Vždycky vás bavil adrenalin a rychlost?
Cesta do rallye samozřejmě není úplně jednoduchá, ale sluší se říci, že její krása není jen o adrenalinu a rychlosti. Je to mnohem komplexnější. To, co mě na téhle disciplíně motorsportu baví, je také přirozená vzájemnost mezi jezdcem a navigátorem a stejně tak mezi posádkou a celým týmem. Být navigátorkou v soutěžním voze mě přirozeně nutí k maximální důvěře a také k obrovské míře přesnosti. Celá rallye totiž funguje na přesném časovém harmonogramu, kde musíte do určitých bodů přijet doslova na minutu pod hrozbou časové penalizace. To vše děla automobilové soutěže krásnými.
Veronika Havelková
|
Jak se dívka dostane do kabiny rallye auta?
Já jsem se do ní dostala vlastně díky autokrosu. V úplných začátcích jsme plánovali start v rallye se zkušeným autokrosařem Honzou Bartošem. Jenže to tak úplně nevyšlo a já zůstala bez jezdění pouze s absolvovanou rallye-školou. Ale nakonec jsem se do soutěžního auta k mé radosti dostala díky Martinu Svobodovi, který byl taktéž ze světa autokrosu. Ten mi pomohl najít v roce 2013 angažmá v týmu Montrago Racing Team a já mohla vůbec poprvé usednout jako navigátorka do soutěžní fabie vedle Martina Vopatřila. Byla to skvělá parta lidí.
Vaše zaměstnání je stejně adrenalinové – dají se tyto dva světy propojit? Hodí se vám rallye v práci a obráceně?
Já to vidím tak, že když se můj svět profesionální zdravotní záchranářky spojí v jeden okamžik s rallye, je to vlastně velký průšvih. Jednoduše nechcete, abyste vůbec někdy byli v soutěžním autě v rukách záchranářů, a naopak jako záchranář si samozřejmě nepřejete nikoho ošetřovat v soutěžním autě. Prostě víte, že pokud vyjede k nehodě sanita, je to většinou velmi vážné. Já jsem ale našla propojení těchto svých světů v trochu jiné a zajímavé podobě. Pod záštitou Autoklubu ČR jsme s panem doktorem Procházkou začali na většině soutěží školit první pomoc pro jezdce a navigátory. Obecně pro oba zmíněné světy platí, že musíte vždy za každou cenu zachovat chladnou hlavu a rozvahu v krizových situacích.
Školení první pomoci pro soutěžní posádky je skutečně zajímavý počin. Jak vás to napadlo?
Uvědomila jsem si to při jedné své menší havárii na rychlostní zkoušce. Je to dlouhý řetězec činností, a než přijede na místo povolaná sanitka, uplyne i několik minut – a tenhle čas může rozhodovat o životě. Proto jsme cítili potřebu sdílet se soutěžními posádkami zásady první pomoci, zejména v zachování základních životních funkcí do doby příjezdu odborných záchranářů. Mám radost, že k dnešku jsme na soutěžích proškolili už přes tři stovky jezdců a navigátorů. Stalo se nám, že jsme zpětně dostali i upřímné poděkování, protože získané vědomosti posádky na trati využili při nějaké nehodě.
Veronika Havelková v akci.
Říká se, že ženy navigovat neumí, vy jste zářný příklad, že jsou to předsudky, nebo se pletu?
Nevím úplně, jestli jsem zářný příklad, to by musel říci můj životní partner Honza nebo spíše současný jezdec v soutěžním týmu Racing 21 Vojta Štajf, kterému nyní dělám navigátorku. Ale je pravda, že při jakémkoli výletu i za použití běžné mapy mi orientace nedělá žádné obtíže. Avšak při jízdě v soutěžním voze Polo GTI R5 s Vojtou za volantem a při rychlosti přes sto sedmdesát kilometrů v hodině jde o víc než jen o základní orientaci. Chce to prostě mít specifický navigační cit.
Kdo vám v kariéře navigátorky nejvíce pomohl?
O lidech v mých začátcích sportovní kariéry jsem již mluvila, ale nemohu nevzpomenout zkušeného matadora rallye Jaroslava Ginsla, který už bohužel není mezi námi. Právě od něho jsem v navigování dostala takové to logické školení s tím, že navigovat neznamená jen číst, ale především dobře kalkulovat s časem a tím dobře vést svého jezdce ve voze.
Daří se to aktuálně i po boku tak zkušeného rallye jezdce, jakým je Vojtěch Štajf?
Já myslím, že ano. Víte, navigování je často o detailech. Pořád musíte počítat se vzdálenostmi a s minutami dopředu i dozadu. Řeknu příklad: v autě musíme stále propočítávat přesný příjezd do startu rychlostní zkoušky i z pohledu udržení optimální teploty pneumatik a tím jejich přilnavosti. Ta je poté pro dosažení dobrého času v měřeném úseku stěžejní. I tady se potom rozhoduje o pořadí v cíli.
