Nově se s ní mohou čtenáři deníku Metro vídat na obrazovkách TV Prima. Zde před pár týdny obohatila podzimní sezonu hobby pořadů zahradnickým formátem Zahradnice po ruce.
„Věřím, že náš pořad přináší přírodní zahrady v souvislostech. Tedy nejen návody, jak se co dělá, ale i principy, proč se to dělá zrovna takhle. A taky si moc přeju, aby pořad vytáhl rodiny společně víc do zahrady. Aby lidé opravdu pocítili, že péči o půdu mají v genech a pěstovat si jídlo je úplně přirozený proces,“ říká pro deník Metro Eywa.
Co ve vašem pořadu objeví diváci nového?
Minimálně několik exotických plodin, které je nikdy nenapadlo pěstovat nebo které vůbec neznali.
Jaká byla vaše cesta k přírodním zahradám?
Jsem vystudovaný zahradník ovocnář, takže na zahrady mám papír. Ale tehdy samozřejmě nešlo o přírodní zahrady. Na školách se tehdy učila klasická zahradničina za hojné podpory chemie a umělých hnojiv. Téma přírodních a permakulturních zahrad mi do života přišlo v době, kdy jsem začala řešit kvalitu kupovaných potravin a s rozhořčením luštila složení na etiketách.
To je teď velice trendy téma.
Došlo mi, že pokud chci jídlo bez ultra zpracovaných produktů a bez chemie, musím mít svou zahradu a pěstovat bio. Paradoxně jsem témata permakultury studovala v době, kdy jsme s mužem bydleli v paneláku a snili o bydlení ve slaměném domě uprostřed jedlé zahrady. V současné době jsem za ten čas vděčná, protože když jsme pak konečně koupili pozemek, to první, co jsme udělali, bylo založení jedlých záhonů a do roka zasazení stromů. Až pak jsme začali stavět dům. Když jsme se do domu stěhovali, už jsme měli plodící stromy a produkční záhony. Tématem jsem natolik zahořela, že mi to nedalo a začala jsem sdílet své nadšení na sítích a inspirovat ostatní.
V současnosti nabízíte několik zahradních on-line kurzů a provázíte proměnami klasických zahrad v přírodní. Jaké největší mýty ohledně přírodních zahrad panují?
Asi největší mýtus je, že přírodní zahrada je nepřehledný binec, kde si všechno roste tak nějak bez ladu a skladu, a že když přijde nějaká invaze, přírodní zahradník nekoná, protože „slimák je taky živáček“. Tak to ale není. Přírodní zahrada může být divoká, pokud ji takovou člověk chce, ale není to podmínka. Může být i harmonická, s přehlednými cestičkami, srozumitelnými zónami a upraveným trávníkem. Její přírodnost spočívá v tom, jaké materiály se používají, a v úplné absenci chemikálií, umělých hnojiv a rašeliny. Ne v jejím designu. Design je věcí vkusu. A co se týká nevítaných ujídačů, invaze není harmonie. I přírodní zahradník se snaží vytvořit rovnováhu, jen to vždy dělá přírodními prostředky.
Ženský úspěch je pořád hodně znehodnocován, říká lektorka osobního rozvoje |
Jak s plánováním takové zahrady začít?
Nejrozumnější a vlastně i nejlevnější je začít pod vedením někoho, kdo to umí. Chyby z neznalosti souvislostí a postupů jsou docela drahé. Levnější je poučit se z chyb druhých než z chyb vlastních. A to si pište, že jsem jich udělala mnohem víc než laik, protože pořád něco zkouším a už to dělám léta. Občas o některých svých chybách v pořadu mluvím. Když v zahradě uděláme chybu, často dostaneme druhou šanci až další sezonu, a to je zbytečně frustrující. Každopádně by nás to nemělo odradit od zkoušení, experimentování a učení se.
Jde začít i teď na podzim?
Nejlepší je začít teď. Tím myslím kdykoli, kdy se k zahradě dostanete. Když člověk koupí zahradu na jaře, nemusí čekat do podzimu. Pokud jde o osazování jedlých záhonů, nejlepší je plánovat nejpozději přes zimu. Jakmile to na jaře vypukne, je snazší postupovat podle toho, co jsme si vymysleli v klidu z křesla s čajem v ruce. Na jaře nám to ušetří hromadu času.
A co když nemám zahradu, ale jen balkon či terasu?
