Martin Kraus: V novém seriálu hraju pěkného blba, který se s lidmi ani koňmi moc nepáře

Během přípravy na rozhovor jsem zjistil, že se vám v médiích přezdívá „český Belmondo“. Co všechno máte se slavným francouzským hercem společného?
Milovníci Jeana-Paula Belmonda, ostatně stejně jako já, potvrdí, že vůbec nic. Belmondo byl, je a vždycky bude jenom jeden. Byl pro mě obrovskou inspirací, už jako malý kluk jsem Jeana obdivoval a jeho filmy doslova hltal. Přiznám se, že mě natolik inspiroval, že jsem se vydal právě tím směrem, a to hereckým. Možná proto, že jsem ve znamení Berana, stejně jako byl Belmondo, si jdu tvrdě za svým a mám rád výzvy, i když si občas nabiju nos. Tak jsem se tehdy dostal na Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU) v Brně. Živím se profesí, která mě naplňuje. „Blbnu“ a jsem za to hodnocen. Neberu se vůbec vážně a nemám úplně dojem, že je má profese nějaké, řekněme, poslání.

Není ta přezdívka odvozená i od vzhledu? Nějakou podobu bychom asi našli...
Ano, možná mám mnoho společných rysů se zmiňovaným hercem. A ano, taky mám zlomený nos. Přál bych si mít ale víc jeho životního optimismu. Pracuji na tom.

Belmondo byl známý tím, že se nenechával zastupovat kaskadéry. Troufl byste si i vy sám na nějaké riskantnější scény bez dubléra?
Neliším se od ostatních ješitných kolegů, kteří jsou hrdinové především na gauči, u kafe nebo v posilovně, kde na sebe hledí v zrcadle a předstírají, že jsou tvrdí chlapi, kteří se nebojí ničeho, jen nemají příležitost. Vlastně ne, já do posiloven nechodím. Je ale pravdou, že jsem vyrůstal na samotě u vesnice. Skákali jsme po stromech, vrhali se ze skal do řeky, jako kluci se potají učili s auty smyky a prali se v hospodách... Myslím, že jistá vybavenost na něco neobvyklého tady asi je. Ale točil jsem už několik obrazů se zvířaty, jako je jízda na krávě či závody na koních, kde mi byl nabídnut dublér, ale opravdu jsem ho nepotřeboval. Ale skákat třeba z letadla na letadlo? Nevím, tady u stolu vám řeknu, že bych to prubnul, ale...? Kdo ví...

Herec Ondřej Kraus: Moje nové jezdecké kalhoty trénink na seriál O lidech a koních nepřežily

Jakou nejriskantnější či fyzicky nejnáročnější scénu jste kdy hrál?
Točil jsem reklamu, kde jsem jezdil na dostihové dráze v Pardubicích na již zmiňované krávě. Kráva se prostě neobsedne jako kůň, nejde to. V rámci ohleduplnosti ke zvířatům se během tří natáčecích dnů vystřídalo asi šest krav, aby se moc neutahaly a byly neustále čerstvé a plné energie. Ovšem Kraus byl jen jeden. Schytal jsem několik kopanců, po padesátém pádu jsem pády přestal počítat. Bylo to opravdu rodeo. Nicméně výsledek byl ohromující. Jen jsem si připadal jako ten Belmondo ve filmu Zvíře po několika pádech ze schodů.

Martin a Ondřej Krausovi v seriálu O lidech a koních (2025)

V současnosti hrajete v celé řadě divadelních her. Zkoušíte třeba novou hru Rande na slepo. Na co byste nalákal potenciální diváky?
Rande na slepo je výborně napsaná inscenace. Není to prvoplánová komedie. Navíc já s Luckou Vondráčkovou si střihneme několik různých postav. Moc se na to těšíme. Sekundovat budeme Martině Randové a Petru Rychlému. Takže se opravdu máte na co těšit. Tento skvostný ansámbl bude navíc režírovat Antonín Procházka, takže o kvalitu a chytrý humor bude opravdu postaráno.

Když zrovna nehrajete, staráte se na rodinném statku o koně. Jak se dají tyto dvě profese skloubit?
Abyste byl v obraze. Režie okolo koní, vedení statku a vše kolem jsou profese mého táty. Má zaměstnance a vše pod palcem. Nicméně, bydlím na statku. Usínám a probouzím se tady v tom režimu. Když zrovna neblbnu na jevišti nebo před kamerou, zapojím se do pracovního režimu. Je to pro mě terapie. Fyzická práce je super. Jsem moc rád, že tady vychovávám své děti. To souznění s přírodou dá strašně moc.

Otcovství mi změnilo priority a dodalo na lehkosti, říká hudebník Vojtaano

Vaše zkušenosti s koňmi využíváte i v novém seriálu televize Prima O lidech a koních. Jak se vám natáčelo?
Seriál je výborně obsazen. Michal Dlouhý, Lenka Vlasáková, Matěj Hádek, Štěpán Benoni, Marek Lambora... Kolikrát jsme obraz nemohli natočit, jak jsme se smáli. S bratrem se často míjíme, ovšem když už se potkáme, stojí to za to. Děláme si ze všeho legraci a nic nebereme vážně. Je těžké nás ukočírovat. Netroufám se hodnotit po stránce herecké, ale na koni opravdu nejsme marní a bráchu má kamera ráda. Přesvědčte se sami.