Říká se, že životnost mobilního telefonu jsou tři roky. Rychle stárne materiál i software, přístroj je pomalejší, neumí instalovat nové aplikace, rychle se plní paměť. Takový mobil skončí na pár let v šuplíku jako záložní přístroj a pak stejně letí do odpadu. Kvůli inovacím se takto zkracuje i životnost počítačů, routerů nebo set top boxů. Od Evropského parlamentu už hlasitěji zaznívá: Chceme delší životnost výrobků. Od výrobců bude pak EU chtít, aby jejich přístroje byly opravitelné.
Kazítka z Číny
|
Hodně se mluví o takzvaných „kazítkách“ ve výrobcích (viz box). „Jsou jako yetti nebo lochneska. Všichni o nich mluví, ale nikdo je neviděl,“ řekl pro server iDNES.cz Radek Hacaperka, šéf Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů.
Přesto na připravované kroky EU už firmy reagují. „Poskytujeme 10letou záruku na opravitelnost našich výrobků a po stejnou dobu budou dostupné i náhradní díly za rozumné ceny. Dnes je více než 95 procent výrobků, které prodáváme, opravitelných,“ řekl pro deník Metro Romain Duron, marketingový ředitel společnosti SEB Group, která na český trh dováží značky Rowenta, Tefal nebo třeba kávovary Krups.
Praxi firem především z Asie potvrzuje i ředitel Sdružení českých spotřebitelů Viktor Vodička, podle kterého není řešení tohoto problému jednoduché. „Zákazníci by měli dobře vybírat, co kupují. Nejlevnější toustovač no name značky je možná předurčen k rychlé zkáze, ale tento problém se bohužel nevyhýbá ani výrobcům dražších výrobků a zavedených značek poté, co jim uplyne záruka,“ říká Vodička. Do nákupu se tak podle něj vyplatí investovat více času a porovnávat, jak jednotliví výrobci přistupují k opravitelnosti anebo obecně k životnosti svých výrobků, které spotřebitelům na našem trhu nabízí.
Od kalhot až po opravu ledničky
|
Jedním z možných návrhů EU je značkování výrobků tak, jak je tomu u energetické náročnosti spotřebičů. Stejným směrem se ubírá i české ministerstvo životního prostředí, které se do prevence vzniku odpadu zapojilo také.
„Důležité je nejen snižování množství vznikajících odpadů, ale také odstraňování jejich nebezpečných vlastností,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec a zároveň upozorňuje na projekt Opravárna. Její zakladatel Jan Charvát tvrdí, že z jejich průzkumu z šesti tisíc oprav, které provedli, je zhruba polovina výrobků neopravitelná nebo se oprava nevyplatí. „Na jednu stranu se to zdá málo, na druhou stranu to ale představuje statisíce či miliony výrobků, které každoročně lidé vyhodí, přitom by mohly ještě dále sloužit, jen nemají možnost je nechat opravit,“ tvrdí.
Problémem je také to, že klasické servisy zanikají nebo už řadu výrobků neopravují. Češi mají proto o služby Opravárny velký zájem. Projekt sdružuje odborné servisy, které si poradí s novými výrobky, jako jsou například mobily či počítače. Pracují tam ale také stovky šikovných lidí – starší výrobky opravují studenti vysokých škol, staří fachmani nebo maminky, které si takto přivydělávají třeba zašíváním kalhot nebo knoflíků.
