V Japonsku se málem žádný koncert nekonal. Co se stalo?
Můj lahvový nástroj nedorazil z Česka na EXPO včas. Tři hodiny před plánovaným začátkem jsem stál s prázdnýma rukama. Místo zrušení koncertu jsem se však rozhodl pro kutilskou improvizaci. Sestavit pořádný lahvový nástroj s dostatečným rozsahem a kvalitním zvukem není vůbec tak snadné, jak by se mohlo zdát. Ale řekl jsem si, že zkusím udělat maximum. Nejdřív jsem se probral všemi prázdnými lahvemi v Českém pavilonu. Pak jsem byl dokonce vpuštěn do centrálního místa pro svoz odpadu na EXPO, kde jsem našel další flašky s potřebným hudebním potenciálem.
Byl to spíš stres, nebo adrenalinová radost z výzvy?
Nejdřív jsem byl samozřejmě nervózní, ale ve chvíli, kdy jsem se dal do práce a začal sbírat lahve, jsem si to vlastně začal užívat jako zábavnou výzvu. Nejhorší je ta nečinnost a čekání, ale jakmile to člověk převrátí v nějakou aktivitu, hned se cítí líp. A upřímně, překvapilo mě, jak dobře ten provizorní nástroj nakonec dopadl.
Sólové vystoupení Ondřeje Hrácha na výstavě EXPO v Japonsku oslovilo široké publikum. Podle jeho slov všechny ty peripetie vlastně dodaly celému působení v zahraničí zajímavý příběh.
Lahve, voda, vařečky. Zní to jako hračka, ale vy s tímhle dětským arzenálem bavíte stovky lidí. Čím si myslíte, že vaše vystoupení dokáže oslovit i v globálním kontextu, jako je EXPO?
Podle mě je to tím, že Flaškinet zdaleka nespočívá jen v tom speciálním nástroji. Snažíme se do toho dávat upřímnou pozitivní energii a především taky hudební kvalitu. Já i kolega celý život hrajeme na různé hudební nástroje, takže to není jen o prvotním překvapení z lahví, ale snažíme se dělat takovou poctivou show, která baví nás i diváky. Díky mezinárodnímu repertoáru a cizojazyčné moderaci můžeme oslovit publikum ze světa. Hudba, energie, inspirace, to je něco, čemu rozumí každý.
Flaškinet často připomíná udržitelnost i českou vynalézavost. Cítíte se víc jako hudebník, nebo jako nositel nějakého hlubšího sdělení?
Primárně jako hudebník, protože můj výkon na pódiu je hlavně hudební. Ale celá myšlenka Flaškinetu spočívá v kreativním přístupu k věcem kolem nás. Myslím, že lidi oceňují taky náš příběh. Ťukat do flašek sice může každý doma, ale my už dvanáct let postupně všechno vylepšujeme a posouváme – a právě i tahle poctivost je snad pro diváky inspirativní.
Po úspěšném zahraničním dobrodružství se Flaškinet vrátil do Česka, kde opět vystupuje na nejrůznějších akcích.
Představte si, že byste mohl postavit lahvový nástroj z jakéhokoliv materiálu nebo v jakémkoliv prostoru na světě. Kam byste ho umístil a co by tam zaznělo?
Pro mě byl sen zahrát na takové významné mezinárodní akci, jako je EXPO a reprezentovat tam Česko. Z mojí zkušenosti platí, že když má člověk realistický sen, jde si za svým a věří v hodnotu svého projektu, tak to často vyjde. Spousta našich zajímavých „zářezů“ vznikla prostě tak, že jsme někoho oslovili a byli jsme ochotni tomu něco obětovat.
Zažil jste na přehlídce EXPO nějakou reakci publika, která vám utkvěla v paměti? Překvapilo vás něco na japonských divácích?
Japonci mi připadali velmi ohleduplní a milí, hrálo se mi pro ně moc příjemně. Potěšilo mě, že si odnášeli různé flaškinetí drobnosti, které jsem tam pro ně měl. Třeba skládanku, lahve Flaškinetu, a někteří se se mnou i vyfotili na památku.
