Zatímco dříve šlo ve hrách jen o zábavu, dnes je herní průmysl obrovský byznys. Vývojáři vydělávají nejen na prodeji her, ale i na tzv. mikrotransakcích – tedy nákupech vylepšení či předmětů. Loot boxy fungují na podobném principu jako hazard. Nepředstavují jen finanční zátěž, ale i budování návyku, který se může přenést do reálného sázení.
Jak loot boxy ovlivňují děti
Podle odborných studií tráví mladí lidé hraním několik hodin denně. Pokud je zábava spojena s prvky hazardu, hrozí:
- horší školní výsledky
- psychické potíže
- odtažitost od rodiny a přátel
- neschopnost přestat hrát
Americká psychiatrická asociace uvádí, že závislost se projevuje i lhaním o čase stráveném hraním nebo problémy se začleněním do kolektivu.
Odborníci varují: loot boxy jsou hazard
„Pokud se spojí zájem o hraní s možností koupit si za reálné peníze tajemnou skříňku, jde o hazard se všemi jeho riziky,“ vysvětluje Martin Zajíček z Poradny pro nelátkové závislosti Prevent.
Jan Řehola, ředitel Institutu pro regulaci hazardních her, dodává:„Ignorováním loot boxů si vychováváme novou generaci patologických hráčů. Regulace by byla logickým krokem.“
Konkrétně hazardní hry se těší popularitě především mezi mladými muži.
Regulace ve světě: kde už zakročili
Některé země loot boxy zakázaly nebo regulují:
- Belgie a Nizozemsko – zákaz jako nelegální forma hazardu
- Velká Británie – zákaz, pokud lze obsah boxu prodávat mimo hru
- Čína a Jižní Korea – povinnost zveřejnit šanci na výhru
- Japonsko – zákaz speciálních boxů typu kompu gacha
Česká republika zatím regulace nepřijala.
Co mohou dělat rodiče už dnes
Než přijde legislativa, mohou rodiče snížit rizika sami:
- sledovat, jaké hry děti hrají
- aktivovat rodičovské zámky a omezit nákupy
- vysvětlit dětem, jak loot boxy fungují a proč jsou nebezpečné
- podporovat alternativní aktivity mimo digitální svět
- kontrolovat výpisy platebních karet a herních účtů
„Otevřená komunikace je klíčová. Rodiče musí dětem srozumitelně vysvětlit princip loot boxů a zároveň podporovat sport nebo jiné zájmy,“ uzavírá Zajíček.
Funguje to hlavně na dětiJaké rizikové chování se nejčastěji objevuje u mladistvých hráčů videoher? V čem se vlastně liší závislost na videohrách od klasické závislosti na hazardních hrách a jaké jsou varovné signály pro rodiče? Zeptali jsme se na názor terapeuta a adiktologa Jiřího Koreše ze SaneVita Centre.  „Z psychologického hlediska má hraní typu loot boxů vážné důsledky. Iluze kontroly, rychlé tempo a napětí z výhry zkreslují vědomí o pravděpodobnosti a ztrátách. Člověk má pocit, že to příště vyjde. Právě tato kombinace může být spouštěčem rizikového hraní, obzvlášť u mladých nebo zranitelných hráčů,“ vysvětluje Koreš. „Závislost se liší následovně. Hazardní prvky v mobilních hrách využívají propracované psychologické mechanismy zvláště účinné u dětí. Princip je jednoduchý, hráč investuje skutečné peníze do náhodného výsledku s malou možností získat něco cenného. Problém umocňují matoucí virtuální měny, které zastírají skutečnou cenu nákupů, a agresivní marketingové praktiky s časově omezenými nabídkami,“ pokračuje pro Metro adiktolog Koreš. „Varovné signály pro rodiče často záleží na řadě faktorů. Asi nejdůležitějším je věk. Malé dítě se bude třeba vztekat, křičet, brečet. Větší se bude možná více uzavírat do sebe a virtuálního světa, kterým bude nahrazovat ten reálný. Každopádně, i když jsou děti více bezbranné k rozvoji závislosti než dospělí, tak v řadě případů jde hlavně o hranice než o rozvinutou závislost. Důležité je s dětmi komunikovat, všímat si toho, co hrají, a nedělat z toho tabu. Samotná kontrola bez komunikace nestačí,“ uzavírá adiktolog. |
