Lidí pracujících bez denního světla je stále víc. Lékaři doporučují dodržovat psychohygienu

Ivana je pokladní, skladnice, vykládá zboží do regálů, když je třeba, odřídí i uklízecí stroj. Pracuje totiž v supermarketu. V takovém, který je umístěný v suterénu, tedy pod zemí většího kancelářského komplexu. „Během směny máme třicet minut na pauzu, kdy se můžeme najíst, případně si vyběhnout nahoru, jak se říká na vzduch,“ popisuje zaměstnankyně sítě prodejen. Pokud by chtěla například na pár minut na denní světlo, aby si odpočinuly oči od umělého osvětlení, mimo vymezenou půlhodinu, je to složitější. Střídání činností to většinou ani neumožňuje, počet zaměstnanců je v těchto „katakombách“ tak akorát.

Odborníci z řad lékařů doporučují u takových i podobně limitovaných profesí dodržovat psychohygienu. Nemusí jít nutně o absenci denního světla. „Směnnost profesí vždy byla a je problém, organismus se přizpůsobuje nepravidelnosti stravy, spánku a fází, jako je den-noc, je vhodné se o pauzách za pokladnou protáhnout, případně vyjít na denní světlo,“ radí Pavel Harsa, vedoucí klinický psycholog Všeobecní fakultní nemocnice Praha.

Na práci, která se odehrává mimo denní osvětlení se pamatuje i v Nařízení vlády číslo 361 z roku 2007. „Zaměstnavatel musí například zajistit, aby práce s nevyhovujícím denním osvětlením netvořila více než polovinu směny,“ cituje část určených pravidel Jan Řežábek, mluvčí Ministerstva zdravotnictví České republiky.

Uvedené vládní nařízení postihuje detailně různé situace, které mohou nastat. Umělé osvětlení doznalo za poslední desetiletí výraznou změnu, nové technologie už mají daleko ke kdysi nevyhovujícím a často nervně blikajícím zářivkám. „V současné době se připravuje návrh novely citovaného nařízení vlády,“ připomíná mluvčí zdravotnického resortu.

Metráčci se řídí pravidlem „dvě hodiny a dost“
Na práci pod zemí musely zákony a hygienické a bezpečnostní předpisy reagovat například při spuštění provozu pražského metra. Tramvaje a autobusy jezdily do té doby na povrchu, a tedy i na denním světle, nová profese strojvedoucích vlaků metra přinesla nové podmínky. Pamětníci si z těch časů vybavují „poflakující se“ postavy v typických světlehnědých uniformách v okolí stanic metra. To si během směny vyběhli na „vzduch a světlo“. Jejich rytmus je extra pravidly určován dodnes.

„Doba jejich práce a odpočinku se řídí výsledky zprávy Posouzení pracovní zátěže u strojvedoucích metra. Obecně platí maximální doba jízdního výkonu dvě hodiny, při neplánovaných situacích dvě a půl hodiny. Pak následuje bezpečnostní přestávka minimálně třicet minut,“ popisuje pravidla Aneta Řehková, mluvčí pražského dopravního podniku.

Pozor na vitamin D, bez slunce ho „nevyrobíte“

Při práci pod zemí se jedná většinou o uměle klimatizované prostory. „Při pobytu v klimatizovaných prostorách dochází k vysychání kůže, protože vzduch je sušší. Problémy mohou mít zejména lidé s citlivou pokožkou nebo ekzematici. V takových případech je proto potřeba kůži častěji promazávat nebo hydratovat termální vodou ve spreji, zejména na místech, kde je kůže hodně tenká,“ připomíná dermatoložka Monika Arenbergerová, předsedkyně Společnosti korektivní a estetické dermatologie České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

Kůže vysychá hlavně na obličeji, krku nebo hřbetech rukou. Problém mohou mít podle ní také lidé, kteří kromě klimatizace často používají dezinfekční prostředky, například ve zdravotnictví, a tím pádem je jejich kůže vystavena dvojí zátěži, může být velmi suchá, popraskaná a podrážděná.

„Co se týká umělého světla v uzavřených prostorách, skladu nebo suterénech, to pro kůži škodlivé není. Lidem ale hrozí, že se mohou potýkat s nedostatkem vitaminu D. Pokud vůbec nejsou na slunci a celou dobu slunečního svitu tráví někde uvnitř, budou trpět jeho nedostatkem. Vitamin D potřebují pro kostní zdraví nebo imunitu,“ připomíná ještě Monika Arenbergerová.