Je říjen. Listí šustí pod nohama a voda pomalu chladne. Ráno je mlhavé, vítr se drží při zemi a rybářův krok míří tiše k řece, k jezeru, k tiché zátoce. Právě teď přichází chvíle vláčkařů– těch, kteří svým prutem kreslí pod vodní hladinou taneční linky z nástrah a nadějí. Ryby vědí, že zima už není daleko, a s ní také čas půstu. Je třeba se nasytit!
Jak vyzrát na říjnové kapry? Máme zaručené tipy pro úspěšný lov |
Právě v tuto dobu začíná alchymie výběru nástrahy. „Podzim je čas pomalých nástrah,“ říká David Havlíček, zkušený vláčkař s citem pro vodu. Rotačky, ty jarní tanečnice se svými agresivními pohyby, odchází do ústraní. Stejně tak spinnerbaity, propery a další divoké umělky. „V chladné vodě je třeba zpomalit. Přestat vířit a spíš jen naznačit pohyb. Oslovit rybu jemností.“
To potvrzuje i Karel Skalický, který na podzim dává sbohem nástrahám s přílišnou vibrací. „Spinnerbaity a cikády odkládám. Ve studené vodě tohle dravce spíš plaší. Místo toho přicház íčas gumových nástrah, ať už twisterů, nymf, nebokopyt.“
Rybaření láká i ženy! Pošlete svou fotku deníku Metro a vyhrajte 500 korun |
Podzimní voda má jiný rytmus. „Ryby jdou hlouběji, vláčkař by měl jít za nimi,“ ví Karel Hrubín a i podle něj je čas agresivní nástrahy vyměnit za ty, které se dají jemně vodit pod hladinou– někdy těsně nad dnem, jindy v pomalém propadu vodním sloupcem.
Karel Skalický se svými úlobky
A právě způsob vedení nástrahy je to, co odlišuje vláčkaře od vláčkaře. Začátečníci často táhnou třpytku, wobler či gumutak,jak jim tonapadne. Bez cíle. Bez citu. Ale ryba vycítí, když se něco děje jinak. Když se nástraha chová přirozeně, když se její pohyb podobá malým, neklidným rybičkám, co se chystají na poslední tanec před zimou.
V Praze se dá rybařit i v centru. Budete turistickou atrakcí. V podcastu Linka M se dozvíte, jak na to |
„Každou nástrahu si nejdřív vyzkoušejte u břehu,“ radí Hrubín. „Hoďte ji dva tři metry od sebe a dívejte se. Zkoušejte, co dělá, když zatáhnete, když zastavíte, když špičku prutu jen jemně poškubnete.“
Havlíček to vidí stejně. „Než začnete házet do dálky, zkoumejnástrahunadohled. Cvičte, hrajte si, poznávejte ji. A hlavně– buďte trpělivý. Tři náhozy nic neřeší.“ Rybáři se také podělili o to, jak zacházet s jednotlivými nástrahami. Karel Hrubín máslabost proboleny a daří se mu.
Rotačka – jednoduchá královna proudu
Rotačka je prý nejjednodušší nástrahou. „Nahodíte a přitahujete,“ říká Havlíček. Ale jako vždy– v jednoduchosti se skrývá kouzlo. „Hlídejte rychlost. Když půjdete příliš pomalu,lístek se přestane točit a nástraha padne na dno.“ Hrubín doporučuje vodit rotačku napříč proudem– tehdy pracuje nejlépe. „Po proudu byste ji museli táhnout příliš rychle. A to už není přirozené.“
Karel Hrubín má slabost pro boleny a daří se mu.
Plandavka– lesklýtanečník podzimní vody
Plandavka je více než jen kus kovu. V rukourybáře semění v tanečníka, který dovede zázraky. „Zatáhněte a zastavte. Sledujte, jak setočí připropadu. To je často moment, kdy dravec zaútočí,“ říká Hrubín. Skalický ji doporučuje inasumce a boleny– vedenou rychleji sloupcem, bez pauz, zato s cílem.
Wobler – dýchající rybička
Wobler je složitější kapitola. Tváře se mění podle tvaru alopatek. Pracuje sám– ale nebez dozoru.“Stabilnírychlost je základ, ale škubnutí, zastavení a znovu rozjezd... to je často klíč,“ popisuje Havlíček.Skalický volí woblery hlavně v první části podzimu, a to pomalu, kolmo ktoku, ve spodní části sloupce– právě tehdy loví sumce, kteří pomalu vyráží za potravou.
Twister– král podzimu
Gumová nástraha– aťužtwister, nymfa, nebo kopyto– je podle všech tří rybářů podzimním esem. Každý ji vodí trochu jinak, ale jedno mají společné: dno je klíčem. „Kopírujte dno,“ radí Skalický. „Střídejte otáčky s fází propadu. A počkejte. Často to přijde právě v té vteřině klidu.“ A Hrubín dodává něco, co by si měl zapamatovat každý začínající vláčkař: „Neexistuje jediný správný způsob. Záběr často přijde právě ve chvíli, kdy se přestanete soustředit. Kdy uděláte něco jinak. V tu chvíli musíte vědět, co to bylo.“
Víc nežryba
Vláčka není jen o úlovku. Je to tichý tanec na pomezí světů. Rybář se stává součástí podzimní krajiny, naslouchá vodě a větru, učí se číst z pohybu a tišiny.Každý úlovekje radostí, ale stejně silný je i okamžik, kdy rybu pustí zpět. „Fotka zůstane, ryba přežije. A třebaji potkáteznovu,“ připomínáSkalický a dodává: „Vždy používejte lanko,když máte nástrahu s trojháčkem. Ukousnutý wobler můžebýt pro rybu osudný.“
A pak je tu ten tichý moment– možná poslední slunečný den, kdy boleni útočí nahladině,kdeseještě vyhřívá drobná rybička. „To je moje,“ říká Hrubín. „Přijdu po práci k vodě a jen vnímám. To je ten důvod, proč to děláme.“
