S kolem jsem ujel téměř 250 kilometrů. Z toho 130 kilometrů na trase PrahaPoděbradyPraha. Překvapilo mě, e je bez problémů pouitelné i na dlouhých trekách. Ztráta rychlosti v porovnání s velkými koly (má jen 20palcové ráfky) je kolem dvaceti procent. Průměr přes 19 kilometrů v hodině na uvedené trase nebyl o moc nií ne na trekovém kole.
Geniální je převodovka Pinion. Jízda s ní je silně návyková. Nahradila (spolu s řemenem) klasickou přehazovačku s řetězem. Uvědomíte si to třeba ve chvíli, kdy musíte z vysoké rychlosti zastavit a máte zařazený těký převod. Tady jen otočíte gripem, změníte rychlost z těkého na kterýkoli lehčí stupeň třeba o pět rychlostí a odstartujete jako po másle. V převodovce se jednou za rok mění olej, řemen prý vydrí i 10 tisíc kilometrů. V Braasi mají dvě varianty, s 9 nebo 11 rychlostními stupni. Kolo se rozjede na rovině na 35 i něco víc kilometrů v hodině. ádné zběsilé lapání jako medvěd na cirkusovém kole. A manévrovatelnost ve městě? Bez výhrad.
SvětoběníkMěstské kolo Braasi poskládali z dílů z celého světa.
|
Jene tímhle můj výčet pozitiv končí. Malá kola, extrémně tvrdé sedlo (stejně jako neodpruená vidlice) jsou něco, čím fyziku neočuráte. Čei se vozí i ve městech na horských kolech proto, e nae silnice, cyklostezky i dalí cesty nemají nic společného s vyhlazenými asfalty v Nizozemsku nebo Německu. Pár desítek let to jetě bude trvat. Zvlátě v Praze si uvědomíte, proč se prvním kolům říkávalo kostitřasy. Z nádherného italského sedla budete mít půlky naklepané jako vídeňský řízek. Přes neodpruená řídítka ucítíte i sebemení nerovnost. Pojedete-li dlouho, bude to bolet. Po čtyřech dnech na praských kočičích hlavách, záplatovaných asfaltkách i na praných cyklotrasách hlavního města jsem měl těce vyklepané ruce. Jako horník, který se sbíječkou narubal za směnu desítky tun uhlí.
Na blíícím se Desingbloku asi získá kolo nějaký diplom. Abych si ho ale za 90 tisíc korun koupil, chtěl bych k němu odpruené babkovské sedlo jako na kole Ukrajina. A vzduchovou přední vidlici. Jene to u nebude ten designově dokonalý výtvor. V současném provedení ho beru jen jako hračku pro marnotratného milionáře na cesty po uhlazeném asfaltu Paříské ulice od Cartiera k Rolexu a zpět. Nechtějí-li autoři, kola, za kterým se vichni otáčejí, zůstat jen u toho, e si udělali reklamu, cesta od dokonalých batohů k dokonalému bicyklu bude jetě dlouhá a trnitá.
