Co tehdy pro český národ znamenalo položení základního kamene Národního divadla?
Zmíněné výročí vychází na stoleté výročí založení Československé republiky. Vidíme v tom nejen symbol, ale i hluboký obsah. Položení základního kamene Národního divadla bylo jednou z nejšťastnějších událostí české společnosti, sjely se na ni desetitisíce lidí z celé země. Byly kvůli tomu vypravované speciální vlaky. Česká společnost to brala jako symbolickou událost, která vede k uznání a prohloubení české národní identity. Rakousko-Uhersko se obtížně vyrovnávalo s nároky jednotlivých společností po vlastní identitě a tohle byl způsob, který šel zevnitř české společnosti a byl podporován i oficiálními kruhy. Těch šťastných událostí, kdy se náš národ spojil s optimismem v duši, jsme tolik neprožili. Chceme zdůraznit, že to byla právě kultura a investice do ní, které pomohly české společnosti, aby zažila jednotu a aby se stávala vyspělou.
K výročí připravujete řadu akcí, můžete nějaké zmínit?
V sobotu 12. května na náměstí Václava Havla chystáme staročeský jarmark a výstavu k výročí. Probíhat budou prohlídky expozice základních kamenů v podzemí historické budovy ND nebo komentované prohlídky fasád ND. Plánujeme rekonstrukci oné historické události v podání našich umělců. Oslovili jsme také starosty všech 21 obcí, ze kterých pocházejí základní kameny, a tak z regionů dorazí i různé lidové spolky, folklorní soubory, cimbálovka, dobrovolní hasiči či sokolové.
A vy budete poklepávat kladívkem na základní kámen?
Ne, tehdy ještě žádný ředitel Národního divadla nebyl, protože se teprve začínalo stavět. Významná výročí roku 2018 si ale připomínáme průběžně spíše v našich divadelních inscenacích.
Které to třeba během letošního roku jsou a budou?
Je jich celá série. Naše činohra nastuduje speciální představení s názvem Nová krev: Základní kameny, kde se zaměříme na založení Národního divadla formou inscenované prohlídky. Uvedeme novou inscenaci slavnostní opery Libuše. Připomínáme si i sto let od založení Československa – v březnu proběhla premiéra Výletů páně Broučkových, což je grotesknější pohled na české dějiny. Chystáme autorskou inscenaci na Nové scéně, která se jmenuje Zbyhoň, v ní bychom se chtěli věnovat dějinám z kritického hlediska. Připravujeme reprezentativní inscenaci z toho nejlepšího z tvorby choreografa Jiřího Kyliána. Na podzim budeme inscenovat na základě hry Rudolfa Medka Plukovníka Švece, kde ožijí dějiny českých legií. V neděli 28. října plánujeme videomapping na historickou budovu divadla. Nechceme dělat nějaké schůze nebo projevy, chceme na výročí odpovídat živou tvorbou.
Libuši jste si vzal pod patronát osobně jako režisér. Co vás k tomu vedlo?
Já v Národním divadle normálně nerežíruji, tohle bude výjimka. Má to být inscenace ke stému výročí Československa, a tak se na Libuši podílím se scénografem Danem Dvořákem, bývalým ředitelem Národního divadla, a s choreografem Petrem Zuskou, který tady byl dlouhá léta významným uměleckým šéfem baletu. Chceme dát najevo i souvislost naší tvorby. Libuše bude 27. října uvedena v přímém přenosu České televize.
V kultuře se mluví o jejím nedostatečném financování. Jak bojujete vy v Národním divadle?
Nabízíme široký repertoár, aby si každý divák vybral. A kdybychom neměli vysokou návštěvnost, nastaly by problémy. My se v oblasti kultury potýkáme hlavně s nízkými platy. Myslíme si, že u špičkových profesí, jako jsou hudebníci, zpěváci či tanečníci, to není spravedlivé. Ekonomická situace našeho státu je dobrá a něco se už podařilo zlepšit. Ale víme, že do budoucna by potřeboval systém správy kultury zásadnější změny, o kterých se u nás mluví asi dvacet let. I proto, aby prostředí bylo dostatečně stabilní a mohli jsme pracovat s rozumnou perspektivou.
Uvedu jeden příklad za všechny. V Rakousku je běžné, že divadlo má smlouvu s městem nebo krajem na čtyřleté financování, takže management ví, co ho čeká. U nás se toho zatím nedaří dosáhnout, což je absurdní. Národní divadlo je tak velká instituce, že my dnes plánujeme rok 2021. Neplánuje se nám ale snadno, když pracujeme s velmi vratkými odhady. Národní divadlo asi nikdo nezruší, ale u některých menších divadel to může být vážný problém. Rádi bychom s českým uměním více pronikali do zahraničí a měli koprodukční spolupráce se špičkovými divadly. Na to ale musíme „umět“ podepisovat smlouvy tři roky předem.
Máte pro to nějaké řešení?
Konečně realizovat to, co vlády opakovaně slibují. Proměnit státní instituce na veřejné. Podobně jako je tomu u vysokých škol, ve vědě, ale i v zahraničí.
Národní divadlo přichystalo oslavy na 12. května
|
