kde ale uživatel peníze ušetří, tam o ně tvůrce přijde. Častým argumentem pirátů je domněnka, že pirátství je zločin bez obětí, film je přece v oficiální distribuci a na streamu. Nicméně právě pirátství je jednou z hlavních příčin ztráty, kterou filmová studia generují a díky níž přicházejí zkrátka především jejich zaměstnanci. Piráti mají nicméně často odpověď i na argument, že filmy kradou – za obsah třeba platí, právě díky uživatelským účtům na pirátských serverech. Peníze, jimiž si ale platí data a rychlejší stahování, nicméně nejdou tvůrcům, nýbrž pirátům, kteří film v první řadě ukradli, respektive majitelům pirátských serverů. Přesvědčení uživatelů pirátského obsahu jednoduše spočívá v tom, že pirátství je zločin bez obětí.
Nekonečný boj
Situace se ale pomalu začíná obracet, a to díky šíření skutečnosti, že pirátství oběti má. Obrat je patrný především u mladších generací s větší internetovou gramotností a u uživatelů v zemích s vyšší právní kulturou, například v USA. Nástup streamovacích platforem pro ně znamenal snadný přístup k licencovanému obsahu, úlevu od utrácení částek za digitální nosiče či lístek do kina. Oproti pirátskému obsahu navíc stream představuje obrovskou výhodu. Nehrozí, že se dostanou k nekvalitní kopii se třemi stejnými scénami ve smyčce, na což u pirátských platforem narazíme poměrně snadno. Nehrozí také stažení takzvaného cam ripu, tedy záznamu, který někdo pořídil telefonem či malou kamerou přímo v kině, což automaticky znamená neúplný záznam, příšerný zvuk nebo hlavy diváků v záběru. Za takové pohodlí si uživatelé streamů rádi připlatí a výdaje často kontrolují prostým způsobem. Když dokoukají požadovaný film či seriál a nenajdou na streamu jiný atraktivní obsah, předplatné zruší a opět jej obnoví až ve chvíli, kdy se tam objeví jiné lákavé dílo. Zdaleka to ale neznamená, že pirátství je konec. Ne všechny žádané filmy a seriály jsou dostupné v běžné distribuci.
Pirátské servery se v tuzemsku těší enormní oblibě. Vyplývá to i z nejrůznějších průzkumů.
„Kvalitní legální služby – a dnes jich máme opravdu hodně – samozřejmě pomáhají s bojem s pirátstvím. Ale nikdy to nepomůže samo o sobě – představte si, že soutěžíte se službou, která je prakticky zadarmo nebo za titěrný zlomek vaší ceny a nemá žádné náklady na vypořádání obsahu, kterého má pak navíc i širší nabídku. S takovou službou samozřejmě nikdy tu soutěž vyhrát nemůžete,“ říká odborník na autorské právo Rudolf Leška. Pirátské weby tak stále představují významného hráče na trhu, proti němuž mají držitelé autorských práv jen omezený počet způsobů obrany.
Pirátské servery totiž často používají poměrně důmyslné mimikry, jimiž se maskují, předstírají, že jsou prostým úložištěm dat, jako třeba Rajče, což je služba sdílených fotografií. Zároveň prohlašují, že nemohou mít přehled o tom, který uživatel jim na server nahraje jaký pirátský obsah. Soudy zároveň vyžadují vysokou míru důkazů. „Prokázat u služby s desítkami milionů souborů, že systematicky porušuje právo, není jednoduché. Šedesát milionů souborů nemůžete soudu předvést. A když jich vyberete náhodných tisíc, žalovaný řekne, že jste se zrovna trefil do těch nelegálních, ale zbylých šedesát milionů je legálních. A dokažte, že ne!“ dodává Leška.
Zároveň situaci komplikuje skutečnost, že pirátské servery využívají offshorové firmy, anonymní hostingy a kryptoměny, čímž se stávají těžko postižitelnými. Určitou metodou, jak svůj obsah ochránit, je požádat o takzvané předběžné opatření, kdy může soud nařídit určitým pirátským serverům, aby nesdílely konkrétní obsah. Tuto možnost využili například tvůrci filmu Šarlatán. Městský soud v Praze nařídil majitelům serveru Ulož.to, aby odstraňovali nelegálně pořízené kopie nahrané na stránky. Vrchní soud v Praze nicméně opatření zrušil. Právě to je rizikem předběžného opatření, spolu s propadnutím padesát tisíc korun, které žadatel složí jako jistotu.
Šarlatán (2020) byl předmětem soudního sporu.
