Oscary za uplynulý filmový ročník byly rozdány a v některých případech to vedlo k dorovnání určitých výjimečných výsledků či stanovení prvenství, o které se postarala například Jessie Buckley z Hamneta – odteď první irská herečka se zlatou soškou ve své kategorii. Leonardo DiCaprio má po vítězství snímku Jedna bitva za druhou na kontě tři hlavní role v oscarových filmech (po Titanicu a Skryté identitě), což před ním dokázali jen Dustin Hoffman a Clark Gable. Jeho kolega Sean Penn nebyl přítomen, aby si přebral Oscara za tentýž film – svého celkově třetího, čímž se zařadil do nejvybranější herecké společnosti, na kterou si teď posvítíme.
Sean Penn a jeho třetí Oscar
Loňský vítěz Kieran Culkin přečetl jméno Penna, jenž už má dva „hlavní“ herecké Oscary za Tajemnou řeku a Milk a který se tentokrát neobtěžoval přijít poté, co na Zlatých glóbech přímo u stolu šlukoval z cigarety. „Na salámu“ má ale jen některé záležitosti etikety, volná mu rozhodně není mezinárodní politika; dříve jednoho Oscara věnoval ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému, jehož navštívil i o uplynulém víkendu.
Jedna bitva za druhou je k zapůjčení na Apple TV, Prime Video a Lepší.TV. Za předplatné je ke zhlédnutí na HBO Max.
Třetího Oscara mu po letech v ústraní, kdy za celou dekádu hrál jen v osmi filmech a raději natáčel dokument o ruské invazi „z první linie“, každopádně nikdo nevezme. Soška jej naopak povýšila do společnosti pouhých osmi umělců se třemi a více zlatými soškami, jimž tedy schází jediný člen do vlastního společenstva Oscaru. Penn má nyní dva Oscary za hlavní a jeden za vedlejší roli, čímž z mužů překonal zesnulého Waltera Brennana. Americký herec narozený roku 1894 byl charakterním představitelem vedlejších rolí zejména v průběhu 30., 40. a 50. let.
Walter Brennan a první oscarové rekordy
Akademie se do Brennana zamilovala na sklonku třicátých let a v rychlém sledu mu udělila tři zlaté sošky za vedlejší role ve filmech Děvče z baru, Člověk ze Západu a Kentucky. Tím z něj na dlouhou dobu učinila neotřesitelného rekordmana, jehož až roku 1975 překonala slavná Ingrid Bergman. Švédská kráska z Casablancy vyhrála dva Oscary za hlavní roli v letech 1945 a 1957, konkrétně za psychologický film-noir Plynové lampy a drama Anastázie.
Obří chlap, obří robot, obří mimozemský problém. Viděli jsme Válečné monstrum od Netflixu |
V ročníku druhého Kmotra přidala cenu za vedlejší roli v detektivní adaptaci Vražda v Orient expresu a její skóre ji staví bok po boku žijící nástupkyně Meryl Streep, která rovněž posbírala dva hlavní a jednoho vedlejšího hereckého Oscara, a to z rekordních jednadvaceti nominací.
Meryl Streep a rekordní nominace
Streep se v nominačních listinách velmi pravidelně nachází od roku 1979, kdy ji Akademie poprvé zmínila za Lovce jelenů. O rok později uspěla ve vedlejší (ale hlavní ženské) roli v rozvodové klasice Kramerová versus Kramer, zanedlouho se radovala za Sophiinu volbu, v níž předvedla jeden z nejobdivovanějších výkonů vůbec. Třetí a zatím poslední Oscar přišel roku 2012 za životopisné drama Železná lady o Margaret Thatcher.
Kevin Bacon po boku Seana Penna (vpravo) v krimifilmu Tajemná řeka (2003)
Jack Nicholson a herecké legendy
Penn v počtu zlatých plešounů dorovnal také nejčastěji nominovaného muže, Jacka Nicholsona s dvanácti nominacemi. Novohollywoodský rebel z Přeletu nad kukaččím hnízdem se o nejprestižnější filmovou cenu ucházel ve čtyřech dekádách po sobě, počínaje Bezstarostnou jízdou a konče dramatem O Schmidtovi, za které měl dle všeobecného mínění vyhrát počtvrté. Osm let po Formanově mistrovském díle zdvihl sošku za vedlejší roli, když i na menším prostoru zazářil v citlivé vícegenerační romanci Cena za něžnost. Třetího Oscara ale frajer ve slunečních brýlích získal za trochu prostopášnou komedii Lepší už to nebude, čímž se tehdy mezi herci zavěsil na první místo.
Day-Lewis a dominance v hlavních rolích
O 15 let později Nicholsona překonal britský herecký šlechtic Daniel Day-Lewis, jemuž za vyčerpávající metodické výkony v hlavních úlohách udělili tři zlaté sošky. Herec poprvé uspěl v dramatu Moje levá noha, kde se vžil do protagonisty s mozkovou obrnou. Jeho konkurenti pak předem abdikovali, když zhlédli Lewisův mnohovrstevný koncert v ropné odyseji Až na krev. Web The Ringer hercovo představení v kůži Daniela Plainviewa loni označil za druhý nejlepší výkon století, který přirozeně vedl k nezpochybnitelnému Oscaru. Potřetí se Lewis strefil u Stevena Spielberga, když dokonale splynul s prezidentem Lincolnem ve stejnojmenné životopisné podívané.
Blíží se konec seriálu Polabí? Televize Prima slibuje, že letos to opravdu nebude |
Frances McDormand a silné ženské role
V Hollywoodu dodnes koncertuje také Lewisův ženský ekvivalent se třemi soškami za hlavní úlohy. Frances McDormand byla dlouho spíš nenápadnou postavou, do níž byste v jejích filmech neřekli, že svede tak razantně vystrčit růžky. Dokonale to sedí na její esenciální roli těhotné policistky v kultovním Fargu, jednom z nejzásadnějších autorských počinů Joela a Ethana Coenových. Prvního Oscara si v pohodě uhájila, načež pokračovala v kariéře na velmi solidních základech silných vedlejších postav. Britský divadelník Martin McDonagh ji však před lety obsadil do v lecčems „coenovské“ lokální satiry Tři billboardy kousek za Ebbingem. Jako nesmlouvavá truchlící matka, která se marně dožaduje spravedlnosti za zavražděnou dceru, si zaslouženě uzmula druhou sošku. A záhy přišla i třetí (respektive čtvrtá) za nezávislé drama Země nomádů, které rovněž produkovala, a na pódium tak v covidovém ročníku vystoupala dvakrát.
Absolutní rekordman/ka
Kdo je ale absolutním rekordmanem, jehož mají „na dosah“ leda matadoři Lewis a McDormand? Znalci už manifestují jméno Katharine Hepburn. která se během svých pěti dekád na vrcholové scéně ucházela o dvanáct Oscarů. Vyhrála přitom čtyři, všechny za hlavní role.
Dakota Fanningová a Sean Penn ve filmu Jmenuji se Sam (2001)
Úvodní soška přišla roku 1934 za Morning Glory, kdy Hepburn bylo pouhých sedmadvacet let a stala se ranou hvězdou zvukové éry. Posledního Oscara převzala roku 1982, kdy s Henrym Fondou zapěla labutí píseň v dramatu Na Zlatém jezeře. Dvakrát po sobě uspěla také na sklonku šedesátých let – za konverzační drama Hádej, kdo přijde na večeři a za Lva v zimě.
Statistiky jsou v oscarovém světě zkrátka přitažlivé a často ohromující, což tomuhle lesklému pozlátku showbyznysu nikdo upřít nemůže.
