V rozhovoru pro deník Metro mluví o spolupráci s Ivou Kubelkovou, o zážitcích ze Survivoru i o tom, proč si dnes víc než dřív váží obyčejných chvil s rodinou.
Iva je na sebe přísná
Právě teď jezdíte s Ivou Kubelkovou StarDance Tour po celém Česku. Jaké to pro vás je vrátit se k choreografiím, které jste tančili ve StarDance, a znovu je předvádět na jevišti?
Ze začátku jsme si mysleli, že si nic nepamatujeme, ale jakmile jsme pustili hudbu, tak nám to začalo postupně naskakovat. Není to na nás takový tlak, jako když jsme se měli každý týden učit nové sestavy. Každopádně Iva je na sebe přísná, takže jsme spoustu věcí ještě zlepšovali a spíše pracovali na provedení. To, jak to Iva zatančí v této fázi, se nedá vůbec srovnat s tím, co bylo dva roky zpět.
Martin Prágr je profesionální tanečník, choreograf a lektor, známý především díky účinkování v populární televizní soutěži StarDance.
Jak se liší atmosféra živého turné oproti natáčení televizního pořadu? Co vás na tom baví víc?
Ta atmosféra je úžasná, nepopsatelné až návyková. Během normální řady StarDance sice tančíme pro jeden a půl milionu lidí, ale ti sedí u obrazovek a nevidíme je. Na místě sedí zhruba pět set lidí. Kdežto na hale třeba v Ostravě bylo kolem deseti tisíc lidí. Baví mě určitě hned ta spontánní reakce lidí na hale.
S Ivou Kubelkovou jste ve StarDance skončili těsně před finále na čtvrtém místě. Mrzí vás to dodnes, nebo jste s tím smířený?
Když Iva skončila v rozstřelu těsně před finále, tak mě to mrzelo. Hlavně kvůli ní. Zasloužila si to finále. A to nejen tancem, ale i tím, jaká je, co přináší do společnosti, jak inspiruje. A jsem nesmírně vděčný, že právě ona může být součástí první StarDance tour. To finále je pro nás tedy až teď.
V Kamarádech jsem vyšel z totálního komfortu
Nedávno jste si zahrál v seriálu Kamarádi na TV Prima. Jak jste se k této příležitosti dostal a jaká to byla pro vás zkušenost?
Dostal jsem příležitost vytvořit úvodní choreografii k tomuto seriálu. Bylo to zábavné. Zrovna teď v Brně seděl u parketu Švanci, tak jsme na sebe mávali. A mně se hned vybavilo, když jsem jeho viděl tančit právě v seriálu Kamarádi. No a co se týče mé malé role v seriálu, tak to byla určitě obrovská výzva, vyjití z totálního komfortu. Každopádně já tohle potřebuji a moc jsem si to užil.
Lákalo by vás věnovat se herectví víc? Máte ambice rozvíjet tuto kariéru vedle tance?
Láká mě vyzkoušet něco nového. Zjistil jsem, že tančím od svých šesti let a nastal čas postavit se nějaké výzvě úplně od začátku. Zdokonalovat se, trénovat a přibližovat se zase nějakému cíli.
Slyšeli jsme, že rekonstruujete sklípky na Moravě. Můžete nám o tom říct víc? Co vás k tomu vedlo?
Strávil jsem zde své dětství s babičkou a dědou. Čtyři roky zpět jsem od nich sklípek dostal. Takže z parketu vyloženě k lopatě a míchačce. Baví mě extrémně manuální práce, kde můžu hlavu úplně vypnout a zároveň za sebou vidět výsledek. Sklípek mám konkrétně v obci Čejč. Miluju tam ty lidi, ten klid, mám tam rodinu a jednou se těším, že tam budu i se svými dětmi jezdit.
Ve sklípku to skončí akcí vždycky
Plánujete ve sklípcích pořádat nějaké akce, nebo je to čistě pro soukromé účely? Třeba taneční večírky.
Na jižní Moravě, když skončíte v jakémkoliv sklípku, tak to končí akcí. Je to nebezpečné a nevyzpytatelné. Každopádně určitě to netvořím jen pro sebe. Dávám do toho maximum, chci, ať to vypadá hezky a můžou si to prostředí užít třeba i kamarádi.
Pocházíte z Hodonína a Morava je pro vás domov. Je pro vás důležité udržovat si vztah ke svým kořenům?
Moc jsem si to neuvědomoval. Tlačil jsem vpřed svoji práci, kariéru. Až během Survivoru jsem si více uvědomil, co je pro člověka to nejdůležitější. Chyběli mi takové věci, co lidem přijdou jako maličkosti. Potkat se s přáteli, zajít mamce popřát k narozeninám, zajít k babičce na rajskou... Takže jsem vděčný, že jsem tohle na tom ostrově mohl prožít a teď si toho více vážím.
Ve StarDance jste zatím tančil se čtyřmi různými partnerkami. Která spolupráce byla pro vás nejpřínosnější?
Já vzpomínám na každou spolupráci pozitivně. Zrovna minulý týden jsem seděl na obědě se Simonou Babčákovou, což byl zrovna ročník, který byl nejtěžší skrze covid. S Martou Dancingerovou to bylo zrovna po návratu ze Survivoru, takže to pro mě bylo krásné už jen proto, že si dám před představením knedlo zelo vepřo nebo si zajdu normálně na záchod. Moc jsem si ten ročník užíval. Iva Kubelková mě extrémně inspirovala do života. A první ročník s Gabrielou Soukalovou byl taktéž nezapomenutelný, protože jsem vůbec nevěděl, co mám od StarDance čekat.
Pán došel na jeden kurz s manželkou a na další chodil s milenkou
Účastnil jste se také reality show Survivor. Jak vás tahle zkušenost ovlivnila?
Tak, jak jsem říkal, uvědomil jsem si spoustu věcí. Máme se krásně, žijeme v blahobytu. Jenom na sebe si sami vytváříme obrovský tlak, že nám něco chybí. A většinou to je materiální.
Věnujete se také lektorování tance. Co vás na učení druhých baví nejvíc?
Snažím se být takový taneční psycholog. Když přijde někdo na lekci nebo kurz, tak si říkám, že tam jde po práci a chce se odreagovat a něco nového se naučit. A já jsem ten doktor, co toho člověka vnitřně léčí. Baví mě to moc, ale už jsem se naučil taky vnímat sebe a nebýt na parketě deset hodin denně. Mám zážitek třeba z tanečních, kdy jeden pán došel na jeden kurz s manželkou a na další chodil s milenkou. A já jsem došel za ním a řekl mu, že je hezké, že ho to baví, že došel znovu. Jen jsem si neuvědomil, že je s jinou ženou. No a v ten moment jsem mu hodně zavařil.
Kam směřuje Martin Prágr v následujících letech? Jaké máte plány a sny, které byste chtěl naplnit?
To, že chce člověk, aby se měli všichni kolem krásně a byli zdraví, je jasné. Ale vždy to podle mě musí být naplněno nějakým pracovním snem a cílem, aby člověk nějak tu energii rozvířil. Určitě chci dokončit vinný sklípek a najít v sobě zápal a touhu po něčem novém, tak jako jsem to měl jako malý v tanci, a v té dané činnosti se posouvat co nejvýš to půjde.