Do auta jste se vrátila na konci loňského roku po roční odmlce. Váhala jste při opětovné nabídce?
Já jsem v roli navigátorky zažila nedávno krásné tři roky v různých soutěžních vozech po boku Pavla Valouška juniora. Získali jsme spolu za tu dobu dvakrát mistrovský titul ve slovenském šampionátu a také v Čechách jsme často obsazovali pódiové umístění. Pak jsme skončili a já zůstala doma se svým snem startovat někdy v mistrovství Evropy. V závěru minulého roku se ozval Vojta a nabídl mi společný start s týmem Racing 21 v poslední soutěži seriálu Middle East Rally Championship v Kataru. Neváhala jsem s odpovědí ani minutu a stalo se něco naprosto skvělého. Soutěž jsme absolutně vyhráli, dokonce v zemi rovněž startujícího dakarského matadora Násira Al-Attíji. Pak přišla nabídka týmu Racing 21 startovat celou letošní sezonu s vozem Polo GTI R5, a navíc i v mém vysněném evropském šampionátu. A taková nabídka se prostě neodmítá. Vnímám to jako vrchol své navigátorské kariéry.
Veronika Havelková
Co na to říká rodina?
Popravdě rodiče ze začátku moc nadšení nebyli, ale právě doba, kdy jsme jezdili s Pavlem Valouškem, tu situaci začala trochu měnit, zejména u mé mamky. I přitom, že motorsport je sám o sobě nebezpečný, viděli v Pavlovi jakousi duševní jistotu, že se nám nic nestane. A tak začala maminka soutěže více sledovat, včetně výsledků, a dnes ví často, díky internetu, některé věci dříve než já sama. Mám hroznou radost, když se přijede mamka na nějakou soutěž podívat. Je to milé. Tolik potřebnou rodičovskou oporu vnímám teď, kdy jezdíme Evropu s Vojtou, ještě mnohem silněji. Co se týká mého partnera, tak tam je situace o mnoho snazší, protože i on je závodník.
Ovlivňuje vás to, co prožíváte v soutěžním voze a na druhé straně na palubě sanitky?
Ono je to jiné. Já ze zásady nemám ráda v civilním autě rychlou jízdu, protože na to není uzpůsobené a setkávám se coby záchranář s následky takového riskování na silnici velmi často. Soutěže vidím jinak. Auta mají velké množství bezpečnostní prvků – od rámu až po hasicí systémy. My sami máme bezpečnostní přilby se zádržným systémem na hlavu či nehořlavou kombinézu včetně spodního prádla. Riziko se tím pro nás výrazně snižuje, i když samozřejmě zcela neeliminuje. S tímto vědomím ale do soutěžního speciálu pokaždé sedám.
Nejkrásnější moment z rallye, jaký jste kdy zažila…
Je jich určitě víc. Samozřejmě všechna absolutní vítězství v kariéře, ale to zatím poslední s Vojtou v Kataru bylo celkovou atmosférou výjimečné. Radost se tady mísila s hrdostí.
A též ze služby v sanitce?
Obecně každý pacient, kterého zastabilizujete v kritické situaci, je důvodem k následné radosti. Ale jeden moment mám z doby, kdy jsem byla na dispečinku. Tehdy jsem, v den svých narozenin, po telefonu na dálku úspěšně asistovala u porodu dítěte.
A obráceně – to nejděsivější z rallye?
Nevzpomenu si přesně na název soutěže, ale ve svých úplných začátcích jsem jednomu klukovi kývla na nabídku jet s ním v roli předjezdce na soutěži. To je role, kdy máte pomáhat pořadatelům na trati připravit diváky na brzký příjezd prvních soutěžních vozů. A tenhle chlapec si svoji roli trochu popletl a dělal za sebe na trati závodníka. Po chvíli společné jízdy jsem z auta vystoupila a tohle dobrodružství rázně ukončila. Šílenost!
A ze záchranky? A nešetřete nás.
Nikdy nezapomenu asi na můj první výjezd k velké dopravní nehodě, kde slečna za volantem malého auta přehlédla, že přijíždí na hlavní silnici, a střetla se s dodávkou. Posádka dodávky byla v pořádku, ale ta dívka měla zástavu životních funkcí, už když jsme přijeli. S ní byla ve voze i těžce zraněná její příbuzná. Řidička byla v mém věku, strašně hezká holka. Napadne vás, že určitě měla velké plány a budoucnost před sebou a třeba si o ní zrovna v autě při řízení povídala. A najednou je všechno pryč, v jedné vteřině. Bohužel jsme jí nedokázali pomoci.
Jaký je váš sen, ať už v rallye, nebo v práci?
Odpovím jasně a krátce. Já si prostě žiju své sny v rallye, v zaměstnání i ve svém osobním životě. Právě teď a tady, šťastná a spokojená!