Dalším způsobem je využití jistých „blokovacích úřadů,“ které fungují v některých evropských zemích, například v Řecku, Itálii či Francii. Pověřený státní orgán vyhledává pirátské servery a ty pak zablokuje. Tento způsob se zatím jeví coby nejefektivnější. V případě pirátského šíření televizních seriálů existuje ještě jeden způsob. Advokátka Klára Hrabáková například doporučuje postupovat formou nekalé soutěže. Pirátská platforma se podle ní dopouští černého pasažérství, inkasuje zisky, které nevytvořila. Soudním postupem proti nekalé soutěži může držitel autorských práv docílit ochrany celých balíčků děl, nejen jednotlivých seriálů či epizod. Další cestou je odhalování nelegálních kopií svépomocí, například Bontonfilm má vlastní software na jejich vyhledávání. Ne každý má ale samozřejmě tuto možnost.
Ne vždy se však soudní cesta vyplácí, autorská práva nejsou napříč Evropou harmonizována, a tak končí každé soudní řízení jinak. Určitým průlomem byl v této věci spor hudebního producenta Franka Petersena se společností YouTube. Závěr soudu byl takový, že autorská práva se porušují všude, kde vědomě nastaví obchodní model, jímž se pirát obohacuje na úkor držitele autorských práv. To může být účinným precedentem k tomu, jak překonat překážky v podobě offshorových účtů.
Hledání nových cest
Zatím se ale boj proti pirátům v Česku příliš nedaří, byť došlo k několika událostem, jež by měly svědčit o opaku. Změnou jisté směrnice ukončil činnost server Hellspy. Druhou událostí byla přeměna webu Ulož.to na soukromé úložiště. Zpočátku se mělo za to, že pirátská aktivita Ulož.to byla zrušena zásahem zvenčí, konkrétně nařízením DSA (Digital Services Act), jež nabylo účinnosti v únoru roku 2024. Ve skutečnosti tato změna plynula z rozhodnutí majitele serveru, jak potvrdila europoslankyně Markéta Gregorová v rozhovoru pro CzechCrunch. Kontrolovat legitimnost sdíleného obsahu zřejmě nebylo tak pohodlné jako přestat poskytovat služby. Poslední, zatím nepříliš objasněnou událostí bylo ukončení služby SCC v podobě KODI, poskytující rozhraní pro bezplatné sledování obsahu streamovacích služeb. Nicméně pro pirátství se nejedná o příliš velké rány. Hellspy je opět v provozu a nelegálně pořízený obsah se přesunul na nelegální streamy a na jiné servery. Ilegální streamy jako Bombuj je přitom o dost těžší vysledovat, protože využívají decentralizované zdroje a prakticky jen přehrávají odkazy z jiných zdrojů. Uživatel pak streamuje video, které se může nacházet na serveru ve vzdálené zemi, kvůli čemuž se zdroj těžko hledá a tím pádem i blokuje.
I takhle může vypadat vaše obrazovka, pokud používáte opensourcový fenomén Kodi.
Nicméně hlavní příčinou pirátství je především poptávka, která přetrvává i přesto, že streamy nabízejí pohodlný přístup k obsahu. „Podle zprávy Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví z roku 2023 využívá v Česku pirátský obsah alespoň občas 22 procent uživatelů, u mladých do 24 let je to dokonce 38 procent. Podle některých provedených průzkumů a jejich veřejně dostupných výsledků stahuje z internetových úložišť obsah chráněný autorským zákonem až 80 procent respondentů, a to v polovině případů alespoň jednou týdně. Tato čísla svědčí o tom, že pirátství zůstává velkým problémem,“ říká advokátka Olga Rychtaříková.
Kdy se tedy můžeme těšit na konec pirátství ve světě? Mezi nositeli práv je nyní diskutovaným tématem možnost dočasného znepřístupnění služby, na které se nachází velké množství nelegálně nahraného obsahu a služba nepostupuje tak, jak jí ukládá zákon. Jakmile by služba zavedla přiměřená technická opatření, která by zabránila nahrávání nelegálního obsahu, provoz by byl obnoven. Taková opatření se aplikují v jiných nelegálních případech na základě trestního zákoníku, zákona o léčivech či o veterinárních léčivých přípravcích, nicméně pirátství nepředstavuje pro zákonodárce až tak velký problém. Podle Hrabákové nakonec internetový trh donutí producenty audiovizuálního obsahu sdružovat se do určitých balíčků, čímž omezí zmíněnou roztříštěnost, což by problém mohlo zmírnit, ale nikoli mu předejít. „Zcela vymýtit pirátství je nemožné, stejně tak nelze úplně zabránit krádežím,“ dodává Rychtaříková.