V takovém případě prostě začněte tam, i na balkoně se toho dá vypěstovat hodně. Alespoň si to vyzkoušíte. V pořadu máme několik dílů o pěstování na klasickém panelákovém balkoně, takže inspirace dostanete hromadu. Balkon sice není plnohodnotná zahrada, ale každé rajče vypěstované v opravdové půdě a bez chemie se počítá. Pěstování na balkoně je vlastně o něco těžší než na zahradě. A pokud vás ztížené podmínky balkonu neodradí, určitě začněte pokukovat po opravdové zahradě. Nejspíš totiž máte vrozenou „hlínu pod nehty“ a nějaká zahrada už na vás stejně čeká.
„Všechno, čemu se věnuji, má jedno společné téma – a tím je svoboda. Naši předci byli maximálně soběstační, nejen v potravinách. A vy můžete být taky,“ říká Lenka Eywa.
Jak vás baví natáčení pořadu jako takové?
Je to trochu výzva a zároveň docela legrace, hlavně je to pro mě nové. Donedávna jsem natáčela všechno o zahradě jen na telefon, jen tak z ruky a pro sdílení na Instagram, se všemi nedokonalostmi a záseky. A najednou kolem mě chodí štáb a já se občas stydím za svoje přeřeky a opakování záběrů. Ale chlapi jsou skvělí, trpěliví a podporující, takže mě to s nimi baví. Vlastně mi při tom natáčení ani nedochází, kolik lidí se na to pak bude dívat, a užívám si, že můžu mluvit o tom, co nejvíc miluju. Asi největší výzvou je, abych nezněla jako hlasatelka a aby si diváci odnesli moje autentické nadšení pro téma přírodních zahrad. A když to pak diváky vyžene hned do zahrady, moje mise byla naplněna.
Jaký je váš názor na používání chemie na zahradě?
Jednoduchá odpověď: V mé zahradě chemie nemá co dělat. Vůbec. Často se setkávám s myšlenkou: „Však já postříkám jen ty mšice a kadeřavost a jinak mám zahradu přírodní.“ Ale to nedává smysl. Stejně jako žena nemůže být „tak trochu těhotná“, nemůže být zahrada „tak trochu přírodní“. Buď prostě je, nebo není.
Opravdu nemůže nastat situace, kdy se použití chemie nedá na zahrádce vyhnout?
Situace, kdy se chemii v zahradě nedá vyhnout, podle mě neexistuje. Jinak by naši předkové nepřežili do začátku éry používání zahradní a zemědělské chemie. Každá situace v zahradě má své nechemické řešení, jen to není vždycky tak jednoduché a rychlé, jak dnešní uspěchaná doba žádá. Dnes na všechno spěcháme, hledáme zkratky. Chceme, aby mšice zmizely do zítřka. Aby stačilo někam něco nalít a na slimáka už nikdy nenarazíme. Trváme na tom, že nesmí nastat ztráty. Ale tak příroda nefunguje. Na jeden třísetletý dub padlo sto tisíc semenáčků, které nepřežily. Jako zahradníci jsme určitě úspěšnější. Stejně jako zdravé těhotenství trvá plus minus devět měsíců a není rozumné snažit se to urychlit, stejně i procesy v zahradě mají svůj čas. To je možná největší výzva dnešní doby, začít respektovat rytmus přírody a planety a spojit se s ním.
Pražský Freddie Mercury má rád míry 90-60-90. A taky napsal vtipnou knížku |
Co tedy radíte?
Sledovat přírodní zahradníky a učit se od nich. Neposlouchat ty, kteří říkají, že „dnes to jinak nejde“. Tisíce přírodních zahrad dokazují, že jde.
Co děláte se svou zahradou v zimě? Máte nějaký tip, jak jí třeba omylem neublížit?
V zimě zahradu nechávám odpočívat. Příroda má svou fázi klidu a i naši předci dřív v zimě odpočívali a nabírali sílu na další sezonu. To jen my jsme pořád jak na trní a potřebujeme pořád něco dělat. Pokud nemůžeme vydržet, můžeme plánovat, studovat, předpěstovávat a dělat si takzvané „výsevy z obýváku“. I o tom budu v pořadu mluvit. V zimě se ke spící zahradě chovejme jako ke spícímu dítěti. Choďme se dívat, rozplývejme se, ale nerušme. Přijde čas, kdy si ten zahradní mumraj zase plnými doušky užijeme. V zimě buďme víc s rodinou a v křesle s čajem a knížkou. Regenerovat potřebuje nejen zahrada, ale i zahradník.
