V roce 2000 se s novými nájemci objekt přejmenoval na KlonDike a v neměnném stavu jel až do roku 2011, kdy se na rok změnil na Meex. V roce 2012 se vrátil název KlonDike (tentokrát s velkým D a zkratkou KD) a postupně se stal místem živé hudby, divadel, hostelu i kulturního centra. Michaela Boudová jej dnes provozuje s vizí, aby KlonDike byl místem, kde se spojují hory, kultura a energie. Ostatně nevíme o jiné ženě v Česku, která vlastní a provozuje hudební klub. Pod Sněžkou se v srdci Pece skrývá místo, kde hudba, energie a lidi z celého údolí tvoří neuvěřitelnou kombinaci.
KlonDike Music Club Michaely Boudové není jen klub. Je to laboratoř živé hudby, alchymie žánrů a nečekaných setkání. Michaela s unikátním týmem pěti holek dokáže ovládnout obrovský prostor bývalé vývařovny. Od punku přes rock až po hip hop, každý večer tu vzniká jedinečný zážitek. Před téměř pěti lety jsme s Míšou hovořili v době, kdy ji trápil koronavirus a nejistá budoucnost jejího KlonDike Music Clubu.
Dnes je situace úplně jiná. Michaela má kompletně nový personál a její tým tvoří pět holek, což je v rámci české klubové scény naprostý unikát. Od doby covidu se hodně změnilo chování hostů, což Michaela vnímá jako výzvu při práci s velkým prostorem klubu. Ikonická budova bývalé pecké vývařovny ROH, v níž klub sídlí, byla v minulosti ohrožena demolicí a Michaela potvrzuje, že je stále reálná, i když aktuálně majitel rozpracovává jiné projekty, takže KlonDike tu ještě několik let zůstane.
Naposledy jsme spolu dělali rozhovor před pěti lety. Co se od té doby změnilo?
Celkem hodně. Mám kompletně nový personál a jsme super tým. Vlastně to tu se mnou řídí pět holek – v tom jsme takový unikát v rámci klubové scény. Od covidu se hodně změnilo chování hostů, což mi způsobuje výzvu v tom, jak pracovat s velkým prostorem, když tu zrovna nejsou koncerty – a to je většina roku. Na druhou stranu, když tu koncerty jsou, je to skvělé. Jsem ráda, že to lidi pořád ještě baví a možná i každý rok o něco víc. V minulé sezoně jsme měli pět koncertů dopředu úplně vyprodaných a to je super pocit.
Už tehdy jsi říkala, že ikonické budově bývalé pecké vývařovny ROH, kde je nyní tvůj klub KlonDike, hrozí demolice. Je to stále pravda?
Demolice nehrozí, o demolici se vlastně ví. Je to realita, která se nezmění, a záleží jen na tom, kdy se to stane. Aktuálně má majitel rozpracované jiné projekty, tak to vypadá, že příštích pár let tu ještě budeme.
Pokud svou budoucnost počítáš na pár let, má cenu rozjíždět nějaké velké akce v interiéru?
Před loňskou sezonou jsem dělala trochu větší zásah, kdy jsem nechala zbourat zvýšený taneční parket, a jsem za to ráda. Máme větší pódium, celý prostor pro kapely je tak víc profi a pomohlo to i pohybu lidí po klubu. Mám na to super zpětné vazby. Letos nic tak zásadního neplánuji, ale drobné úpravy konkrétních prostor už proběhly a další probíhají. Vždycky se snažím vybrat jedno místo, kde si řeknu: Tady by to fakt chtělo změnu. A pak ho posunu do nějaké modernější verze a ty ostatní mezitím zase trochu zestárnou.
Michaela Boudová
Jaké akce na rok 2026 chystáš?
Mám dost novinek – hlavně žánrově i termínově. Zimní sezona výjimečně startuje už na konci listopadu koncertem Michala Prokopa a Framus Five, což není náš úplně běžný repertoár, a jsem zvědavá, jak to dopadne. Z podobného žánru bude ještě Vítkovo kvarteto v únoru, které zase vzhledem k vytíženosti kapely vyšlo na čtvrtek, což u nás taky není běžné. Mezi novinky se řadí i koncert Marpa, Egyho nebo Xaviera Baumaxy. Po letech se vrací do Pece Sto zvířat nebo Fast Food Orchestra a ze stálic je to Mňága a jejich jedenáctý koncert v řadě u nás, aktuálně téměř vyprodané Tři sestry nebo Wohnout, kteří na jaře slaví třicet let kapely. Program na zimu je nabitý a zájem, který o vstupenky je, mi potvrzuje, že jsem snad zvolila dobře.
