Koleje rozkradli a na trati stojí sídliště, vzpomíná pamětník

Kladensko-nučická dráha byla železnice určená od počátku pro nákladní dopravu železné rudy z Nučic, později také vápence z lomů Mořina a uhlí do kladenských železáren. Nyní je však tato vlaková spojka mezi Kladnem a Nučicemi dávnou minulostí. Deník Metro na ni zavzpomínal s bývalým zaměstnancem vlečky a prohrabal se také starými archivy. Chcete se dozvědět o zvláštnostech zrušené dráhy také?

Zhruba 32 kilometrů dlouhá trať mezi Kladnem a Nučicemi vznikla roku 1858 za účelem svozu milionů tun potřebných surovin do kladenských železáren. Po vlečce se do Kladna dopravovala převážně železná ruda z Nučic a vápenec z obce na Berounsku – Mořiny. Obě tyto suroviny jsou nedílnou přísadou při tavení železné rudy.

Zpočátku se však pro potřeby železáren rozdrcené kusy vápence svážely selskými povozy z okolí Tachlovic. Ty se nacházejí nedaleko pražského Radotína.

Miroslav Dobrý

„Když byla vybudována spojka mezi Smíchovem a Rudnou, vozila se ruda na nádraží. Pak putovala po kolejích do Prahy a odtamtud do Kladna. Později se k jednotlivým dolům vybudovaly vlečky, čímž se usnadnila práce. Pořád ale ruda musela jet přes Prahu, což bylo nevýhodné,“ popisuje pro deník Metro svážení surovin bývalý zaměstnanec Kladensko-nučické dráhy (KND) Miroslav Dobrý. „Po vlečce se vozilo i uhlí z Kladna, kterým se zásobovaly vesnice v okolí trati. Bylo to snazší a výhodnější než auty,“ dodává Dobrý.

Na Kladensko-nučické dráze se od jejích počátků proháněly parní lokomotivy. První, která zde byla v provozu, se jmenuje Nučice a je v současnosti vystavena v Národním technickém muzeu. Raritou této vlečky bylo úrovňové křížení se státní dráhou, které nebylo jinde v Evropě k vidění. Ještě speciálnější na tom bylo, že nákladní vlaky na vlečce měly přednost před lokomotivami na státní dráze.

„Pražská železářská společnost, která vlečku vlastnila, si tuto přednostní jízdu vydupala. Byly to strategické suroviny. V současnosti si něco takového ani nedokážeme představit,“ vzpomíná na nezvyklou zajímavost Dobrý.

Pravděpodobně se žádná průmyslová železnice nestala takovou legendou jako 32 kilometrů dlouhá Kladensko-nučická horní dráha. Dobrý, který nyní pracuje jako správce turistické atrakce – Chrustenické šachty na Berounsku – působil v části kolem obce Mořina.

„Na Mořině jsem dělal od roku 1983 do roku 1994. Začínal jsem jako údržbář motorových lokomotiv, později jsem jezdil jako fíra. Byli jsme jedna velká rodina, všichni jsme drželi při sobě, všichni se znali. A když si vzpomenu na technický stav, kam se dneska hrabou státní dráhy. Vlečka se skvěle udržovala, stejně tak lokomotivy i vagony,“ vzpomíná Dobrý.

Lokomotiva T448 Kocour s nákladním vlakem v Mořině

Vagony byly další zvláštností na této již zapomenuté trati. Ruda se převážela v dřevěných, později i ocelových vozech. „Ty ale hrozně trpěly a byly náročné na údržbu. Ruda se totiž sype do vozů ještě horká a až v něm se polívá vodou. Takže se pro tuto trať začaly vyrábět betonové vagony, které byly odolnější,“ připomíná Dobrý.

Část trati Kladno–Hořelice pozbyla smyslu a byla ponechána svému osudu roku 1968, kdy byly na Kladně zastaveny vysoké pece. Nyní bychom na jejím místě nelezli pozůstatky pouze v podobě strážního domku v místech, kde bylo křížení se státní dráhou. „Koleje byly postupně rozkradeny. Kolem jsou samozřejmě pole a louky, je mezi nimi ale stále patrný násep, po kterém koleje vedly. V Kladně už nejsou pozůstatky prakticky žádné. Na místě, kde vedla vlečka, teď stojí sídliště,“ popisuje současný stav Dobrý. Část Mořina–Hořelice se sice zachovala, má však trochu jinou podobu. Používá se totiž stále pro převážení vápence z lomů.

„Část trati Hořelice–Mořina se dále využívá pro svoz vápence, protože lomy na Mořině fungují. Na této části vlečky se pořádají i různé zážitkové jízdy. Jako Klub historie kolejové dopravy jsme tam každé dva roky pořádali historické jízdy. Poprvé v roce 1983 jel motorový vůz M131 Hurvínek. To byla uzavřená akce pro členy spolku. V roce 1985 už to byla jízda pro veřejnost, kde jsme jezdili mašinkami 423 Velký bejček a 354 Všudybylka. A největší akce byla Mořina 87. Mezi Smíchovem a Mořinou jezdily 477 Papoušek a 475 Šlechtična,“ líčí pro deník Metro akci Dobrý. „Mezi sebou měly šňůru vozů, ani se nám to nevešlo na nástupiště! No a na vlečce jsme měli další tři vlaky. Bylo tam tolik lidí, že jsme vůbec nestíhali, a ani ta dlouhá souprava to nepobrala,“ uzavírá Dobrý.