Jaké to je proměnit osobní bolest ve skladbu, která má energii roztančit klub?
V podstatě je tohle můj klasický způsob práce v projektu My Name Is Ann – metamorfóza osobního života do hudby, ať se děje, co se děje. Je to trochu masochismus a taky strategie, jak dojít do situací, které jsou nedokončené, skladba mi často funguje jako puzzle, většinou pak věci začnou dávat smysl. Někdy je to i naopak – skladba a text mi předpovědí budoucnost a já si to teprve potom odžiju.
Zní to jako emocionální horská dráha – kdy jsi věděla, že ten track prostě musíš dokončit, ať to stojí, co to stojí?
Myslím, že podvědomě hned. Ten první draft mě hodně nadchl a obecně nedělám věci do šuplíku. Často se mi při práci na skladbě stávalo, že jsem se rozbrečela, projížděla staré fotky, představovala si, jak ji se Stefanem hrajeme naživo... a myšlenkově jsem do té bolesti ujížděla. Navíc to bylo v době covidu, já zavřená zpátky v Železném Brodě v poloplesnivém bytě vedle jatek. Zároveň to byl ale i kopanec v uvědomění, že já jsem naživu – a i když nejsem šťastná, spokojená nebo naplněná, už to je vlastně obrovská výhra. Protože mám možnost ty věci změnit. On už ne…
Ano, skladba vznikla i jako pocta tragicky zesnulému společníkovi Stefanovi. Cítila jsi během jejího dokončování spíš smutek, vztek, nebo katarzi?
Všechno tohle najednou, v různých vlnách. Ale nejsilnější pocit, který jsem měla celou dobu, byl, že je to takový náš spiklenecký dialog.
My Name Is Ann
Skladba flirtuje s drum’n’bassem, noisem i romantikou – má Tease představovat vnitřní chaos, nebo nečekanou harmonii?
Drum’n’bass, noise a romantika ve mně žijí v dobré harmonii. Cílem téhle skladby ale bylo zakonzervovat naši společnou energii – takovou nespoutanou divokost, veselost, která je ale stále nějak na hraně problému.
Jak vzniklo video Tease?
Je to takový guerillový klip, který jsem natočila na ošuntělé autobusové zastávce před mým domem na Sunset Boulevardu v Hollywoodu. Běžně se tam povalují bezdomovci, fetují, zvrací, spí… pár podivných existencí čeká na autobus. Zkrátka klasický hollywoodský glam. Vidíte šílené situace, které si chcete vymazat z hlavy. A já si řekla, že tou situací chci jednou být já. Cílem byla spontánní odpolední taneční párty. Neměla jsem dostatek tanečníků, zato pár sponzorů na alkohol, podplácela jsem kolemjdoucí drinky, aby se ke mně přidali. V klipu mám bezdomovce, gay páreček na nákupu, pokladní z obchodního domu na pětiminutové pauze, moje gay sousedy kadeřníky… Má to přesně tu spontánní energii, kterou jsem si představovala.
Rock for People. Tři sta milionů důvodů, proč bude velká show. Udržitelnost je tady velké téma |
Jak tě inspiruje randění v Los Angeles? Je to spíš materiál pro hudbu, či pro psychoanalýzu?
Oboje! A naštěstí je tvorba součástí mojí psychoanalýzy – všechno, co prožiju na rande nebo ve vztazích, můžu proměnit v umění, hudbu, takže jsem vždycky winner. Je to takový extrémní americký kapitalismus obrácený na sebe samu – komodifikace mého intimního života.
Po letech jsi oživila My Name Is Ann – co tě k tomu vedlo a jak se projekt od svých začátků proměnil?
Je pravda, že My Name Is Ann jsem musela na dlouhou dobu upozadit. Po odchodu z amerického doktorátu a získání víza O-1 pro umělce jsem řešila, jak mě hudba v USA bude muset živit – protože s tímhle typem víza je jakákoli jiná aktivita ilegální. Tehdy jsem se rozhodla budovat můj druhý projekt Bohemian Crystal Instrument, který měl větší šanci vyniknout díky originalitě zvukové sochy z českého skla, se kterou pracuji. A až teď mám konečně kapacitu se k MNIANN vrátit a dodělat album, které se bude jmenovat Radical Valentine.
Tease působí jako hymna všech nedořešených vztahů. Co bys vzkázala lidem, kteří podobně jako ty zažili romanci s otevřeným koncem?
V podstatě že čas opravdu všechno zjemní, zbrousí a ujasní. Z většiny těch vztahů se stane taková černobílá vzpomínka v kalendáři – z otevřeného konce uzavřený. Ale mít takovou trpělivost a dát věcem čas je pro mě šílené – chci všechno hned, tady a teď, vyříkat si to a jít dál.
