Druhé „velké“ umírání, opět na zhoubné bujení, ale s humorem a nadhledem, si prožil Jiří Bartoška v seriálu Smysl pro tumor. Tehdy říkal, že ví, o čem točí. Měl za sebou léčby rakoviny a holá hlava nebyla pro známého herce polem neoraným.
Pro film ho objevil režisér Štěpán Skalský, když ho dal do dvojice s Karlem Högerem ve snímku Hřiště v roce 1975. Pro národního umělce to byl jeho poslední film, pro nováčka Bartošku velké natáčení první. Navíc hned hlavní role. Děčínský rodák vystudoval brněnskou JAMU, odtud ho pojilo celoživotní přátelství s Pavel Zedníčkem, Dagmar Veškrnovou, Bolkem Polívkou, Karlem Heřmánkem i Eliškou Balzerovou.
Měl rád divadlo, léta exceloval právě v Heřmánkově Divadle Bez zábradlí, hostoval v Dejvickém divadle, v Kalichu a na dalších scénách. Nejvíc vzpomínal na začátky v brněnském Divadle na provázku a později v Ústí nad Labem v Činoherním studiu. Přes 30 let byl prezidentem Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.
Celoživotně byl silný kuřák, poprvé mu lékaři zjistili zhoubné bujení v roce 2015. Před dvěma lety se nemoc vrátila.
Filmografie J. B.
|
