Dítě bez telefonu a hned čtrnáct dní? To dnes neexistuje. Přístup k mobilu vyžadují nejen malí táborníci, ale hlavně i rodiče, kteří jsou zvyklí mít svou ratolest neustále pod dohledem.
PrůzkumJsme civilizace posedlá komunikací, tvrdí Česká rada dětí a mládeže. Ta si nechala vypracovat průzkum ohledně mobilů na letních táborech. Podle průzkumu na pětině táborů v Česku děti mobil vůbec nepoužívají. Stejný počet je naopak dětem dovoluje bez omezení. Na šedesáti procentech táborů mohou děti mobil používat jen v předem stanovenou dobu. Celkově tak šetřený vzorek zahrnuje údaje o 3675 táborech, kterých se zúčastnilo 118 937 účastníků. V Česku každý rok proběhne 4500 až 5000 táborů. |
Děti také dnes žijí víc v digitálním světě než v tom reálném. „Už se nám stalo, že tady kluka píchla vosa a on to nejprve napsal domů rodičům. Ti pak volali, proč mu nepomůžeme,“ popisuje svoje dřívější zkušenosti táborová vedoucí Jana Ptáčková. Ta je v těchto dnech jako vedoucí na dětském táboře na Vysočině. „Na tomto táboře děti naopak mobily nemají. Není tu totiž elektřina. Myslím ale, že nikomu telefon nechybí,“ říká Ptáčková.
Lubomír Kraus, jednatel Agentury7, která tábory pořádá, dětem sice mobily nezakazuje, ale ani je nedoporučuje. „Omezení máme jen pro společný program. Během něj musí být mobil na chatce,“ říká Kraus.
Podle něj mají přístroje na táboře řadu nevýhod. „Když se někomu ztratí, tak nám volají rodiče, ať to vyřešíme, takže nám nezbývá než po mobilu pátrat,“ povzdychl si Kraus. Podle něj digitální éra klade větší nároky i na vedoucí táborů. „Občas dáme na Facebook pár fotek z dění na táboře, když je pak jeden den nedáme, tak rodiče píšou, co se stalo a co děti přes den dělaly,“ kroutí hlavou Kraus.
„Nesnažte se o přímé spojení s dítětem. V důsledku to pro dítě znamená jen stesk po domově a vykolejení z táborového života plného zábavy,“ radí Aleš Sedláček, předseda ČRDM.
Proti mobilům na táboře je i Aleš Sedláček, předseda České rady dětí a mládeže (ČRDM). „Představte si, že dítě je večer smutné a v rámci splínu zavolá rodičům. Se svou bujnou fantazií jim popíše, že jídlo není dobré, kamarádi mu ubližují a že se cítí špatně,“ říká Sedláček. „S rozbřeskem slunce se nálada mění a malý táborník vstupuje do pěkného dne natěšený na další program. Vše jde jako po másle do té doby, než se do tábora vřítí rodiče s balíkem jídla na záchranu a s rozhodnutím dítě odvézt,“ dodává Sedláček.
Podle ČRDM u dětí závislost na mobilech roste. Podléhají jí navíc čím dál mladší. „Ve srovnání se světem to v Česku ještě není tak špatné, ještě tu nemáme extrém v podobě takzvaných dětských mobilo-detoxikačních táborů,“ říká Soňa Polak, mluvčí ČRDM. Ta jako příklad uvádí Jižní Koreu, kde vláda otevřela několik táborů, které mají pomáhat závislost na mobilu či internetu léčit stejně, jako by šlo o závislost na nějaké návykové látce.
Účastníci tábora se musí během „ozdravné kúry“ na tři až čtyři týdny vzdát chytrého telefonu a zkusit žít off-line. Děti se na takovém táboře učí trávit volný čas v přírodě, kreativní činností nebo třeba jen tím, že si spolu povídají. Ani po skončení tábora ale nemají závislé jihokorejské děti klid. Do školy je pak ještě po nějakou dobu budou chodit pravidelně kontrolovat speciální školní poradci.
