V rozhovoru popisuje, proč začala malovat pro svou malou dceru, jak na její práci reagují kolemjdoucí a kterou ze svých realizací považuje za nejosobnější.
Vaše obrazy se objevují na zdech, plotech, rozvaděčích i dalších běžných prvcích ve městě. Co vás na tvorbě ve veřejném prostoru přitahuje víc než práce na plátně v ateliéru?
Malba ve veřejném prostoru má strašně zajímavou atmosféru a zcela jiný způsob tvorby než doma na plátně. Největší rozdíl je, že malby vidí denně obrovské množství lidí oproti obrazům schovaným doma nebo vystaveným v galeriích, kam chodí specifické publikum. Myslím tedy při malbě vždy na to, že vytvářím dialog mezi mým uměním a veřejným prostorem. Přitom, jak maluji, se zastavují kolemjdoucí a chválí vznikající dílo, takže mám okamžitou zpětnou vazbu. Je to velká motivace a hezký zážitek. Malovat na boxy jsem začala, jelikož jsem chtěla pro svou malou dceru zkrášlovat naše okolí.
Pexeso jako malá encyklopedie. Petr Mičánek vyrábí hry, které děti něco naučí |
Jak při přípravě muralu nebo jiné venkovní realizace pracujete s konkrétním místem?
Vždycky se snažím místo nejdřív poznat. Zajímá mě jeho historie, okolní architektura i to, jak tam lidé žijí a jak prostor využívají. Na box s portrétem Elišky Junkové jsem namalovala magnólii, protože nad ním každé jaro krásně tento strom rozkvétá. Na box Františka Polívky jsem vybrala žluté pozadí podle domu, u kterého box stojí a box s ptáčky má růžovou podmalbu podle domu, u kterého se nachází. Myslím si, že mural by neměl být jen hezký obraz na zdi, ale měl by s místem komunikovat a přirozeně do něj zapadnout.
Malba botanika Františka Polívky v Polívkově ulici.
Takže přizpůsobujete motiv jeho okolí, historii a lidem, kteří kolem něj každý den procházejí...
Často hledám motivy, které mají vztah k lokalitě – ať už jsou to místní druhy rostlin, zvířat nebo osobnosti spojené s daným místem. Když je téma místním obyvatelům malby blízké nebo nějak na okolí reaguje, vzniká mezi dílem a veřejností úplně jiný vztah.
Proč je pro vás právě příroda tak důležitým tématem?
Příroda je pro mě symbolem života, proměny a rovnováhy. Vyrůstala jsem na vesnici obklopená přírodou a ve městech mi dost chybí. Přitom je příroda naší součástí a měli bychom ji chránit a pečovat o ni. Tento sentiment se tedy snažím přenášet jak do ateliérové tak i do street art tvorby. Konkrétně ráda zobrazuji druhy, které skutečně žijí v našem okolí, protože tím můžu upozornit na jejich krásu i význam. Když se někdo díky malbě zastaví, všimne si čmeláka, ptáka nebo bylinky, které by jinak přešel bez povšimnutí, má moje práce smysl.
Patrik Valčák: Draft do Bostonu byl jen začátek, největší zápas přišel po kariéře |
Velkoformátové dílo vzniká několik dnů přímo před očima veřejnosti. Jak lidé na vaši práci reagují?
Právě to je na malování ve veřejném prostoru krásné. Lidé vidí celý proces vzniku a často se zastaví, ptají se nebo se vracejí každý den sledovat, jak malba roste. Vznikají úplně spontánní rozhovory s lidmi všech generací.
Podívejte se na díla Věry Kopkové v naší galerii: |
Zažila jste během malování setkání nebo komentář kolemjdoucích, který vám obzvlášť utkvěl v paměti?
Jednou za mnou přišla starší paní a nejdříve mi vynadala, že jsem pošlapala v záhonu při práci květinu, ale pak mě pochválila a řekla, že díky mé malbě se dozvěděla, že Polívkova ulice se jmenuje podle botanika Františka Polívky a že tam bydlí už třicet let. Hodně mi děkují také rodiče s malými dětmi, kteří jsou nadšení z něčeho hezkého a barevného. Také mě hodně motivují reakce mladých lidí, kteří jsou až dojatí, že někdo zvelebuje jejich okolí. Přece jen se na nás sype hodně negativity, takže je pro mě důležité přispět něčím pozitivním.
V Krkonoších se vyřádíte. Ve Špindlerově Mlýně to žije celý rok |
Která ze svých dosavadních realizací ve veřejném prostoru je vám osobně nejbližší?
Jsem hodně hrdá na proměnu dětského hřiště Orlák v Olomouci kterou jsme vytvořili s Dosy Doss, tedy Jiřím Dosoudilem, z naší umělecké skupiny Chaos Company. Namalovala jsem labuť s mládětem a v druhé etapě kolouška. Toto dílo je pro mě velmi osobní, protože symbolizuje mateřství, péči a proměnu. Těší mě, že náš tým dal nový život stěně, která byla ve špatném stavu, a skvělé reakce místních nás motivují k další tvorbě.
Toto dílo je pro autorku Kopkovou velmi osobní, protože symbolizuje mateřství, péči a proměnu.
Jaké místo nebo objekt byste jednou chtěla proměnit, kdybyste měla úplně volné ruce?
Konkrétní místa, která bych chtěla namalovat, potkávám na procházkách a nápadů mám opravdu hodně. Je to taková nemoc z povolání, že vidím prázdnou fasádu domu a říkám si tam by byl parádní mural. Chtěla bych v budoucnu vytvořit více děl, která propojují témata přírody, mateřství a ženskosti. Vytvářet svou tvorbou místa, která budou nejen esteticky zajímavá, ale budou v lidech vyvolávat pozitivní emoce a nabádat k většímu propojení s přírodou.
