„Každá koruna na prevenci ušetří deset korun v případné lékařské péči,“ konstatuje Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice Praha.
Přiznává však, že soupeřit s alkoholem je v naší malé zemi nesnadné. Ani to, že klinika, které nikdo neřekne jinak než Apolinář, pomáhala při natáčení filmu Deník alkoholičky a že se veřejná prezentace lidí, kterým se podařilo ze závislosti vymanit a přednášejí o tom, ale zatím k menšímu pijáctví nevede. „Alkohol je typická kulturní droga, která je tu s námi dva tisíce let,“ krčí Miovský rameny. Vzdávat boj ale ani on, ani ostatní „protialkoholní doktoři“ nehodlají.
Nedílnou součástí léčby závislosti na alkoholu je i finanční stránka. Jen základní, ambulantní péče o závislého pacienta vyjde v kratší variantě, například i s krátkou hospitalizací, na stovky tisíc korun. Dlouhodobá péče se už šplhá na nižší miliony korun. „Pokud se přidruží například takzvaná královská disciplína, jak říkáme cukrovce druhého typu, musíme hovořit už o desítkách milionech korun,“ upozorňuje přednosta Michal Miovský.
Přitom adiktologie, pokud nezapočítáme léčbu alkoholika na jiných odděleních nemocnic, je jednou z nejlevnějších, ne-li nejlevnější lékařskou specializací. Přístrojové vybavení je minimální, léky patří k těm nejlevnějším a úspěšnost je až čtyřicetiprocentní.
Míra přijatelnosti je vysoká
Adiktolog Benjamin Petruželka z Centra veřejného zdraví, které funguje v rámci léčebny u Apolináře, se při zmínce o iniciativě europoslanců, kteří chtějí zavést v Unii říjen jako Měsíc piva, jen usmívá.
„Míra přijatelnosti alkoholu je v Česku v posledních deseti letech stejná. Co je ale varující, to je zvyšující se přijatelnost pravidelného pití,“ varuje adiktolog Petruželka. Lidé se rozpili doma během covidu, po rozvolnění konzumace mírně klesla, nyní už zase linka na grafu spotřeby alkoholu v Česku míří vzhůru. Ukazuje se, že nejvíc se pití věnuje věková skupina dospělých mezi 45 až 54 lety. V této množině sáhne po skleničce během měsíce takřka 75 procent lidí. Denně nebo téměř denně je to pětina z uvedené skupiny.
Lékaři od Apolináře již delší dobu přepracovávají systém pomoci závislým. Původní metoda z padesátých let byla založena hlavně na „síle“, pacient byl v podstatě nucen podřídit se do jisté míry kázeňské terapii. „Přesouváme se do pozice, kdy se pacient stává partnerem a aktivně na své léčbě spolupracuje,“ komentuje nový a flexibilní proces léčebné péče Michal Miovský.
Alkohol jak byznys
|