„Manžel začal pít. Možná kvůli práci. Těžko říct. Ale alkohol postupně převládl nad vším ostatním,“ vzpomíná matka samoživitelka, která si nepřála uvést své jméno. „Přesto se na něj nezlobím. Alkoholismus je nemoc. A já mu všechno odpustila.“
Strach, co bude dál
Navenek působil mile. Společenský, sympatický, o rodině mluvil s láskou. „Lidé mi nevěřili, co se doma děje. Na veřejnosti nedával nic znát a to bylo možná to nejtěžší,“ říká. Doma ale panovala úplně jiná realita – nestabilita, napětí a postupem času i agrese. „Nikdy neublížil dětem a za to jsem mu vděčná. Ale bála jsem se o sebe. V nejhorším období jsem spávala v garáži, jen abych měla trochu klidu.“
Přesto na něj vzpomíná s určitým respektem. „Byl to dobrý člověk. Staral se o mou sestru, měl ji opravdu rád. V jádru nebyl zlý.“ Rozhodující moment přišel náhle. „Řekl mi, ať seberu děti a vypadnu. Tak jsem to udělala. Měla jsem strach, co s ním bude, když odejdeme. Ale ten krok byl nutný – hlavně kvůli nim.“
Začít znovu s třemi dětmi pro ni nebylo jednoduché. „Neměla jsem kam jít. Chodili jsme od nájmu k nájmu,“ popisuje. Právě při hledání bydlení narazila na první stigmatizaci. „Říkala jsem pravdu – že jsem samoživitelka. Na třicáté první prohlídce mi došlo, že to prostě nesmím říkat. Jinak ten byt nikdy nedostanu.“
Dluhový mýtus. Hodná maminka samoživitelka a zlý, necitlivý věřitel![]() |
I dlouho poté bojovala s předsudky okolí. Přesvědčovat majitele bytů, že má splacené všechny dluhy po manželovi, že pracuje a platí včas, bylo často zbytečné. „Věděla jsem, že všechno zvládnu. Ale svět mi nevěřil.“ Ani na úřadech se necítila vítaná. Cesta k náhradnímu výživnému byla zdlouhavá a plná nedůvěry. „Dlouho jsem se vyhýbala soudům. Nechtěla jsem do toho tahat exmanžela. Ale zvyšující se nájmy mi nedaly jinou možnost. A přístup některých úředníků? Často jsem měla pocit, že za viníka považují mě.“
Exekuce i pomoc
Měla stabilní práci a k tomu si přivydělávala díky znalosti jazyků. Chtěla udržet kontrolu nad rodinným rozpočtem. I tak ale přišly chvíle zoufalství. „Jednu neděli jsme s dětmi chtěli jet na výlet. Měla jsem prázdnou nádrž. Na benzince jsem zjistila, že mám zablokované konto kvůli exekuci. Nemohla jsem zaplatit.“ A tak jí pomohl kamarád. „Beze slov mi poslal peníze. Řekl jen: Najdi si byt. Postarej se o děti.“ Nechápe to dodnes. Ale nikdy nezapomene. A její syn jí tehdy řekl větu, která v ní zůstala navždy: „Maminko, tys pomohla tolika lidem. Teď pomohl zase někdo nám, viď?“
V současnosti už má střechu nad hlavou. Práci. Klidnější dny. Ne dokonalé, ale bezpečné. „Zůstali jsme s dětmi sami. Nebylo to lehké. Ale zvládli jsme to. Drželi jsme při sobě. A jak se říká – všechno špatné je pro něco dobré.“
Menstruační chudoba nutí ženy určovat si priority. Pro některé je nákup pomůcek finanční zátěž![]() |
Samoživitelky a samoživitelé
Matky samoživitelky v České republice podporuje mimo jiné také organizace Women for Women. Podle její ředitelky Marthy Häckl je u nás asi 200 tisíc rodičů samoživitelů a z toho kolem 90 procent jsou právě ženy. Tato skupina je neviditelná pro sociální systém zejména proto, že nevidí za čísla, a samoživitelky nejsou úplně typická skupina. „Třeba jsou oficiálně zaměstnané, ale finanční ohodnocení je tak malé, že stejně žijí od výplaty k výplatě. Takže v tabulkách vypadá všechno dobře, jenže realita je úplně jiná – systém tyto detaily někdy přehlíží,“ konstatuje Häckl.
Pro kontext, otců samoživitelů je v Česku výrazně méně – přibližně kolem 20 tisíc. „Právě proto jsou často ve společnosti ještě neviditelnější než ženy. Někdy jim jejich okolí nebo třeba úřady úplně nevěří, že se dokážou o děti sami kvalitně postarat, protože je u nás pořád silně zakořeněná představa, že dítě potřebuje hlavně mámu. Často proto narážejí na větší nedůvěru, musí víc dokazovat, že svou roli zvládají, a obtížněji se jim získává třeba i podpora v práci nebo od okolí,“ dodává Häckl.
„Řada z nich pomoc radši vzdá“Matka samoživitelka. Dvě slova, za kterými se často skrývá každodenní boj. Nejen o peníze, ale i o důstojnost, stabilitu, čas a kus klidu. Realita mnoha žen v Česku – a bohužel i realita, která bývá stále opředená předsudky. Slyšíme, že si za to mohou samy. Že nechtějí pracovat. Že „nějak vyžijí“. Jenže realita je jiná – a složitější. Jaká je každodennost matek samoživitelek, jaké systémové překážky jim stát staví do cesty a co by opravdu mohlo pomoct? O tom jsme se bavily s Marthou Häckl, ředitelkou organizace Women for Women, která s těmito ženami pracuje denně – a zná jejich příběhy i výzvy zblízka. Co jsou hlavní problémy, se kterými se matky samoživitelky v Česku potýkají? Existují nějaké systémové překážky, které této skupině brání v přístupu k adekvátní pomoci? Existují legislativní změny, které by mohly situaci samoživitelek zlepšit? V čem vidíte největší rezervy státu v podpoře otců samoživitelů? Jak se změnila situace matek samoživitelek v posledních letech – je to lepší, nebo horší? |