Newyorské vystoupení bylo realizováno díky podpoře nadací i ministerstva kultury. Co bylo cílem?
Česko má jeden z nejzastaralejších systémů péče o děti v západní společnosti. Současná legislativa ústavní péče, založená na zákonech z roku 1952, neprošla významnou reformou více než 70 let. Chtěli jsme nejen šířit povědomí o potřebě změn, ale i ukázat, že nic není nemožné. Náš americký sen představuje možnost každého dítěte vyrůstat v individuální péči. Potřebujeme, aby česká legislativa podpořila rodiny v krizi a zajistila každému dítěti šanci na lepší budoucnost.
Jaká byla reakce zahraničního publika na vystoupení, zejména v budově OSN?
Reakce, se kterými se děti setkaly, byly skvělé. Vedou k opakované cestě a hraní v podstatně širším rozsahu. Ve smyslu společenské odpovědnosti nebylo cílem získat tam podporu, ale ukázat tady doma, že když na něco zaměříte pozornost, je možné mnoho. Česká legislativa ústavní péče a ochrany dítěte se totiž desítky let nemění jen proto, že je politikům lhostejná.
Film Amerikánka získal řadu nominací a uznání. Jak vás úspěch inspiroval k práci na Snowflakes a jaké paralely mezi oběma projekty vidíte?
Snowflakes jsou přirozenou kontinuitou Amerikánky. Chtěl jsem lidem umožnit zažít energii dětského kruhu, který se zrodil během natáčení filmu. Amerikánka je příběhem solitérní hrdinky, Snowflakes jsou oslavou života ve skupině a další kapitolou příběhu o naději.
Jaký vliv má spolupráce mezi dětmi z různých společenských vrstev na celkové poselství inscenace?
Dětské herce spojuje touha ukázat světu, co v nich vězí. Nebylo podstatné, kdo odkud pochází, jaké je jejich zázemí a podobně. Podstatná byla touha být součástí skupiny. Chtěl jsem jim vytvořit prostředí, ve kterém se budou cítit bezpečně a každý z nich bude viděn a přijímán takový, jaký je. V takovém prostředí se pak v člověku otevírá schopnost vhledu do situace a povahy sebe i druhých. A tedy potenciál ke změně. Vědomí společného dává vyniknout individualitě. Z těch dětí v inscenaci vyzařuje radost z rozhodnutí žít.
Často zdůrazňujete, že umění může být nástrojem změny. Jak plánujete pokračovat ve využívání umění jako prostředku pro prosazování sociálních reforem?
Vše definuje příběh. V případě Amerikánky to byli diváci, kteří se nás vyptávali na kontext příběhu v realitě, do které ho vyprávíme. Začal jsem se tedy sám edukovat a se vzrůstající silou hlasu Amerikánky jsme se rozhodli podporovat projekty a nadace, které pro nás byly inspirací. Jak to bude u příběhu dalšího, nevím. Jsem na tyto věci citlivý, je třeba, aby se rodily samy.
V čem vidíte hlavní přínos podpory nadací a ministerstva a jaké další zdroje financování by mohly být klíčové pro dlouhodobou udržitelnost vašeho projektu?
Nadace PPF si v čase pandemie covidu-19 vytipovala v každé umělecké oblasti ty, kteří se chovali jinak než většina. Podpořila ty, kteří zůstali aktivní, transformovali se a dále vyprávěli příběhy v souladu s novou realitou světa svých diváků. Vnímal jsem v tom čase roli umění obdobně podstatnou, jako byla práce zdravotníků. Vládní narativ nás od sebe izoloval, vyvolával strach z bližních. Živá kultura dělá opak. Postoj Nadace ČEZ byl obdobný. Ministerstvo kultury podpořilo Snowflakes skrze dotační program Evropské unie zaměřený na edukaci uměleckých souborů. Ve vyspělé společnosti spočívá podpora privátních i veřejnoprávních institucí či jednotlivců ve schopnosti rozeznat specifický talent a poskytnout mu kontinuální podporu, ve které může dojít svého potenciálu, transformovat pohled na svět, společnost, konkrétní problematiku či umění samotné. K tomu je však třeba, aby tyto instituce byly edukované a vědomé si hodnoty těchto věcí pro vlastní existenci ve světě, který definuje právě jeho kultura.
Jaký je váš osobní pohled na roli umělce v dnešní společnosti a jak lze podle vás propojit kulturní aktivity s reálnými sociálními změnami?
Osobně je pro mě důležité přistupovat k veřejnoprávnímu i soukromému financování umění s odpovědností. Tedy nevnímat ho jako historicky danou samozřejmost a v rámci tvorby uměleckého díla, a v souladu s jeho tématem, vytvářet platformy, skrze které se finanční prostředky vrací do veřejného prostoru, kupříkladu podporou neziskových subjektů, které v dané tematice vykonávají záslužnou činnost.
Jak potřebná je transformace sociálního systému?
|