Roční počet tropických dní, tedy těch, kdy teplota přesáhne 30 stupňů, se za poslední tři desítky let více než zdvojnásobil. Ve vyhřátých betonových městech je v takových momentech výheň oproti okolnímu prostředí ještě hůře snesitelnější. I při řešení tohoto problému jsou letecké snímky z termokamer velmi užitečné.
„Při využití termální kamery je možné za krátký časový úsek zmapovat velké plochy měst. Za pomoci následné analýzy pak jde identifikovat místa, která mají v dané lokalitě nejvyšší teplotu. Obvykle se jedná o velké vybetonované či dlážděné plochy, jako jsou náměstí či hlavní třídy měst, ale také fasády budov nebo střechy nákupních center,“ popisuje Drahomíra Zedníčková, výkonná ředitelka společnosti TopGis, která se specializuje na letecké snímkování.
Nejčastější variantu, jak zchladit nejrozpálenější místa v sídlech, představuje výsadba zeleně. Podle studie amerických vědců z Wisconsinské univerzity v Madisonu mohou vhodně umístěné stromy snížit teplotu v dané lokalitě až o pět stupňů Celsia.
Důležité pro tvorbu adaptačních strategií
Jeden ze strategických kroků, ke kterým samosprávy v souvislosti s globálním oteplováním přistupují, představují takzvané adaptační strategie. Ty se totiž zaměřují na zvýšení schopnosti přizpůsobit se novým podmínkám a na identifikaci a následnou minimalizaci rizik spojených se změnou klimatu.
V Praze místo zelené spíš žlutá. Vedra a sucha mění podobu městských trávníků |
Základem takové strategie je posouzení stávajícího stavu území a určení jeho nejproblematičtějších míst. Pro tyto účely se využívají zejména data získaná právě z leteckých snímků. V rámci obcí a měst se mezi nejzranitelnější oblasti řadí především vodní ekosystémy.
„Při využití leteckého snímkování pomocí termokamery lze možná rizika spojená s vodními ekosystémy jasně identifikovat a detailně popsat. S jeho pomocí lze například odhalit místa, která vykazují teplotní anomálie, jež mohou značit potenciálně nebezpečný přítok například z průmyslového závodu. V rámci přípravy analýzy rizik pak mohou být takto odhalená místa pečlivě prověřena,“ uvádí Drahomíra Zedníčková.
Snímek oslunění střech v Brně
Podle Jiřího Koželouha, vedoucího programu Energetika Hnutí Duha, je podstatné, aby města a obce disponovaly vlastními adaptačními strategiemi vytvořenými takříkajíc na míru. „Všechna města totiž mají své specifické podmínky, i když se nacházejí ve stejném kraji. Nejde jen o to, že i klimatické podmínky jsou v rámci stejných krajů různé, ale mohou mít například odlišný stav zeleně či zachytávání vody. Platí, že nejlépe se adaptujete, když budete vycházet z přesných podmínek v daném místě nebo v dané situaci,“ popisuje odborník.
Největší česká města v současnosti již zpravidla vlastními adaptačními strategiemi disponují. Například Mladá Boleslav ji má vypracovanou od roku 2021. „Mladá Boleslav si nechala adaptační strategii zpracovat především proto, aby se město i jeho obyvatelé v budoucnu snáze vyrovnali s klimatickými změnami a extrémy, které přijdou. Cílem bylo získat návrh konkrétních opatření a kroků, které k nim povedou,“ uvádí mluvčí města Šárka Charousková.
Termosnímky Kladna
Odhalí uschlé porosty
Další oblastí, kde letecké snímkování v České republice nachází při adaptaci na změnu klimatu uplatnění, je monitoring stavu vegetace. Tu v posledním desetiletí ohrožuje opakující se půdní sucho, jehož vlivem jsou následně stromy mnohem zranitelnější vůči chorobám a parazitům, zejména pak kůrovci. Chřadnoucí porost lze za pomoci pohledu shůry odlišit primárně podle odlišného zabarvení či na základě chybějícího olistění.
„Ze snímků pořízených velkoformátovou kamerou nejprve vzniká barevná ortofotomapa, díky infračervenému senzoru v kameře pak následně i mapa v infračerveném spektru. Mapování přitom funguje na principu měření intenzity chlorofylu,“ vysvětluje Zedníčková. Ideálním obdobím pro mapování usychání porostu je jaro či začátek léta, kdy jsou stromy v plné vegetaci. Později již infračervené snímkování nelze využít, protože stromy začínají přirozeně prosychat z důvodu přicházejícího podzimu.
Důležitý je i monitoring stavu vegetace. Například suchých stromů.
Tání ledovců i migrační trasy
Zmíněné kategorie představují pouze výsek oblastí, v nichž najdou letecké snímky v environmentalistice využití. V zahraničí se s pomocí letadel monitoruje například stav pobřežních ekosystémů či tání pevninských i mořských ledovců. U těch dokážou odborníci porovnáním jednotlivých snímků přesně vypočítat, jak velké množství ledu za daný časový úsek z masy zmizelo či v kterých místech vznikají nové zlomy. Prostřednictvím snímků z letadel lze rovněž provádět kontrolu vodních zdrojů, u nichž je možné sledovat hladinu vody, erozi břehů, kvalitu vody či detekovat změny vodního režimu. Zoologové zase záběry z letadel využívají pro pozorování migračních koridorů živočichů, a to nejen savců, ale i ptáků, ryb či hmyzu. Lze tak v daných obdobích účinněji zamezit narušování jednotlivých tras lidskými zásahy či monitorovat proměnu populace konkrétních druhů.
Mapa slunečního osvitu v Brně
