V posledních průzkumech se říká, že vás stále nezná třicet procent obyvatel republiky.
Mně se billboardy z principu nelíbí, ale odborníci je doporučují. Aby lidé tvář Jiřího Drahoše znali. Pana prezidenta zná každý, pana Topolánka jako bývalého premiéra také. Bývalého předsedu akademie zdaleka tolik lidí nezná. V březnu mě znala v podstatě jen akademická obec a novináři. To, že o mně nyní ví sedmdesát procent lidí, to přece není špatné.
Jste připraven, že kampaň přitvrdí?
Už je to tady. Dozvěděl jsem se, že jsem agent StB, kterého zmáčkli kvůli údajné pedofilii. Jsou to věci docela hnusné, ale docela profesionálně zpracované. Odvolávají se i na jakéhosi kapitána Šandu z I. správy StB a tak dál.
Jak jste reagoval?
Na web jsme dali moje lustrační osvědčení i vyjádření z Centra pro dokumentaci totalitních režimů, že je to celé sprostý výmysl. To, že po internetu kolují fotografie Drahoše s vylhanými citáty: Chci sem milion uprchlíků, a podobně, je další cílená pomluva. Psychicky jsem poměrně odolný člověk, ale dopředu nemůžete být připraven úplně na všechno. Věřím, že se se vším vypořádám.
Neumím si vás představit rozčileného. Umíte vycenit zuby?
Zeptejte se manželky, jak se rozčílím, když si doma ukopnu palec. Ale vážně. Když jsem v roce 2009 přebíral Akademii věd, hrozilo, že nebudou peníze na její provoz. Byla před finanční likvidací. Tehdy jsem se opravdu naštval. I když nejsem typ, který hlasitě křičí. Zorganizovali jsme s vědci a studenty akce, které politikům důrazně připomněly, jak jsou akademie a věda důležité. Trvalo to mnoho měsíců, ale uspěli jsme. Občas slýchám, že nikdo netuší, jak bych se jako hlava státu zachoval v krizi. Tohle krize byla – a velmi vážná. Ne sice na úrovni Evropské unie, ale určitě jsem ji zvládl a dotáhl akci do úspěšného konce. Kritici ať si pořádně přečtou můj osobní i pracovní životopis. Nejsem nepopsaný list papíru.
Umíte podřízené seřvat?
Nemám problém vytknout lidem chybu a nepříjemné věci. Bez toho si autoritu neuchováte. Měl jsem ale štěstí, že mě podřízení jako šéfa většinou respektovali i bez zvýšeného hlasu.
Vybavíte si chvíli, kdy jste se rozhodl kandidovat?
Úplně poprvé jsem názor, že je škoda, že jsem v prvních volbách nekandidoval, slyšel od jednoho politika na recepci na Pražském hradě 28. října 2013. Bral jsem to ale jako humornou poznámku. Když se chýlilo ke konci moje druhé funkční období v akademii, zazníval názor stále častěji. Definitivně jsem se rozhodl někdy letos v únoru. Takže to nebylo dílem okamžiku. S manželkou jsme o tom mnohokrát debatovali, její názor je pro mě důležitý. Zpočátku z toho nebyla nijak nadšená, ale nakonec mi řekla, že když se rozhodnu, že do toho půjde naplno se mnou. A teď se mnou absolvuje celou kampaň, od rána do večera.
Kandidaturu jste ale oznámil až letos 28. března.
Jako předseda akademie jsem často jezdil přednášet na střední školy a univerzity, a nechtěl jsem, aby mi někdo vyčítal, že dělám kampaň za státní peníze.
Kam byste jako prezident jel na první oficiální návštěvu?
Tradice se mají dodržovat, takže na Slovensko. Druhá návštěva, o kterou bych velmi stál, by byla do Bruselu na summit EU. Když slýchávám, že náš hlas není v Bruselu skoro slyšet, tak právě prezident by mohl být tím, kdo by v Bruselu slyšet byl.
Otevřel byste Pražský hrad a odstranil bariéry?
Bezpečnost prezidenta je v každé zemi prioritní, tu lze ale zajistit odstupňovanými opatřeními. Mě zaujalo tvrzení Hradu, že bezpečnostní opatření jsou kvůli turistům. Proč tedy nejsou bezpečnostní rámy na Karlově mostě, na Staroměstském náměstí, na přístupových cestách k Václavskému náměstí, kde jsou tisíce turistů? Z tohoto pohledu je současné zajištění Hradu nesmyslné. Hrad bych otevřel a rád mu vrátil jeho důstojnost. Mně totiž připadá neuvěřitelné, že se v Letohrádku královny Anny konají soukromé oslavy hradních papalášů. Jel jsem kolem tramvají, když tam oslavoval narozeniny pan Nejedlý. Celý plot byl zatlučen překližkovými deskami, aby nebylo vidět dovnitř.
V týmu máte mladé lidi. Přitom se říká, že mladí na politiku rezignovali.
Z debat, které jsem zatím absolvoval, nemám pocit, že by mladí lidé rezignovali na politiku. Naopak, zdá se mi, že po parlamentních volbách zájem mladých lidí stoupl. Mladí lidé nejsou zcela apatičtí. Podle průzkumů mám mezi nimi hodně přívrženců. Hodně mladých by rádo volilo elektronicky. Aby od toho počítače, u kterého sedí, mohli i odvolit. Říkám jim, že teď to nejde, v dohledné volbě možná ano. Já jim ale hlavně říkám, přijďte volit. Když nepůjdete volit, tak si pak nestěžujte, že se to nepodařilo. Když nevolíte, tak raději mlčte.
Jak vznikal váš tým?
Dostal jsem nabídky od lidí, že pokud se rozhodnu, že do toho půjdou se mnou. Třeba Jakub Holas, který má na starosti regionální kampaně, mě oslovil ještě jako předsedu Akademie věd, přišel za mnou osobně. Tak jsem si ho trochu proklepl a řekl, že s ním počítám. Některé jsem pak oslovil sám.
Napadlo vás, jak bude prezidentská kampaň fyzicky vyčerpávající?
Nedovedl jsem si to do detailu představit. Když ale jezdíme s manželkou mezi lidi, do firem, nebo navštěvujeme instituce zajišťující sociální služby pro seniory, zjišťujeme, že je to nesmírně zajímavé. Setkáváme se se spoustou skvělých lidí, a debaty s nimi rozhodně nejsou vyčerpávající, ony nás naopak nabíjejí. Zatím tam nechodí nikdo s cílem diskusi rozbít. Někteří mi fandí, někteří chtějí vidět Drahoše naživo, zůstávají i po debatě, nechávají si podepisovat knihu, fotografie, chtějí se se mnou vyfotografovat. Zatím to zvládám.
