Sám sebe popisuje jako šéfkuchaře, sommeliéra a restauratéra v jednom. Pochází z rodiny restauratérů z Antverp v Belgii. V posledních letech ho naplno pohltila vášeň pro vytváření vín v portugalském rodinném vinařství Pato, které vlastní se svou manželkou. Je fanoušek fotbalu, je to bývalý šéfkuchař belgického národního týmu. Pochoutky jim připravoval na světovém šampionátu v Brazílii ana loňském evropském fotbalovém mistrovství v Paříži.
Letošní výsledkyVítězem jubilejního 20. ročníku sommeliérské soutěže se stal Kamil Prokeš, majitel vinařství ve Velkých Němčicích. V soutěži, jejíž slavnostní finále se uskutečnilo v pražském Rudolfinu, se mu mezi dvacítkou kolegů dařilo nejlépe jak ve znalostních, tak praktických dovednostech. Ty zahrnovaly například obsluhu hostů imaginární restaurace vpodání herečky Ani Geislerové arežiséra Jana Hřebejka. „Soutěžil jsem potřetí, v minulých letech jsem vždy skončil vsemifinále. Na soutěž jsem se připravoval celý rok a dostat se do finále pro mne byl dosavadní vrchol, taková meta,“ dodal vítěz. Na stříbrné příčce se umístil David Král z Bohemia Sektu, který tak nenavázal na svá vítězství z let 2015 a 2016. Třetí místo patří Libuši Vrbové z vinařství U Vrbů. |
Jak člověk získá lásku k vínu?
Vždy jsem měl velkou vášeň pro víno. Vystudoval jsem gastronomickou školu a vzal jsem si ženu, která vyrábí víno. Osmnáct let jsem provozoval vlastní restauraci a vinárnu, kde jsme podávali vína z celého světa. Ve světě vína se máte stále čemu učit, protože každé víno je příběhem nejen toho místa, kde vyrostlo nebo kde se vyrobilo, ale jde i o příběhy lidí, kteří jej vypěstovali a vyrobili, o historii vinařství v daném místě. Víno není pouze zkvašená šťáva z hroznů.
My Češi si o sobě myslíme, že naše vína jsou skvělá. Jak to vidíte vy, jako odborník?
Ochutnali jsme tu výborná moravská vína, například tramín červený nebo veltlínské zelené. Jejich kvalita mne velmi překvapila, vyfotil jsem proto etikety a poslal je svým přátelům. Bylo pro nás velmi zajímavé ochutnat zdejší vína. Ale kupříkladu ve své restauraci mám i některá moravská vína, ale lidé je neznají. Jako sommeliér dám občas našim hostům ochutnat sklenku a oni jsou poté překvapení. A objednají si ho i příště. Sommeliér musí být vždy otevřen novým věcem a mít vášeň pro víno.
Kromě vína se věnujete i vaření, k tomu jste se dostal jak?
Vystudoval jsem gastronomickou školu a ve své restauraci jsem nejdříve působil jako kuchař, až poté jako číšník a sommeliér. Protože nejdříve musíte poznat, jak to funguje v kuchyni, abyste to následně mohli přenést k vašim zákazníkům. Pro číšníka je velmi důležité chápat, jak kuchyně funguje.
Znáte českou kuchyni?
S českou kuchyní ještě nemám moc zkušeností, během svého pobytu jsem ale měl možnost alespoň něco ochutnat. Přijde mi, že česká kuchyně je velmi podobná slovenské a maďarské. Měli jsme vídeňský řízek – vepřový, telecí a kuřecí. Je zajímavé, že ačkoliv je to stejný recept i příprava, tak výsledná chuť se velmi liší podle masa, které je použito. A podle toho se k tomu také hodí určitý typ vína.
Jde-li o kombinaci vína a jídla, vídáme na etiketách doporučení, co k čemu se hodí. Má to smysl?
Je to velmi subjektivní záležitost. Na etiketě může být něco napsaného, ale není potřeba to brát jako dogma. Já osobně bych například nikdy nepil Château Majureau s hovězím masem, když je venku 30 stupňů, ačkoliv je to doporučovaná kombinace na etiketě. Nebude to asi chutnat tak, jak by mělo. Vždy je potřeba vzít v potaz prostředí, náladu a to, komu víno podáváte. Zda je to váš blízký přítel, nebo třeba nějaká celebrita. Myslím, že víno nejde napasovat do tabulek. Můj názor je, že je důležité zkoušet nové věci a mít otevřenou mysl. Když bych se jako sommeliér řídil jenom tím, co je dáno zavedenými pravidly, nikdy bych nebyl tak úspěšný.
Jak došlo ke spolupráci s belgickým fotbalovým týmem?
Dostal jsem se tam i díky tomu, že jsem polyglot, mluvím celkem šesti jazyky, díky čemuž mám možnost cestovat po celém světě a poznávat různé kultury. Já jsem se oženil s Portugalkou, mluvím tedy plynně portugalsky a mnohokrát jsem byl i v Brazílii. Proto jsem tam poté jel i s národním týmem – vyznám se v oboru, byl jsem schopen se domluvit na místě a mám tam známé. Byl jsem díky tomu schopen vybrat ty nejlepší ingredience pro vaření pro národní tým. Navíc jsem taky úplně blázen do fotbalu, takže to pro mne byla ideální práce – víno, jídlo a fotbal.
