Na řece se štiky pohybují často na hraně proudné vody, vyhledávají tiché zálivy, místa za překážkami a hlubší jámy. Právě proud přináší přirozenou potravu. Nástrahu je dobré vést pomalu, klidně i těsně u dna. Na stojatých vodách se po prvních mrazech ryby stahují z mělčin do středních partií – většinou dva až čtyři metry hluboko, podle typu nádrže. Hladinové útoky jsou na konci podzimu spíše výjimkou – úspěch přinášejí nástrahy vedené nízko nebo těsně nad překážkami.
Reaguje na líný pohyb kořisti
Co se týče nástrah, pozdní podzim výrazně nahrává gumám, tedy twistrům – ideálně deset až patnáct centimetrů dlouhým – a také woblerům. A platí totéž co při lovu na řece. Důležité je zpomalit: štika v chladné vodě nechce plýtvat energií, proto spolehlivě reaguje na „líný“ pohyb kořisti. V zakalené či podmračené vodě se osvědčují tmavé a kontrastní barvy: černá, tmavě zelená. Zkrátka nepříliš výrazné odstíny. Když se ale na chvíli ukáže slunce a voda získá trochu světla, dobře fungují přírodní tóny – stříbrná, perleť, okounové nebo cejnové vzory. Nebojte se však experimentovat. Rybářské štěstí je ovšem nevyzpytatelné.
Královna sežere i drobného savce
Když se vám pak podaří štiku chytit, je dobré také o ní něco vědět. Je to královna, která opravdu rychle roste. Během prvního roku se z malého plůdku dostane na délku až třicet centimetrů a ve třech letech může mít klidně půl metru. Její potravu tvoří hlavně rybky – perlín, plotice, okoun, ježdík či menší boleni – ale nepohrdne ani žábou nebo drobným savcem spadlým do vody. V listopadu už neloví tak často jako v létě; někdy jí stačí jedna pořádná kořist denně. K zachování kondice musí ale přijmout přiměřenou dávku energie, proto se často vydává za větší rybkou a menší nástrahy nemusí být vždy výhodou.
Až 130 centimetrů
Velikostní potenciál štik je impozantní. Běžně se chytají ryby kolem šedesáti až osmdesáti centimetrů, trofejní kusy mají přes metr. Opravdové rekordní štiky mohou atakovat hranici 130 centimetrů a váhy kolem patnácti až dvaceti kilogramů, ale tyto obry vidí rybář spíše ve statistikách než u podběráku – v přírodních vodách jde o mimořádnou vzácnost. Celkově je pozdní podzim časem pro pomalé vedení nástrahy, důraz na hloubku a trpělivost. V chladné listopadové vodě už štiky tolik nehoní, ale když udeří, bývá to rána, na niž se nezapomíná.
