Tušení se sice zcela nepotvrdilo, ale Bavorovy osudy a setkání s jeho příbuzným přinesly mnohá překvapení a zajímavou historii. Cimrmanovské stopy v nich rozhodně nechybějí. Na samém počátku byla hrobka u jižní stěny kostela Narození Panny Marie v Turnově. Karel Bavor, vynálezce elektrických zapalovačů. Zakladatel Mistrovské nemocenské pokladny a tajemník Okresní jednoty společenstev v Turnově. Zemřel tragickou smrtí 13. 5. 1931 ve věku 41 let. Kdo byl záhadný vynálezce, o němž nezbyly téměř žádné záznamy ve zdejších kronikách?
Zapomněl na patent?
Počáteční pátrání například v Patentovém úřadu nebo v Národním technickém muzeu, zda nemají zmínky o vynálezci zapalovače na elektřinu, vedlo do slepé uličky. V technickém muzeu našli jen malou zmínku o vynálezci zapalovače Gustavu Bavorovi, ale to si jen člověk, který záznam učinil již v roce 1967, špatně poznamenal křestní jméno. Naděje, že vedle Křižíka či Ressla a Wichterleho postavím na piedestal zapomenutého objevitele, zhasla. Ještě jsem doufal – třeba si Bavor zapomněl svůj patent registrovat a dopadl jako mytický Cimrman.
Hrob Karla Bavora
První záblesk přinesla zpráva od Alžběty Kulíškové, vedoucí historických sbírek turnovského Muzea Českého ráje. Dala si tu práci a v místních novinách objevila dvě krátké zprávy. V první se referuje, že „41letý obchodník krajkovým zbožím si 12 t. m. vyjel na kole do Rozstání. Na zpáteční cestě za jízdy ze značného kopce se uvolnilo u jeho kola v Nových Pasekách pérové zařízení a v důsledku toho nešťastník vyletěl z kola, rozbil si hlavu a zlomil vaz.“ Byl v deseti minutách mrtev. Druhá zmínka je poděkování, které dala otisknout vdova po obchodníkovi Anna Bavorová a v němž vyjádřila velké díky všem, kteří se s jejím manželem přišli rozloučit.
Smrt nedaleko kříže
Kroniky obcí, kde se tragická událost roku 1931 odehrála, žádné zmínky o neštěstí nemají. Ke smrti turnovského občana, jak jsem se dopátral ve Světlé pod Ještědem, došlo pravděpodobně v prudkém sjezdu v Rozstání, které je dnes částí Světlé. Té Světlé, kde žila spisovatelka Karolína Světlá a kam umístila děj svého románu Kříž u potoka. Karel Bavor pravděpodobně zemřel jen kousek od místa, kde skutečný románový kříž i s připomínkou na Karolínu Světlou stojí. Nahoře ve Světlé je dokonce Cimrmanova vyhlídka, odkud je prý při dobrém počasí vidět až do Alp. Jak už to u Cimrmana bývá, výhled zcela zakrývá chalupa. Přesto jsem tušil, že detektivní pátrání spěje ke zdárnému konci. Trvalo však několik dalších měsíců, než se podařilo zachytit stopy rodiny Bavorových. Ještě ale nepanovala jistota, zda se jedná o skutečné příbuzné, případně přímé potomky, nebo jen o shodu jmen.
Nadaný obchod a malíř?
Počátkem tohoto léta mi však zazvonil telefon a z něho se ozvalo: „Dobrý den, tady Josef Bavor. Jsem prasynovec pana Karla Bavora!“ Nakonec jsem se tedy dočkal. Vyrazil jsem do Hradce Králové, kde žije a pracuje malíř a ještě nedávno i kreslíř anatomických obrazů, jehož prastrýc Karel Bavor spočívá na turnovském hřbitově.
„Byl bezdětný – když si bral Annu za ženu, bylo jí jedenapadesát let, on byl o šestnáct roků mladší,“ vypravuje Josef Bavor. Co oba lidi s takovým věkovým rozdílem svedlo dohromady, neví, ale na pratetičku, která zemřela v roce 1956, si trochu pamatuje. Setkání ho přinutilo prozkoumat rodinné dokumenty. Našel například oddací list novomanželů, zachovalo se i parte. Je na něm uvedeno, že Karel Bavor byl výrobce elektrických zapalovačů. „Nápis na hrobě o tom, že je vynálezce, byl zřejmě pratetiným dílem,“ myslí si Josef Bavor. Anna pravděpodobně chtěla milovanému a ve městě váženému nebožtíkovi vylepšit reputaci.
Marné stíhání Emila Zátopka
Josef Bavor s nadsázkou připouští, že jeho všestranný předek si v sobě jakýsi cimrmanovský úděl nesl. Nejen v tom, že pocházel z kraje, kde se český génius „narodil“. „Karel Bavor měl s Annou výrobnu krajek a záclon, dodnes máme nějaké doma. Pokud jsem zjistil, byl hodně aktivní i v dalších směrem, a především krásně maloval, to jsem po něm zřejmě zdědil,“ prozrazuje prasynovec. On sám vystudoval na filozofické fakultě v Praze obor čeština a výtvarná výchova. Nezapomíná zdůraznit, že byl posledním žákem slavného malíře Cyrila Boudy, než umělce na počátku normalizace z vysoké školy vypoklonkovali. Další z jeho doteků českých géniů.
Anatomické obrazy Josefa Bavora
Po studiu nakonec zakotvil na lékařské fakultě v Hradci Králové a od roku 1971 až do loňska vytvářel anatomické obrazy pro výuku budoucích lékařů. Vedle toho se věnoval a stále věnuje i vlastní malířské tvorbě.
A ještě jeden závan českého génia. Josef Bavor se jako celoživotní sportovec setkal na vojně s Emilem Zátopkem. „To byl můj idol,“ přiznává rád. Zátopkovi bylo tehdy už přes čtyřicet, Josefu Bavorovi a jeho kamarádům na vojně dvacet, když měli možnost si se slavným atletem zaběhat. „Mysleli jsme si, jak mu to nandáme, ale byli jsme bez šance,“ svěřuje se malíř Josef Bavor.
