Kde to všechno začalo?
Kateřina Blažková: Prvotní myšlenkou byla nízkosacharidová kuchařka s přesně spočítaným množstvím sacharidů nejen v celém receptu, ale také v každé použité surovině. Pak jsme si ale řekly, že kuchařka je až druhým krokem. Ve chvíli, kdy má člověk ve stravování udělat nějaké změny, musí nejprve vědět, proč je dělá. Musí mu to dávat smysl. A tak vznikl nápad zavést děti i rodiče prostřednictvím pohádkového příběhu do lidského těla. Výsledkem je koncept dvou na sebe navazujících knih – jedna vysvětluje proč a druhá nabízí návod, jak na to.
Hana Kalibová: Když mému synovi před lety diagnostikovali cukrovku 1. typu, takto ucelený pohled zaměřený na stravování mi opravdu chyběl. Kdybych tehdy měla naše knihy, nesmírně by mi to usnadnilo život.
Pexeso jako malá encyklopedie. Petr Mičánek vyrábí hry, které děti něco naučí |
Proč jste se rozhodly vysvětlovat diabetes právě takhle?
H. K.: Cukrovka 1. typu se nejčastěji objeví v dětském nebo dospívajícím věku. Dítě se postupně společně s rodiči musí naučit, jak s touto diagnózou fungovat. Čím je starší, tím větší díl odpovědnosti přebírá samo. Chtěly jsme proto zvolit formu, díky níž si čtenáři uvědomí, že to, co hlavní hrdinka Ádinka prožívá ve svém příběhu, se odehrává také v jejich vlastním těle. Děti může zaujmout napínavý, bohatě ilustrovaný příběh, který je zároveň přiměje více přemýšlet o tom, jak tělo funguje a že je v rukou každého z nás, jak se o něj staráme.
Obě autorky žijí v Liberci
Jak těžké bylo převést odborné informace do jazyka, kterému děti rozumějí?
K. B.: Byla to výzva, ale zároveň velmi zábavná práce. Pro jednotlivé procesy, které se v těle odehrávají, jsme musely hledat správné metafory. Takové, které si děti snadno představí a které znají z běžného života.
Co děti s diabetem potřebují po stanovení diagnózy?
H. K.: Z mé zkušenosti potřebují především znovu najít pevnou půdu pod nohama. Zpočátku jsou děti i jejich rodiče vystaveni obrovskému množství informací a je velmi těžké se ve všem zpočátku zorientovat.
V knize se opakuje myšlenka, že tělo není nepřítel, ale parťák. Proč je pro vás právě tento přístup tak důležitý?
H. K.: Především děti, u nichž se cukrovka projeví až v pozdějším věku, někdy svou diagnózu poměrně razantně odmítají. Nechtějí se s ní smířit. Když se ale člověk zaposlouchá do vyprávění zkušených diabetiků, mnohdy také úspěšných sportovců, často říkají, že jim cukrovka v konečném důsledku možná více dala, než vzala. A to především ve vztahu k vlastnímu zdraví. Cukrovka 1. typu bohužel sama od sebe nezmizí, a proto nemá smysl bojovat proti vlastnímu tělu. Když se o něj člověk naučí dobře starat, může na tom být v mnoha ohledech lépe než běžný zdravý člověk. I tuto myšlenku se snažíme dětem prostřednictvím našeho příběhu předat.
Lex kratom má chránit děti. Odborníci varují, že může posílit černý trh |
Kuchařka z říše Pankreas navazuje na pohádkový příběh. Jak jste vybíraly recepty, aby byly vhodné pro diabetiky, ale zároveň chutnaly celé rodině?
H. K.: Recepty odrážejí historii naší rodiny. Kromě syna s diabetem mám ještě další dva syny a mlsného manžela, takže v běžném provozu nebylo možné vařit každému jiné jídlo. Potřebovala jsem sestavit a propočítat recepty tak, aby člověk dostal vrchovatý talíř, jídlo ho zasytilo a dodalo mu dostatečné množství energie, ale zároveň obsahovalo málo sacharidů. Nemám ráda a nepoužívám žádné náhražky. Snažila jsem se také vyhnout speciálním surovinám. Chtěla jsem, aby byly recepty normální, nezaváněly dietou a chutnaly nám všem. U cukrovky 1. typu totiž rozhodně nejde o dietu. Snad se nám to podařilo.
Horor v žaludku z třešní a vody? Pravda o mýtech, kterými nás děsily babičky |
Mnoho rodičů má z vaření pro dítě s diabetem strach, zejména kvůli počítání sacharidů. Co byste jim poradily jako první krok, aby se v kuchyni cítili jistěji?
H. K.: Právě proto naše kuchařka vznikla. Počítání sacharidů je na začátku noční můrou. Ani nevíte, kolik desítek hodin jsem strávila ve výživových tabulkách. V naší kuchařce už ale všechny potřebné údaje jsou. Zpočátku mohou rodiče vařit přesně podle receptů a vždy vědí, kolik sacharidů obsahuje jedna porce konkrétního pokrmu. Jakmile si začnou být jistější, mohou si vytvářet vlastní recepty. Stačí si z již uvedených receptů vybrat sacharidové údaje o jednotlivých potravinách.
Knihy nemíří pouze na děti s diabetem, ale věnují se také prevenci obezity a civilizačních onemocnění. Jak můžeme děti učit zdravějšímu vztahu k jídlu, aniž bychom v nich vyvolávali strach nebo pocit zákazu?
K. B.: Jsem přesvědčená, že cesta vede právě přes poznání toho, co se v našem těle odehrává. Když budou děti vědět, jak organismus ovlivňují jednotlivé skupiny potravin, tedy cukry, tuky nebo bílkoviny, začnou postupně přemýšlet o tom, co jim prospívá více a co méně. Naším cílem je, aby se děti naučily své tělo lépe vnímat.
