„Budu upřímný, obecná definice dostupného bydlení zřejmě neexistuje,“ říká Dušan Kunovský, majitel developerské společnosti Central Group. Dalo by se podle něho definovat jako bydlení, na které dosáhne osmdesát procent nájemníků. Ať již formou pořízení do vlastnictví, nebo formou pronájmu.
Kunovský současně nezastírá, že ceny bytů, které posílá jeho společnost na trh, současným představám o dostupnosti bydlení nevyhovují. Jenže o zákazníky nemá nouzi, stejně jako naprostá většina obdobných firem, které se pohybují v oblasti výstavby bytů.
Zaklínací formule politiků
Jak ukazuje výše uvedený příklad ceny družstevního bydlení za socialismu, zaplatit tehdejší osmdesátitisícový družstevní podíl bylo pro mnohé stejným snem jako dát v současnosti za podobný byt deset a více milionů korun.
Jde to
|
Termín „dostupné bydlení“ se stal doslova zaklínadlem každé politické strany v posledních minimálně dvaceti letech, vždy když vyhraje volby. Na celostátní i místní úrovni. Najdeme ho například i na oficiálních stránkách ministerstva pro místní rozvoj (MMR), které má bydlení, jak se říká, ve své DNA. „V mnoha evropských zemích je dostupné nájemní bydlení zásadním krokem na cestě z bytové krize. Pracujeme na tom, aby i v Česku hrálo významnou roli. Na dlouhodobě levnější nájmy dosáhnou i lidé ze střední třídy, kteří nevlastní nemovitost,“ znějí úvodní slova do sekce Dostupné bydlení na webu MMR.
Třeba dostupný nájem definuje ministerstvo jako „dlouhodobě levnější než ten komerční. Ročně se vám může zvýšit jen o inflaci, maximálně ale o čtyři procenta.“
Méně než polovinu příjmu. Je to už dostupné?
Přitom, a to potvrzují i další odborníci přes reality, je to s definicí nejednoznačné. „Nazval bych to sloučeninou více věcí a určitě je to subjektivní. Například bychom mohli do definice zahrnout, že dostupné bydlení je, když na jeho pořízení vynaložíte méně než padesát procent příjmu, ale i s tím může někdo diskutovat,“ myslí si Martin Dudjak z investiční skupiny Salutem Group.
Ta rekonstruuje starší byty a nemovitosti, poté je prodává a současně majitelům nabízí jejich pronájem ze pevně stanovené částky. Přitom po určitou dobu drží nájmy a poplatky za nižší ceny, než je v místě obvyklé.
Jak potvrzují někteří developeři, ale například i výrobci a prodejci stavebních materiálů, na ceně nové nemovitosti se momentálně nejvíc podílí cena za práci. Ta totiž už představuje nadpoloviční část konečné cifry.
Podle odhadu, který zazněl na nedávném setkání lídrů developmentu, materiál představuje čtyřicet procent ceny nemovitosti, práce šedesát procent. A ceny prací, na rozdíl od stagnujících cen materiálu, stále stoupají.
I to vede u některých developerů k úvahám, že raději zmrazí projekty, ke kterým už mají stavební povolení, než by přistoupili na zvyšující se platby dodavatelských firem.