Jak funguje hostel nad klubem? Je to stále prostor, kde v každém pokoji dostává prostor jiný umělec?
Hostel se nám trochu změnil – bohužel ubyly ty nejbarevnější a nejvíc autorské graffiti pokoje, které si nechal nový majitel objektu pro své zaměstnance a přebarvil je zpět na bílo. Co šlo, jsme přesunuli do jiných pokojů, a upravili systém, takže hostel pořád funguje, jen je o něco menší a používají se jiné pokoje.
S novým majitelem má na místě KlonDiku vyrůst jiný hotel, kde bude kulturní centrum. Budeš opět jeho součástí?
To je taková otázka na věšteckou kouli. S příchodem nového majitele jsme se bavili i o tomto tématu, ale zase jsme ho rychle uzavřeli. Záleží na tom, co bude, až dojde k přestavbě, a to je zatím budoucnost, ale spolupráci se nebrání ani jedna zúčastněná strana. Bude záležet na aktuální situaci.
Michaela Boudová
Pokud skončí KlonDike, kam se přesune hudební spirit Pece a podhoubí místňáků? Nebude to rána pro místní komunitu?
Hudební spirit Pece není úplně relevantní termín. KlonDike si komunitu spíše vytváří lidmi, kteří sem jezdí, což neznamená, že by sem místní nechodili, ale ve výsledku je to místo, kde se na akcích potkávají spíš lidé z celého údolí a návštěvníci, kteří sem jedou na dovolenou nebo výlet a spojí hory s kulturními zážitky. Je to specifická sorta lidí a mění se s žánry, které se daný večer hrají. Problém vznikne tím, že zmizí jediný větší prostor, kde se dají pořádat různé akce. KlonDike vytváří třeba zázemí pro Noc tuleních pásů, což je velký noční skialpinistický závod a bez KlonDiku by v podstatě nemohl ani být v Peci.
Jednou jsi říkala, že provozovat klub v turistickém středisku, které se řídí sezonami, je dost specifické. V čem?
Úplně ve všem. Běžně mají kluby nějaké zaměření a cílovou skupinu lidí, kteří tam chodí – je punkový, rockový, prostor pro elektronickou hudbu, disko, pro starší, mladší… U nás je to všechno dohromady, protože se tu sejdou zastánci všech stylů a všichni by rádi to svoje. Zároveň je tu v zimě velká koncentrace lidí, ale abychom naplnili koncert, tak stejně skoro polovina lidí přijede odjinud. Je to trochu alchymie – návštěvnost je závislá na daném měsíci v roce, ale třeba i na počasí. Stane se, že se k nám v mrtvý jarní den nahrnou tři rozlučky se svobodou a k tomu firemka, barman neví kam dřív a všichni po něm chtějí, aby přepínal hudbu. Den nato je u nás dýdžej a s barmanem koukají do prázdného baru, kde nikdo není. Neexistuje způsob, jak to odhadnout. S koncerty je to už o něco lepší, tam máme naučené publikum a za léta produkce už o něco lépe vím, co si mohu dovolit, ale pořád tu občas fungují jména, která jinde ne, a interpreti, kteří vyprodají O2 arenu, tu mají poloprázdný klub.
Jak hodnotíš stav Pece pod Sněžkou, ať už co se týče infrastruktury, nebo z hlediska rozvoje nových projektů a přístupu města?
Umíš položit zajímavé a složité otázky. Pec pod Sněžkou je krásné turistické středisko, které má velkou výhodu v tom, že bylo historicky o něco hůř dostupné než třeba sousední Špindlerův Mlýn. Rozvoj zástavby tak začal probíhat o něco později a Peci to prospělo – což samozřejmě neznamená, že by tu nevznikly i projekty, které se úplně nepovedly, jen je jich méně. Problematika je dost podobná ve všech lukrativních rychle se rozvíjejících místech. Je krásné, když se potká osvícený investor s věcným a erudovaným přístupem města. To bych do budoucna přála i Peci pod Sněžkou.
