Kancelářské potřeby se v domácnostech, kde někdo pracoval v administrativě, ve státní správě či jiném úřadu, nekupovaly. Doma byly vždy sponky, sešívačky, lepidla, lepicí pásky, papíry do psacího stroje, kopíráky, nůžky a další potřeby. Před rokem 1989 zcela normální nejen u kancelářských profesí.
Řidiči z povolání málokdy tankovali do vlastních aut palivo za vlastní, vždy měli odlito buď v kanystru ze služebního vozu, nebo na ušetřené poukázky. S obdobnými „ztrátami“ se v podnicích, které patřily lidu, zcela běžně kalkulovalo. Ale ani přechod od komunismu ke kapitalismu tuhle praxi nevymýtil.
Bruselský toaleťák
Kupodivu se potkáte se syslením ze společného i na západ od našich hranic a u lidí, kteří to mají ze všeho nejméně zapotřebí. Poněkud v rozpacích byli zaměstnanci jednoho z významných úřadů Evropské komise před pár lety. Vdova po vysoce postaveném představiteli sem několik týdnů po manželově skonu přivezla neobvyklou zásilku. Velké auto dosud nepoužitých toaletních papírů. Stovky rolí luxusní hygienické potřeby.
Její manžel si takto po léta vytvářel zásoby, možná na penzi, ale kvůli náhlému úmrtí si hebkého luxusu už neužil. „Paní věděla, že tím naruší památku svého muže, kterého si v úřadě jinak podřízení i nadřízení vážili. Věděla, že si tím utrhne kus ostudy i za něho, ale když zásobu papíru na několik let dopředu objevila, sama se za to styděla,“ říká jeden z bývalých zaměstnanců Evropské komise. Příběh se odehrál už před pár lety, ale sem tam si na něj někdo vzpomene a dá ho k dobru.
Ministerská elektronika pro manželský pár
Přilepšit si na úkor státu, to se nosí i ve vyšších českých kruzích. Server Aktuálně.cz nedávno natrefil na případ bývalé náměstkyně ministra obrany, která zadala z moci úřední nákup špičkových mobilních telefonů, které pak „přemístila“ do své kabelky a k manželovi.
Jeden ze čtyř telefonů dostal alespoň sám ministr, čtvrtý zakoupený exemplář se ale vypařil neznámo ke komu. Bývalé úřednici, kterou čeká soudní jednání na svobodě, hrozí až pět let vězení.
Vypnuli mu celou rodinu, manželce zkazili podnikání
Pokud si firma důsledně neuhlídá náklady třeba na vybavení pro zaměstnance, málokdy na sobě lidé šetří. „Bylo zcela samozřejmé, že když si pořizovali lidé nový služební mobil, bylo to vždy o dvě tři třídy výš, než když by si koupili soukromý,“ vybavuje si bývalý zaměstnanec banky.
Jeden z jeho kolegů to ale přehnal. Během roku a půl přišel celkem o tři mobily, pokaždé dodal potvrzení od policie, že mu byl přístroj ukradený, nejčastěji kapsářem v MHD. Až po třetí oznámené ztrátě napadlo někoho v bance zablokovat dodatečně i individuální kód konkrétních telefonů. Což dopadlo na tři rodinné příslušníky onoho bankovního úředníka, protože jim najednou přestaly drahé přístroje sloužit.
V jednom případě to bylo komické i proto, že zablokovaný mobilní telefon využívala úředníkova manželka k podnikání, jako vedlejšák měla IČO na účetní poradenství. Najednou se nemohla nikam dovolat, ani když přešla k jinému operátorovi. Protože povinnost zablokovat IMEI kód, pokud o to majitel mobilu požádá, mají také ostatní provozovatelé mobilního spojení.
Při kontrole se zjistilo, že úředník sám stále telefonuje svým vlastním mobilem. Kromě toho revize přišla i na to, že podobně je to se služebním notebookem, který sloužil v rodině pro děti na hraní a k práci ho nikdo nevyužíval. „Z kolegy se na hodinu stal kolega bývalý,“ říká exbankéř. Mělo to i právní dohru, neboť proti spořílkovi svědčila i ohlášení údajných krádeží mobilů.
