Tento týden probíhají v Divadle Kalich konkurzy do muzikálu Biograf láska 2. Dílo stvořené z písniček Hany Zagorové má od 6. září 2026 navázat na úspěšnou „jedničku“. I pod tou byl Kříž podepsán. Stejně jako L’ubomír Dolný, který je také osobně přítomen hledání hlavních představitelů. Přes 400 přihlášených usiluje o devět rolí a osm míst v company. „Je to velká odpovědnost, protože tu zacházíme s osudy lidí. Jejich pozice je těžká, ale naše taky,“ říká mi Dolný.
Nachytat? Ne! Poradit
Ještě před rozhovorem s nimi jsem chvíli dění pozorovala z balkonu. Viděla jsem, jak dotyčný přišel, měl na sobě číslo, pod kterým byl v konkurzu vedený, podle role, o niž usiloval, předvedl za doprovodu pianistky svou interpretaci a pak často ještě tu další, podle pokynů režiséra. „Zkus přemýšlet nahlas, ne jako že už máš ucelenou myšlenku, kterou nám říkáš. Nech to plynout a budovat tu emoci,“ zní například jeden z pokynů Jana Kříže směrem k interpretce, která zpívá skladbu Černý páv, a později mi říká: „Je fajn, a můžu to posoudit i podle sebe, protože jsem i herec, když člověk přijde na casting a necítí se jenom jako číslo. Snažíme se tady dát člověku v tu chvíli pocit, že mu patří divadlo a my jsme tu pro něj. Náš úkol je snažit se člověka dostat do co nejkomfortnějšího pocitu, aby v daný okamžik mohl předvést to nejlepší.“
Jan Kříž (vlevo) a L’ubomír Dolný během castingů v hledišti Divadla Kalich
A L’ubomír Dolný s ním kynutím hlavy souhlasí. „Adept od nás musí cítit, že nejsme proti němu,“ rozvíjí. A i když ví, že ho nevyberou, neznamená to, že není kvalitní. „Konkurz není sport, nejsou to závody. My nehledáme toho nejlepšího. My hledáme toho nejvhodnějšího, a to je strašný rozdíl,“ klade důraz Jan Kříž.
I toho jsem svědkem, někteří jsou na pódiu tři minuty, někteří i deset a vybraní ještě odchází čekat do předsálí na taneční zkoušku s choreografkou Petrou Parvoničovou, protože i pohyb je neodmyslitelnou součástí hraní v muzikálu. „Čas na jednoho člověka jsme rozpočítali do nějakého průměru. Ale jak jsem říkal, každému chceme dát prostor, a ne to hnát, tudíž dneska už vím, že trochu tečeme. Někdo zazpívá jednu, někdo obě a někdo ani ne celou písničku, čistě proto, že po chvíli víme, že je to v pořádku a na první kolo naprosto dostačující,“ přibližuje mi Kříž.
U castingu předvedou uchazeči písně za doprovodu klavíru.
Každá skladba je malý příběh
Už během tichého pozorování z balkonu jsem si všimla, že mnozí po pokynech obou pánů dost mění to, jakým způsobem skladbu uchopí. Už v tu chvíli si říkám, že slovní spojení, které se s Hanou Zagorovou často spojovalo, „Hanička písnička“, může vést k tomu, že je někteří podcení, uvažuji takto nahlas i později před oběma pány. „Ano, je zajímavé pozorovat, jak někteří ty písničky podcení. Ale je to nesmírně náročný repertoár. Hanka byla fantastická interpretka, písničky si volila velmi citlivě a záleželo jí na tom,“ souhlasí se mnou Jan Kříž a pokračuje: „Její písničky jsou fakt jako malé příběhy a je pro nás velká odměna, že je můžeme přenést na pódium. Zároveň tím, že mají velký lidský obsah, kladou o to větší nároky na interprety a někdy mají problém už jenom překročit hranici nezpívat to jen jako písničku, ale přistoupit k tomu s zodpovědností, že to je muzikálový hudební monolog.“
A to, jak notoricky její tvorbu známe, je ke škodě, nebo k užitku? ptám se L’ubomíra Dolného. „Někteří mají opravdu pocit, že si to jednou poslechnou a dobré, Černý páv, však to přece znám. Ale jak říkal Honza, Hanka byla takový interpret, že to všechno znělo a vypadalo jednoduše, přirozeně. Všichni, kteří to chtějí zpívat po ní, se na to musí dost namakat, aby byli tak přirození jako ona.“
Součástí castingů na většinu rolí je i taneční část. V dalších kolech musely uchazečky rychle nacvičit choreografii s Petrou Parvoničovou (vepředu) a následně předvést na pódiu.
V divadle jsem byla přes dvě hodiny a odnesla jsem si z něj několik poznatků: že i když slyším několikrát za sebou stejnou písničku od Hany Zagorové, stejně si ji pokaždé s chutí popěvuji, že casting nemusí být potupné dušení uchazečů, že někdy i drobné vysvětlení podstaty písně způsobí, jestli je mi jedno, nebo mnou prostupují emoce, a že stejně je největší štěstí, když lidé dělají práci, kterou mají rádi. A teď jsem jenom zvědavá, jestli třeba při návštěvě Biografu láska 2 bude někdo, koho jsem během castingu viděla. A z čísla se (nejen pro mě) díky tomu stane budoucí hvězda.
Jak zní zadání?
|
